Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 287/96Nález ÚS ze dne 22.05.1997K ústavnosti domovní prohlídky

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
Věcný rejstříkDomovní prohlídka
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 62/8 SbNU 119
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.287.96
Datum podání22.10.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 12, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83 odst.1, § 160 odst.4, § 1 odst.1, § 83 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997

N 62/8 SbNU 119

K ústavnosti domovní prohlídky

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v III. senátě ve věci ústavní stížnosti

N. V. D., V. T. K. H. a V. T. P. D., zastoupených JUDr. B. G.,

CSc., proti Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a Policii České republiky

v Praze 7, o ústavnosti domovní prohlídky, takto:

Příkazy k domovní prohlídce vydané soudcem Obvodního soudu

pro Prahu 7 dne 23. 8. 1996, pod sp. zn. Nt 407 (409)/96, vůči N.

V. D., pod sp. zn. Nt 407 (411)/96, vůči V. T. K. H., a pod sp.

zn. Nt 407 (410)/96, vůči V. T. P. D., se zrušují.

V ostatním se ústavní stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., dále jen "zákon"), která co do formálních

náležitostí odpovídala podmínkám stanoveným zákonem [§ 72 odst.

1 písm. a), odst. 4], napadli stěžovatelé příkaz k domovní

prohlídce vydaný v jejich trestní věci (vedené před Obvodním

státním zastupitelstvím pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 Zt 1639/96)

Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 23. srpna 1996 (pod sp. zn. Nt

407/96) a tvrdili, že tímto příkazem (a stejně tak i způsobem,

jakým domovní prohlídka v bytě a jiných prostorách byla orgány

Policie ČR provedena) bylo porušeno jejich ústavně zaručené

základní právo plynoucí z čl. 12 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"); porušení tohoto práva spatřovali v tom, že

jimi napadený příkaz:

a) je jednak pro absenci odůvodnění nepřezkoumatelný, jednak je

formálně vadný též proto, že z něj není patrno, který orgán

Policie ČR má domovní prohlídku provést;

b) pokud jde o prvního stěžovatele, byl soudem vydán nikoli proti

němu, ale očividně proti jiné osobě v příkazu označené jako "N.

V. H."(bez bližších údajů), což policejní orgán v průběhu

domovní prohlídky "napravil" tím, že na soudem vydaném příkazu

k domovní prohlídce (ze dne 23. 8. 1996, sp. zn. Nt 407/96 - Nt

409/96), provedl "opravu" jména "H." přepsáním na "D."

a doplnil data narození stěžovatele, a konečně

c) samotné provedení domovní prohlídky neodpovídalo zákonem

stanoveným podmínkám, zejména proto, že nebyly provedeny

předchozí výslechy stěžovatelů (§ 84 tr. ř.) a že k samotnému

vstupu do jejich bytu došlo - stručně řečeno - bezohledným

a surovým způsobem.

Takto, podle přesvědčení stěžovatelů, došlo k porušení nejen

řady ustanovení trestního řádu (§§ 32, 160), ale současně též

- jak již řečeno - článku 12 Listiny; stěžovatelé proto navrhli,

aby Ústavní soud ČR svým nálezem zrušil Obvodním soudem pro Prahu

7 dne 23. srpna 1996 vydaný příkaz k domovní prohlídce, a dále,

aby vyslovil, že:

1. "příkazem k domovní prohlídce vydaným Obvodním soudem pro Prahu

7 dne 23. 8. 1996 pod sp. zn. Nt 407/96 a domovní prohlídkou

vykonanou dne 24. 8. 1996 orgány Policie České republiky v bytě

navrhovatelů bylo porušeno základní právo navrhovatelů na

nedotknutelnost obydlí podle článku 12 odst. 1 a 2 Listiny

základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.;

2. se zakazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a Policii České

republiky pokračovat v porušování tohoto základního práva

navrhovatelů způsobem uvedeným v článku 1. výroku tohoto

nálezu."

Účastník řízení o ústavní stížnosti (Obvodní soud pro Prahu

7) podáním soudce, který v trestních věcech stěžovatelů rozhodl

(vydal příkaz k provedení domovní prohlídky), vyjádřil se k věci

tak (§§ 30 odst. 3, 42 zákona), že z převážné míry vývody

stěžovatelů co do zákonnosti jím vydaného rozhodnutí odmítl

s poukazem na to, že v posuzované věci s ohledem na její povahu

a hrozící nebezpečí z prodlení bylo třeba nařízení domovní

prohlídky v bytě (a jiných místnostech) stěžovatelů a jeho

společníků pokládat za neodkladný úkon (§ 160 odst. 4 tr. ř.),

jemuž nemusí předcházet postup předvídaný ust. § 160 odst. 1 tr.

ř., zejména jestliže z příslušného návrhu Obvodního státního

zastupitelství pro Prahu 7 a především z obsahu spisu Policie ČR,

který k němu byl přiložen, vyplývalo dostatečně zřejmé podezření,

že stěžovatelé se zabývají mimo jiné též prodejem nekolkovaných

cigaret, které skladují ve svém bytě, případně v autě, jehož

v souvislosti s výkonem jinak povolené živnosti používali.

I když lze připustit, že posuzovaný příkaz k domovní

prohlídce trpí jistými formálními vadami, které ústavní stížnost

vytýká vzhledem k tomu, že šlo o neodkladný úkon, o jehož

přípustnosti bylo třeba rozhodnout "s časnou naléhavostí", a též

proto, že spolu se stěžovatelem obývaly příkazem soudu označený

byt i další osoby, vůči nimž jsou vydané příkazy k provedení

domovní prohlídky bezchybné, vyjádřil obecný soud své přesvědčení,

že jeho postupem (rozhodnutím) k porušení stěžovatelových ústavně

zaručených základních práv nedošlo, a proto navrhl, aby Ústavní

soud posuzovanou ústavní stížnost zamítl.

Vedlejší účastník - Obvodní státní zastupitelství pro Prahu

7 - svého práva plynoucího z účastenství (§ 76 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb.) nevyužil, k ústavní stížnosti se nevyjádřil

a k ústnímu jednání se nedostavil.

Ústavní stížnost je částečně důvodná.

Z obsahu spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 [sp. zn. Nt 407

(409 - 415)/96], jakož i ze zpráv, které byly vyžádány, Ústavní

soud zjistil:

a) ze zprávy Policie České republiky - Správy hl. m. Prahy, odboru

stížností a kontroly (č. l. 16, 17), že z podnětu obhájce

stěžovatele byly způsob a přípustnost domovní prohlídky

provedené v bytě stěžovatelů dne 24. srpna 1996 následně

prošetřeny policejními inspekčními orgány, a že jimi bylo

zjištěno, že posuzovaná domovní prohlídka, jako neodkladný

úkon, byla provedena na podkladě rozhodnutí obecného soudu; že

celkem bylo v této věci soudem vydáno 9 samostatných rozhodnutí

(příkazů k provedení domovní prohlídky) proti jednotlivým

osobám (včetně stěžovatele) a že soudce obecného soudu

"vyhotovením rozhodnutí pověřil pracovnici trestní kanceláře

soudu...", která "se při předepisování jmen podezřelých osob

dopustila pochybení, když nepřesně vypsala jméno prvého

stěžovatele"; toho si v průběhu domovní prohlídky povšimla

členka policejní skupiny domovní prohlídku provádějící (mjr.

Dr. E. H.), a proto ještě "v průběhu domovní prohlídky na

psacím stroji přepsala chybně uvedené křestní jméno (prvého

stěžovatele) a doplnila (chybějící) datum jeho narození a takto:

doplněný opis příkazu soudce mu předala";

b) ze zprávy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (č. l.

18, 19), že proti stěžovateli (a dalším sedmi pachatelům) je

vazebně vedeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu

porušování předpisů o nálepkách k označení zboží (§ 148 odst.

1 tr. z.), že v bytě prvého stěžovatele spolu s ním bydleli

další pachatelé (druhá a třetí stěžovatelka) a že v tomto bytě,

případně v osobním automobilu (SPZ ABC 72-15 - § 83a tr. ř.),

bylo zajištěno celkem 648 kartonů cigaret bez tabákové nálepky;

c) ze zprávy Policie ČR ze dne 31. ledna 1997 (č. l. 22

a přílohy), že inspekční šetření bylo uzavřeno zjištěním, že

"v průběhu předmětné akce ze strany čtyř policistů (por. B.,

npor. ing. Š., mgr. dr. H. a prap. V.) došlo k velkému počtu

hrubých pochybení v jejich služebním postupu při výkonu

pravomoci VČ" (zřejmě veřejného činitele), a proto tato hrubá

pochybení policistů byla inspekcí postoupena k posouzení kárnou

pravomocí řediteli Obvodního ředitelství Policie ČR v Praze [§

159 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 32 odst. 1 zák. č. 186/1992

Sb.];

d) ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 (sp. zn. Nt 407 až

409/96), že k návrhu Obvodního státního zastupitelství pro

Prahu 7 (ze dne 23. srpna 1996, sp. zn. 1 Zt 1639/96) byl

soudcem obecného soudu (Obvodního soudu pro Prahu 7) vydán dne

23. srpna 1996 příkaz k domovní prohlídce směřující mimo jiné

též vůči podezřelému N. V. H. s tím, že tato prohlídka má být

vykonána jak v bytě (pod zmíněnou adresou), tak v jiných

prostorách sloužících k bydlení a v prostorách k nim

náležejících.

Odhlédnuto od toho, že oproti návrhu státního zastupitelství,

v němž osoba stěžovatele je vyznačena správným jménem

a současně též správným datem jeho narození (N. V. D. nar. x.

y. 1960), je v příkazu k domovní prohlídce vyznačeno jméno

zcela jiné (N. V. H., bez uvedení data narození), Ústavní soud

nadto z toho rozhodnutí zjistil, že jde jednak o rozhodnutí

v podstatě blanketní (nelze z něj zjistit, kterému policejnímu

orgánu je provedení domovní prohlídky přikázáno), jednak že

postrádá - obsahujíc toliko strohé odkazy na příslušné

ustanovení trestního řádu - dostatečné odůvodnění, z něhož by

bylo lze s potřebnou mírou určitosti zjistit, na základě jakých

skutkových okolností bylo návrhu státního zastupitelství

vyhověno; mimo to toto rozhodnutí (jeho originál založený ve

spise - § 14 odst. 1 kanc. ř.) není opatřeno podpisem

příslušného soudce;

e) z již dříve zmíněné zprávy Policie ČR (ad c) je posléze

patrno, jakým způsobem v bytě stěžovatele byla posuzovaným

příkazem nařízená domovní prohlídka provedena a v čem

konkrétně, podle zjištění inspekčních orgánů, spočívá "velký

počet hrubých chyb", jichž se při ní jednotliví policisté

dopustili; protože samotný způsob provedení domovní prohlídky

nebyl přímo předmětem rozhodování Ústavního soudu, zcela

postačí jen souhrnná zmínka o tom, že podle této zprávy nebyly

při provádění domovní prohlídky dodrženy především kautely

trestního řádu, příp. zákona č. 186/1992 Sb.; tak kupř. již

k samotnému vstupu policistů do bytu stěžovatelů (násilné

vyražení dveří) došlo v rozporu se zákonnými podmínkami

(absence výzvy k otevření bytu), stejně jako se tak stalo při

spoutání stěžovatelů, kdy i jeho délka přesáhla zákonem

přípustný limit, aniž by stěžovatelům po řadu hodin byla podána

strava či alespoň občerstvení a podobně; před samotným

provedením domovní prohlídky nebyl, patrně pro nepřítomnost

tlumočníka, proveden předběžný výslech (§ 84 tr. ř.), protokol

o průběhu provedení prohlídky obsahuje nesprávné (nepravdivé)

údaje, stěžovatelé s jeho obsahem nebyli seznámeni, ani jim

nebyl vydán jeho opis, o prohlídce motorového vozidla nebyl

protokol sepsán vůbec atd., atd. Citovaná zpráva posléze

dospívá k závěru, že i když nebylo prokázáno tvrzené bití

prvého stěžovatele, příp. odcizení peněz, zjištěná "pochybení

policistů je nutno hodnotit jako hrubá a závažná".

Z takto provedených důkazů a z nich vyplynuvších skutkových

zjištění vyvodil Ústavní soud následující právní závěry:

Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z čl.

12 Listiny svou povahou a významem spadá mezi základní lidská

práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně

zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince,

jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku

důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je

nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá

tato ochrana pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud

jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka

a občana (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).

Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom

této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany

demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně

zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především

nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před

trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny

a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (jiných

prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§ 82 a násl. tr.

ř.) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje

restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její

přípustnosti.

I když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností

(skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka

v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 tr.

ř.) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al. 2 tr.

ř.), jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně

zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také

rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být

i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně

zdůvodněn.

Naznačené aspekty ovšem vyžadují, aby rozhodující obecný soud

před vydáním příslušného příkazu (čl. 12 odst. 2 al. 1 Listiny)

nejen bedlivě zkoumal, zda v té které věci jsou pro nařízení

domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale aby také

příkazu, jímž domovní prohlídku nařizuje, věnoval náležitou

pozornost a aby své rozhodovací důvody také v jeho odůvodnění

dostatečně a zřetelně vyložil; ústavnímu požadavku na odůvodnění

písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však

rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná

ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně

zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento

příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím

-av čem - pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny; rozumí

se přitom samo sebou, že také ten, proti němuž vydaný příkaz

směřuje, případně policejní orgán, který jej má provést, musí

v něm být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly vzniknout

nejmenší pochybnosti.

Rozhoduje-li obecný soud o příkazu k provedení domovní

prohlídky k návrhu státního zastupitelství, který se z hlediska

dříve naznačených postulátů jeví jako neúplný či nedostatečný, je

na tomto soudu, aby státní zastupitelství vedl k odstranění vad

návrhu (ať formálních, ať věcných) případně k podání takových

informací, které z hlediska již vyložených zásad se jeví jako

nezbytné; pouhé tvrzení státního zastupitelství, že provedení

domovní prohlídky je důvodné či naléhavé, samo o sobě nemůže být

podkladem (nadto výlučným) pro kladné rozhodnutí obecného soudu

(soudce).

Promítnou-li se vyložené zásady na příkazy k provedení

domovní prohlídky v bytě (a jiných místnostech) stěžovatelů vydané

obecným soudem dne 23. srpna 1996 (pod sp. zn. Nt 407 až 409/96),

je očividné, že jim tyto příkazy nevyhovují; nejen že stran prvého

stěžovatele vydaný příkaz trpí nesprávností ve vyznačení jeho

jména (při absenci bližších osobních dat), že všechny tři příkazy

jsou blanketní pokud jde o policejní orgán, který měl domovní

prohlídku provést, ale že ani jeden z nich není dostatečně

odůvodněn, byť, jak na důvodnost podezření ze spáchání trestného

činu porušování předpisů o nálepkách k označení zboží (§ 148 odst.

1 tr. z.) a dalších, tak na důvodnost samotné domovní prohlídky

u stěžovatelů lze zpětně - ex post - podle dosaženého výsledku

usoudit; avšak ani tento úspěšný výsledek domovní prohlídky (nález

nekolkovaných cigaret) nemůže konvalidovat vady obecným soudem

vydaných příkazů, jak tyto byly Ústavním soudem zjištěny, včetně

absence podpisu soudce, jehož jménem byl příkaz k domovní

prohlídce obecným soudem vydán; takto totiž mohou vzniknout

v podstatě důvodné pochybnosti, zda vůbec jde o soudcovské

rozhodnutí, a to tím spíše, jestliže porovnáním jednotlivých

příkazů vydaných v této trestní věci (proti dalším obviněným)

zcela nepochybně vyplývá, že jde o zřejmě předem připravené

formulářové předtisky, nadto zcela nedostatečně vyplněné a bez

soudcovy aprobace, což již samo o sobě svědčí o stupni pozornosti,

kterou posuzované věci obecný soud věnoval.

Vývody obecného soudu poukazující na "neodkladnost úkonu

a jeho operativnost", pokud by měly být podkladem pro zamítavý

výrok Ústavního soudu, nemohou obstát, a to již proto, že procesní

čistota v celém řízení a zejména nejen ústavní, ale i zákonné

kautely dané pro vyhledávání a provádění důkazů, jsou základními

předpoklady řádného výkonu spravedlnosti (stanoveného postupu ve

smyslu čl. 36 Listiny) tak, jak jej má na mysli demokratický

právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana

(čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Proto také postup kteréhokoli

orgánu činného v trestním řízení vybočující z rámce procesních

předpisů je nejen v rozporu s ústavností státu, ale ve svých

důsledcích znehodnocuje i samotný účel řízení (§ 1 odst. 1 tr.

ř.), což ve vztahu k soudnímu (soudcovskému) rozhodování sluší

pokládat za pochybení zvlášť výrazné (čl. 95 odst. 1 al. 1 úst.

zák. č. 1/1993 Sb.).

Pro takto vyložené důvody proto nezbylo než v rozsahu zřejmém

ze znělky tohoto nálezu rozhodnout zrušujícím výrokem [§ 82 odst.

1, 3 písm. a) zákona].

Co do samotného výkonu domovní prohlídky vzal Ústavní soud na

vědomí výsledky inspekce, jak tyto se podávají z vyžádané zprávy

Policie ČR (ad a, c); inspekčními orgány zjištěná pochybení

jednotlivých policistů zúčastněných na výkonu domovní prohlídky

provedené v bytě (a jiných prostorách) stěžovatelů mají za nastalé

situace znaky jiného zásahu orgánů veřejné moci do ústavně

zaručených základních práv stěžovatelů; způsob, jakým bylo se

zadrženými stěžovateli (§ 76 odst. 1 tr. ř.) zacházeno (nadměrné

a z převážné míry zřejmě i zbytečné poutání, zejména žen, odepření

stravy apod.), má očividně znaky ponižujícího zacházení (čl. 7

odst. 2 Listiny), zejména jestliže stěžovatelům, kteří - jak se

Ústavní soud za ústního jednání sám přesvědčil - z českého jazyka

ovládají jen chabé základy běžné (a spíše obchodní) konverzace

- nebyla ani dána příležitost uplatnit ústavně zaručené právo na

tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny). Přesto však není ani

v pravomoci ani v možnostech Ústavního soudu, aby stav vyvolaný

protizákonným a protiústavním zásahem orgánů v trestním řízení

činných reparoval; domovní prohlídka sama o sobě, byť provedená za

okolností a způsobem, jak v této věci byly zjištěny, má charakter

jednorázového zásahu, který již v době zahájení řízení o ústavní

stížnosti skončil, a jehož důsledky přetrvávají toliko v procesní

oblasti následného řízení, resp. řízení, jehož je součástí;

obnovení statu quo ante, stejně jako zákaz pokračování

v porušování práva (svobody) adresovaný kterémukoli orgánu veřejné

moci, jsou proto již pojmově vyloučeny [§ 82 odst. 3 písm. b)

zákona]. Bude proto na těchto orgánech samotných a především na

obecných soudech, aby v dalším řízení, a zejména pak v konečné

fázi svého rozhodování k vadám Ústavním soudem zjištěným, případně

i k dalším s nimi souvisejícím, přihlédly a ve vlastním rozhodnutí

je zhodnotily [§§ 89 odst. 3, 120 odst. 1 písm. d), 125, 138, 188

písm. d) tr. ř.].

Posléze vyslovený závěr současně zdůvodňuje zamítavý výrok

stran návrhového žádání sub. 3 ústavní stížnosti. Z důvodů takto:

vyložených bylo proto o ústavní stížnosti stěžovatelů rozhodnuto,

jak z výroku tohoto nálezu je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze

odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 22. 5. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru