Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 291/15 #1Usnesení ÚS ze dne 12.02.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánOBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Magistrát hl. města Prahy
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - ÚMČ Praha 13
Soudce zpravodajFilip Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.291.15.1
Datum podání30.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí správní

zákon; 115/2006 Sb. ; o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů; § 13/2

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 65


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 291/15 ze dne 12. 2. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Laně, zastoupeného Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem Jana Zajíce 32, Praha 7, proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. dubna 2014 č. j. SOC: 608555/2014 a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 13 ze dne 25. března 2014 č. j. P 13-12735/2014, spojené s návrhy na zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů a náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel podal ve smyslu § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost, v níž navrhuje, aby Ústavní soud pro rozpor s ústavním pořádkem zrušil shora uvedená rozhodnutí správních orgánů, a v níž zároveň předložil návrh na zrušení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů.

2. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadených, tak nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ústavní stížnost odmítnout.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jedná se o projev subsidiarity ústavní stížnosti, který brání Ústavnímu soudu rozhodovat i za situace, kdy proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím dosud probíhá řízení před správním soudem.

4. Stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, že proti napadenému rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal dne 11. 7. 2014 správní žalobu k Městskému soudu v Praze, která je zde vedena pod sp. zn. 11 A 106/2014. Řízení o této žalobě stále probíhá, jak si rovněž Ústavní soud u Městského soudu v Praze telefonicky ověřil (č. l. 24 spisu Ústavního soudu). Za této situace, kdy stěžovatel dosud čerpá opravné prostředky, jež má proti rozhodovací činnosti správních orgánů k dispozici, a napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu tudíž nelze považovat za rozhodnutí konečné, nemá Ústavní soud ani žádný prostor pro úvahy nad aplikací výjimek dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

5. Ústavní soud přitom na jedné straně s ohledem na povahu ústavní stížnosti nemůže rozhodnout dříve než správní soud, na straně druhé zase není rozumného důvodu, proč by měl o souběžně podané ústavní stížnosti dále vést řízení a sledovat, kdy bude o žalobě stěžovatele rozhodnuto. Uplatnění principu subsidiarity tohoto přezkumu tedy vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno též řízení o správní žalobě, je návrhem podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným. To ovšem stěžovateli nebrání, aby podal ústavní stížnost opětovně, až budou dány předpoklady pro její věcné projednání Ústavním soudem.

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Co do návrhu na zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů platí, že jde o návrh akcesorický, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, což je důvodem jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Stejně byl odmítnut návrh stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem, neboť v tomto řízení pro to nebyla splněna žádná z podmínek stanovených v zákoně o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru