Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2888/10 #1Nález ÚS ze dne 10.02.2011Nesprávně vyznačená doložka právní moci a její důsledky v exekučním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkExekuce
Náklady řízení
Dobrá víra
presumpce/správnosti
Směnečný platební rozkaz
právní moc
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 17/60 SbNU 185
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2888.10.1
Datum vyhlášení17.02.2011
Datum podání05.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb., § 13

99/1963 Sb., § 159, § 160 odst.1, § 142


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Podá-li oprávněný návrh na nařízení exekuce v dobré víře v právní moc a vykonatelnost rozhodnutí soudu (exekučního titulu), nelze mu následně se projevivší nesprávnost doložky právní moci klást k tíži. Chybné vyznačení doložky právní moci je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. a stát odpovídá za škodu, jež vznikne, byl-li na základě takové doložky podán návrh na výkon rozhodnutí.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Toyota Financial Services Czech s. r. o. zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 10. 2. 2011 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy výroky č. II., III. a IV. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 261/2010-241 ze dne 26. 5. 2010 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Usnesením okresního soudu byla ke stěžovatelčině návrhu nařízena exekuce na majetek povinného, a to na základě směnečného platebního rozkazu. Krajský soud oproti soudu okresnímu návrh zamítl; výroky č. II.–IV. napadeného usnesení pak uložil stěžovatelce uhradit povinnému náklady odvolacího řízení, uhradit soudní exekutorce náklady exekuce a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Stěžovatelka namítala, že návrh na nařízení exekuce podala v dobré víře v doložku právní moci směnečného platebního rozkazu (exekučního titulu), jež se teprve v odvolacím řízení ukázala být nesprávně vyznačenou, a nemůže proto sama nést veškeré náklady řízení a exekuce.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud s odkazem na svou judikaturu (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 129/06 ze dne 4. 1. 2007 a sp. zn. IV. ÚS 2696/08 ze dne 14. 5. 2009) upozornil, že stěžovatelka jednala v dobré víře ve správnost aktu státu, a proto z hlediska základního práva na spravedlivý proces není únosný stav, kdy je jí bez dalšího zdůvodnění opřeného o konkrétní okolnosti daného případu dáváno k tíži, že se rozhodla využít svých práv zaručených jí ústavním pořádkem a uplatnit svůj nárok u soudu. Ve svém postupu se totiž stěžovatelka spoléhala na správnost předchozího soudního rozhodnutí, včetně vyznačení doložky právní moci. V daném případě přitom také nelze považovat za správné, aby náklady vzniklé v odvolacím řízení zůstaly zcela na bedrech povinného, neboť ani ten nezpůsobil chybné vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí soudu I. stupně.

Nad rámec této argumentace Ústavní soud dále upozornil, že vyznačení doložky právní moci na soudním rozhodnutí, jež nebylo pravomocné, je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a stát odpovídá za vzniklou škodu, byl-li na základě takto vyznačené doložky podán návrh na výkon rozhodnutí. Nerespektováním výše uvedených principů při rozhodování o nákladech řízení porušil krajský soud práva stěžovatelky zakotvená v článcích 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny, a proto Ústavní soud jeho rozhodnutí ve výrocích II.-IV. zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vladimír Kůrka. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 2888/10 ze dne 10. 2. 2011

N 17/60 SbNU 185

Nesprávně vyznačená doložka právní moci a její důsledky v exekučním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) - ze dne 10. února 2011 sp. zn. III. ÚS 2888/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Toyota Financial Services Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Bavorská 2662/1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. května 2010 č. j. 24 Co 261/2010-241, kterým byl zamítnut návrh na nařízení exekuce a uložena stěžovatelce povinnost k náhradě nákladů řízení.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2010 č. j. 24 Co 261/2010-241 se ve výrocích II, III a IV zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhuje, aby pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") Ústavní soud zrušil výroky III a IV v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud"), vydaného v rámci exekučního řízení.

Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové změnil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 2. 2010 č. j. 7 Nc 2755/2009-223 tak, že zamítl stěžovatelčin návrh na nařízení exekuce podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2000 č. j. Sm 243/2000-7, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2006 č. j. 47 Cm 57/2004-70 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008 č. j. 12 Cmo 368/2007-140 k vymožení její pohledávky ve výši 582 511 Kč spolu s 6% úrokem z prodlení od 4. 3. 2000 do 19. 3. 2003 ve výši 106 384,06 Kč, odměny ve výši 1 942 Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 37 548 Kč (výrok I). Stěžovatelce dále uložil povinnost zaplatit povinnému J. K. na nákladech odvolacího řízení částku 27 696 Kč (výrok III), soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové na nákladech exekuce částku 7 800 Kč (výrok IV) a právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal (výrok II).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje, že napadené rozhodnutí je ve svých výrocích III a IV protiústavní, jelikož stojí v kolizi s nosnými důvody nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2696/08 ze dne 14. 5. 2009 (N 119/53 SbNU 495). Upozorňuje, že - obdobně jako v poukazované věci - návrh na zahájení exekučního řízení podala dne 18. 3. 2003 v "dobré víře ve správnost vyznačení doložky o právní moci" na směnečném platebním rozkazu a důvodem ke změně usnesení soudu prvního stupně bylo zjištění odvolacího soudu, že exekuční titul nabyl právní moci a vykonatelnosti až po dni podání uvedeného návrhu. V širších souvislostech pak stěžovatelka poukazuje na nález sp. zn. III. ÚS 456/97 ze dne 2. 4. 1998 (N 43/10 SbNU 289), nález sp. zn. IV. ÚS 525/02 ze dne 11. 11. 2003 (N 131/31 SbNU 173), nález sp. zn. I. ÚS 350/04 ze dne 15. 9. 2004 (N 130/34 SbNU 317), nález sp. zn. II. ÚS 314/05 ze dne 18. 4. 2006 (N 86/41 SbNU 115), nález sp. zn. II. ÚS 153/06 ze dne 29. 6. 2006 (N 127/41 SbNU 581), resp. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 6/98 ze dne 17. 2. 1998 (ST 6/10 SbNU 254).

II.

Krajský soud v Hradci Králové ve vyjádření k ústavní stížnosti (coby účastník řízení před Ústavním soudem) toliko uvedl, že stěžovatelčina práva garantovaná v ustanovení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny napadeným usnesením zasažena nebyla.

Soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová práva podat vyjádření k návrhu nevyužila.

Vedlejší účastník ve vyjádření, podaném bez zastoupení advokátem, uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.

Protože tato vyjádření neobsahovala žádné nové skutečnosti, s nimiž by stěžovatelka nebyla seznámena, nezasílal je Ústavní soud ostatním účastníkům řízení k replice.

III.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

IV.

Ústavní soud poté, co shledal, že jsou splněny podmínky podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro upuštění od ústního jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

V.

Za určující Ústavní soud pokládá, že totožnou právní otázku, již stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 129/06 ze dne 4. 1. 2007 (N 2/44 SbNU 21) a - stěžovatelkou dovolávaném - nálezu sp. zn. IV. ÚS 2696/08. V nálezu posléze jmenovaném - též s poukazem na presumpci správnosti aktů státu - konstatoval, že: "soud je tedy povinen mít vždy na zřeteli účel soudního řízení, tedy poskytování soudní ochrany právům (čl. 90 Ústavy), a v takovém kontextu je mezi zvažované skutečnosti třeba zahrnout i překážku vykonatelnosti exekučního titulu, která nebyla způsobena stěžovatelkou a o jejíž existenci se stěžovatelka neměla možnost dozvědět, protože orgánem veřejné moci (soudem) byl exekuční titul označen za vykonatelný. Z hlediska základního práva na spravedlivý proces není únosný stav, kdy je bez dalšího zdůvodnění opřeného o konkrétní okolnosti daného případu dáváno stěžovatelce k tíži, že se rozhodla využít svých práv zaručených jí ústavním pořádkem a uplatnit svůj nárok u soudu. Ve svém postupu se přitom stěžovatelka spoléhala na správnost předchozího soudního rozhodnutí, včetně vyznačení doložky právní moci. Ústavní soud přitom nepřehlíží, že uvedené záruky platí i pro povinného. Proto by za dané situace nebyl spravedlivý ani takový závěr, dle kterého by náklady vzniklé v odvolacím řízení měly zůstat zcela na bedrech povinného, neboť ani jím nebylo způsobeno, že došlo k chybnému vyznačení právní moci na rozhodnutí soudu prvního stupně."

Tyto závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc a jsou pro Ústavní soud zde závazné, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce.

V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu, jež jsou jak soudu, tak stěžovatelce známy, odkázat; i z dalších tam obsažených důvodů napadené rozhodnutí odvolacího soudu očividně neobstojí.

VI.

K tezi citovaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 2696/08, že "proto by za dané situace nebyl spravedlivý ani takový závěr, dle kterého by náklady vzniklé v odvolacím řízení měly zůstat zcela na bedrech povinného, neboť ani jím nebylo způsobeno, že došlo k chybnému vyznačení právní moci na rozhodnutí soudu prvního stupně", lze poukázat na usnesení sp. zn. IV. ÚS 133/10 ze dne 4. 3. 2010 (dostupné na http://nalus.usoud.cz); zde Ústavní soud aproboval použití ustanovení § 150 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř.") v obdobných souvislostech (se zřetelem k postupu oprávněného vycházejícího z nesprávně vyznačené doložky právní moci), na jehož základě odvolací soud náhradu nákladů řízení povinnému nepřiznal.

Avšak ani aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. nemusí vést ještě k finálnímu - spravedlivému - vypořádání; není pak bez významu, co v usnesení ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. 20 Cdo 923/2007 dovodil Nejvyššísoud, pakliže konstatoval, že "... vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které dosud není pravomocné, je ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nesprávným úředním postupem a stát odpovídá za zákonem stanovených podmínek za škodu, která vznikla, byl-li na základě takto vyznačené doložky právní moci podán návrh na soudní výkon rozhodnutí". Obdobně Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 8. 7. 1997 sp. zn. 6 Co 704/97, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 1998 pod č. 42, dal najevo, že nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, je i vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které není dosud pravomocné.

Tyto úvahy se zde prezentují jen proto, že při novém rozhodování o nákladech řízení k nim, jako představitelným důsledkům (a pro jejich případné budoucí uplatnění), odvolacísoud bezpochyby přihlédne.

VII.

Řečené vede k závěru shodnému s tím, jenž byl vysloven v předchozích obdobných věcech, že Krajskýsoud v Hradci Králové napadeným usnesením práva stěžovatelky garantovaná v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny skutečně porušil. Proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v napadených výrocích zrušil. Současně zrušil i výrok II, neboť s nimi souvisí, jelikož právní názor, který soud bude aplikovat, dopadá i do jím postižených procesních poměrů.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru