Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2842/08 #1Usnesení ÚS ze dne 01.12.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
EcliECLI:CZ:US:2008:3.US.2842.08.1
Datum podání20.11.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 40 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2842/08 ze dne 1. 12. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele R. L., zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. srpna 2008 sp. zn. 3 Tdo 955/2008, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2008 sp. zn. 3 To 59/2007 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. dubna 2007 sp. zn. 50 T 14/2003, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností navrhovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaných v trestní věci, v níž byl uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 148 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti roků.

Ve svých stížnostních bodech stěžovatel s poukazem na blíže rozvedené důvody vyjádřil přesvědčení, že v předmětném trestním řízení došlo k nesprávnému hodnocení ve věci provedených důkazů, v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces k odmítnutí důkazů jím k provedení navržených a rovněž k procesním pochybením promítajícím se v zásahu do jeho práva na obhajobu. Tvrdil, že soud nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. řádu), čímž porušil současně zásadu in dubio pro reo, a zasáhl tím do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. S (co do formulace námitek) převážně obecným odkazem na přesně označenou judikaturu Ústavního soudu týkající se ústavněprávních vad důkazního procesu se stěžovatel následně domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu odůvodnění v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatele posuzovaného z pohledu dovolacích důvodů obsažených v § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. řádu tak, že jej tamní soud pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu], je zřejmé, že se s námitkami stěžovatele uvedenými v ústavní stížnosti v nezbytném rozsahu, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal již Nejvyšší soud. Za těchto okolností stačí na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat.

Pokud se potom týče námitky nevyhovění některým důkazním návrhům stěžovatele, netvrdí a ani nepředkládá argumenty svědčící pro závěr, že by měly v této souvislosti charakter tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zakládajících (zpravidla) dotčení v právu na spravedlivý proces (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 570/03, III. ÚS 501/04, II. ÚS 418/03, III. ÚS 177/04 a další).

Z uvedeného vyplývá zjevná neopodstatněnost návrhu; proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Pakliže Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady návrhu spočívající v tom, že k němu nebyla připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 cit. zák.), stalo se tak v důsledku toho, že si je opatřil v rámci výkonu své úřední činnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru