Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 285/06Usnesení ÚS ze dne 26.09.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na s... více
Věcný rejstříkDoručování
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.285.06
Datum podání22.03.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

99/1963 Sb., § 45c, § 115


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 285/06 ze dne 26. 9. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. M., zastoupené Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 6, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 15 Co 558/2005, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 25. 8. 2005, č.j. P 186/92-154, takto:

Ústavní stížnost seodmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jež byla vydána ve věci péče o nezletilé (o zvýšení výživného pro tehdy nezletilou I., dceru stěžovatelky).

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo k návrhu otce s účinností od 1. 9. 2004 zvýšeno výživné stěžovatelky pro dceru I. z částky 2 000,- Kč na částku 4 000,- Kč a rozhodnuto o její povinnosti uhradit nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2004 do 30. 8. 2005 v částce 24 000,- Kč. K odvolání stěžovatelky odvolací soud toto rozhodnutí změnil tak, že výživné zvýšil s účinností od 1. 9. 2004 na částku 6 000,- Kč a stěžovatelce uložil povinnost k úhradě nedoplatku za období od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2005 v částce 60 000,- Kč.

Stěžovatelka ve stížnosti především namítala, že odvolací soud o termínu nařízeného jednání k projednání podaného odvolání vadně vyrozuměl pouze jejího zástupce, neboť obsahovalo též výzvu, aby k jednání předložila důkazy k tvrzení o omezení pracovní způsobilosti jejího manžela. Pro časovou tíseň, způsobenou potřebnou komunikací se zástupcem, jí tím bylo znemožněno nejen obstarat příslušnou odbornou lékařskou zprávu, nýbrž i zúčastnit se jednání; tímto postupem, jímž odvolací soud podle jejího názoru nerespektoval ustanovení § 115 odst. 1 a § 45c odst. 3 o.s.ř., bylo zasaženo do práva podle § 38 odst. 2 Listiny, aby věc byla projednána veřejně, v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Procesní pochybení spatřuje stěžovatelka i v postupu soudu prvního stupně, jestliže se jí nedostalo poučení ve smyslu § 118a odst. 3, 4 o.s.ř. o jejích procesních právech a povinnostech jako účastníka řízení, zejména nebyla-li poučena o povinnosti prokázat svá tvrzení. Spoléhala totiž "na rovný přístup soudu k oběma účastníkům" a na to, že bude (v případě nutnosti) k předložení důkazů soudem vyzvána. V tom stěžovatelka spatřuje též zásah do jejího práva na právní pomoc v řízení před soudy i porušení zásady rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 2, 3 Listiny), a připomíná, že v nesporném řízení je povinností soudu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) provést i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány (zde ku zdravotním stavu manžela a jeho pracovním omezením).

Z provedeného šetření a poté z vyžádaného spisu sp. zn. 19 C 15/2006 Krajského soudu v Plzni se podává, že rozsudek odvolacího soudu stěžovatelka napadla posléze (21. 4. 2006 ) i žalobou pro zmatečnost "z důvodu uvedeného v § 229 odst. 3 o.s.ř.", kterou odůvodnila (ve shodě s důvody ústavní stížnosti) tím, že jí byla "nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem". Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2006, č.j. 19 C 15/2006-29 bylo podané žalobě vyhověno a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 15 Co 558/2005, "v plném rozsahu" zrušen (řízení není dosud pravomocně skončeno).

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též § 72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákona o Ústavním soudu"/).

Podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Podle § 229 odst. 3 o.s.ř. může žalobou pro zmatečnost účastník (řízení) napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Právě takové námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž v ní přihlédla k existenci tohoto (mimořádného) opravného prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží a k němuž se i posléze efektivně uchýlila (zahájila příslušné řízení).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě případného (stěžovatelkou požadovaného) kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (žaloby pro zmatečnost). Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co řízení o této žalobě bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku, je proto nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Ústavní stížnost ostatně nemůže rozhodnutí o posledním opravném prostředku pominout; platí, že zásadně proti němu musí (též) směřovat, pakliže je posledním rozhodnutím ve věci.

Bylo-li by ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o žalobě pro zmatečnost (pravomocně) "odstraněno", pak řízení o dříve podaném odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pokračuje; tím by byla i ustavena - stěžovatelkou požadovaná - situace, v níž se jí dostane možnosti uplatnit právní prostředky k ochraně svých práv, které se v probíhajícím občanskoprávním řízení (ve stadiu řízení odvolacího) jeho účastníku nabízejí.

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech (kupříkladu v usneseních Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 683/05, sp. zn. III. ÚS 533/05, sp. zn. III. ÚS 129/06) - dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e/ téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2006

Vladimír Kůrkav. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru