Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2934/10 #1Usnesení ÚS ze dne 08.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Šumperk
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkDokazování
poučení
soud/stížnost na postup soudu
občanské soudní řízení
nájemné
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2934.10.1
Datum podání12.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 118 odst.1, § 119a odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2934/10 ze dne 8. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky M. F., zastoupené Mgr. Iljou Spurným, advokátem se sídlem v Olomouci, Masarykova tř. 795/41, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 24. června 2010 č. j. 12 Co 386/2009-233 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. května 2009 č. j. 9 C 237/2007-80, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku jako účastníků řízení a Bytového družstva Bratrušovská 15, Šumperk, IČ: 25899732, se sídlem v Šumperku, Bratrušovská 15, jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byla dne 12. října 2010 doručena stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a práva vyjádřit se ve své věci ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i spisu vedeného u Okresního soudu v Šumperku (dále jen "okresní soud") sp. zn. 9 C 237/2007 zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Vedlejší účastník se žalobou domáhal vůči stěžovatelce zaplacení částky 23 545 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svůj nárok tím, že byl vlastníkem domu, v němž stěžovatelka užívala byt na základě rozhodnutí o přidělení náhradního bytu ze dne 31. ledna 1985 a dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. února 1985. Žalovaná částka představovala dluh stěžovatelky na nájemném a na službách spojených s užíváním předmětného bytu za různá období v letech 2005 až 2007.

Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl v plném rozsahu, přičemž kromě povinnosti zaplatit výše uvedenou částku uložil stěžovatelce povinnost zaplatit náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") však toto rozhodnutí svým napadeným rozsudkem potvrdil.

Stěžovatelka ve své stížnosti namítá, že v řízení u obou soudů nebyla zachována zásada rovnosti účastníků řízení. Stěžovatelka neměla možnost vyjádřit se k tvrzením žalobce, k prováděným důkazům a nebyla tak zachována zásada bezprostřednosti a ústnosti jednání, tj. nebyly dodrženy základní zásady soudního jednání stanovené občanským soudním řádem. Když se chtěla stěžovatelka v průběhu jednání k předmětným skutečnostem vyjádřit, byla odbyta s odkazem, že tam má svého právního zástupce. Jelikož stěžovatelka neměla možnost vyjádřit se k projednávaným skutečnostem a tvrzením, nebyla jí dána možnost navrhnout příslušné důkazy prokazující neoprávněnost tvrzené pohledávky. Stěžovatelce tak bylo znemožněno, aby před soudem hájila svá práva.

Obecné soudy tak svým rozhodnutím, jakož i postupem, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, porušily ustanovení občanského soudního řádu a v důsledku toho odňaly stěžovatelce její práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť soudem nebyla poskytnuta ochrana jejím právům. Ta byla naopak jeho postupem znemožněna, v čehož důsledku se stěžovatelka nemohla účinně hájit a její postavení se ve vztahu k žalobci ve sporu stalo nerovným.

Ve zbytku stěžovatelka odkázala na své původní podání doručené Ústavnímu soudu dne 12. října 2010, jež sepsala bez právního zastoupení. V tomto podání uvedla své námitky zejména ve vztahu k nedostatečnému dokazování i hodnocení důkazů. Poukázala především na to, že jí nikdy nebyl vyplacen přeplatek za rok 2003 ve výši 9 651 Kč, který stěžovatelka prokazatelně nečerpala, čímž vedlejšímu účastníkovi vznikl neoprávněný majetkový prospěch. Vedlejší účastník přitom nemusel v řízení prokazovat, že zmíněnou částku hradil za stěžovatelku ze svého účtu. Dále uvedla, že uvedenou částku zadržela jako "zástavu, formou neplacení celého nájemného", protože jí bylo správcem domu odmítnuto "vyplacení za služby, které ... prokazatelně nečerpala". Současně tvrdila neplatnost smlouvy, na jejímž základě odkoupil vedlejší účastník pohledávku města Šumperk vůči stěžovatelce, když v této smlouvě nebylo promítnuto "zpětvzetí o částku 11 356 Kč", a nesouhlasila s tvrzením žalobce, že jí byla poskytnuta sleva 70% nákladů na teplo, což vůbec nebylo řádně zkoumáno ze strany soudů. K uvedenému dodala, že jí nebyla poskytnuta ani sleva za dlouhodobě neřešený výskyt plísně v bytě.

II.

Ústavní soud si v dané věci vyžádal vyjádření účastníků řízení a příslušný spis. Okresní soud ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelka byla v řízení před ním řádně poučena o svých procesních právech a povinnostech a vždy měla možnost se vyjádřit k tvrzeným skutečnostem. Krajský soud odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Ve vztahu k námitkám proti procesnímu postupu poukázal na obsah spisu, z něhož vyplývá, že stěžovatelka měla dostatečnou možnost vyjádřit se k tvrzením i důkazům, což také využívala. Z obsahu spisu rovněž vyplývá skutečnost, že stěžovatelka byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem, který ji řádně zastupoval. Tvrzené porušení práv ani jeden z účastníků řízení neshledal.

III.

Po přezkoumání napadených rozhodnutí v rozsahu uplatněných námitek dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. ledna 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94, N 5/3 SbNU 17).

Ačkoliv se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí z důvodu porušení jejích základních práv, ve své stížnosti se omezuje pouze na tvrzení svého nerovného postavení v rámci soudního řízení a nemožnosti hájit svá práva před soudem, aniž by v této souvislosti uvedla další relevantní skutečnosti. Ústavní soud přitom zjistil z příslušného spisu, že stěžovatelka měla v průběhu řízení možnost vyjádřit se k tvrzením a důkazům uplatněným ze strany vedlejšího účastníka. Tato práva jí byla zaručena i v rámci jednání před okresním soudem. Jak vyplývá z protokolu z jednání, byla stěžovatelka ze strany okresního soudu vyzvána k doplnění svých tvrzení a jejich prokázání důkazy ve smyslu § 118 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž poté jí k tomu byl poskytnut dostatečný prostor (č. l. 75-76 spisu). V rámci jednání byla též poučena ve smyslu § 119a odst. 1 občanského soudního řádu o nezbytnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy by byly odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a téhož zákona.

Ve vztahu k námitkám stěžovatelky, jež směřovaly vůči konkrétním skutkovým a právním závěrům, Ústavní soud uvádí, že při hodnocení důkazů ze strany obecných soudů neshledal žádné pochybení, které by odůvodňovalo závěr o porušení jejích základních práv. Krajský soud se dostatečným způsobem a v souladu s obsahem spisu vypořádal i se stěžejní námitkou, že vedlejší účastník protiprávně zadržoval její přeplatek za rok 2003 ve výši 9 651 Kč. Z tohoto důvodu měla být podle názoru stěžovatelky v tomto rozsahu zamítnuta žaloba vedlejšího účastníka. Ústavní soud připomíná, že pouhý nesouhlas s právními závěry obecných soudů porušení práva na soudní ochranu nezakládá a nemůže být ani dostatečným důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti (srov. např. usnesení ze dne 5. srpna 2002 sp. zn. IV. ÚS 732/2000, U 24/27 SbNU 293). Ani ve vztahu k těmto námitkám proto nemohl ústavní stížnosti vyhovět.

Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pročež ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2011

Jiří Mucha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru