Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 283/96Nález ÚS ze dne 29.10.1996K interpretaci a aplikaci právních norem upravujících volební právo prizmatem ochrany svobodné soutěže politických sil

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelPOLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
Věcný rejstříkinterpretace
Správní řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 111/6 SbNU 301
EcliECLI:CZ:US:1996:3.US.283.96
Datum podání18.10.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 21, čl. 36 odst.1, čl. 22

Ostatní dotčené předpisy

247/1995 Sb., § 61 odst.1, § 62, § 63, § 66 odst.1, § 61 odst.5

71/1967 Sb., § 59


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 283/96 ze dne 29. 10. 1996

N 111/6 SbNU 301

K interpretaci a aplikaci právních norem upravujících volební právo prizmatem ochrany svobodné soutěže politických sil

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 29. října 1996 ve

věci ústavní stížnosti KSČM, proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs 67/96/Št-Hu, kterým se zamítá návrh

na zaregistrování kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České

republiky, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září

1996, č. j. ÚVK 254/27/1996, o odmítnutí přihlášky k registraci

pro volby do Senátu Parlamentu České republiky, za účasti

vedlejšího účastníka ÚVK, takto:

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs

67/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září

1996, č. j. ÚVK 254/27/1996, se zrušují.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky osobně dne

14. října 1996 ve lhůtě vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., se

stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.

října 1996, sp. zn. Ovs 67/96/Št-Hu, kterým byl zamítnut návrh na

zaregistrování kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České

republiky, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září

1996, č. j. ÚVK 254/27/1996, o odmítnutí přihlášky k registraci

pro volby do Senátu Parlamentu České republiky. Napadenými

rozhodnutími se stěžovatel cítí být dotčen na svých základních

právech a svobodách, vyplývajících z čl.18 odst. 2, čl. 19 odst.

2, čl. 20 a 90 Ústavy, dále z čl. 22, čl. 21 odst. 4, čl. 4 odst.

4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod.

Ze spisu sp. zn. Ovs 67/96/Št, jenž si Ústavní soud vyžádal

od Nejvyššího soudu ČR, bylo zjištěno následující:

Podle § 61 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. zmocněnec KSČM dne

4. září 1996 přihlásil J. H. jako kandidáta uvedené strany pro

volby do Senátu Parlamentu České republiky ve volebním obvodu č.

33.

Obvodní volební komise pro volby do Senátu v uvedeném

volebním obvodu na svém zasedání dne 17. září 1996 ve smyslu § 66

odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. přihlášku J. H. k registraci

projednala a 18. září 1996 byly protokolárně sekretariátu Ústřední

volební komise předány podklady pro projednání přihlášek kandidátů

od Obvodní volební komise ve volebním obvodu č. 33.

Sdělením Obvodní volební komise ve volebním obvodu č. 33 ze

dne 20. září 1996, č. j. 4017/96/RVV/OVK, adresovaným Ústřední

volební komisi a daným na vědomí zmocněnci KSČM, bylo učiněno na

základě upozornění Okresního oddělení Českého statistického úřadu

v Děčíně ze dne 20. září 1996 oznámení, že na přihlášce kandidáta

KSČM pro volby do Senátu Parlamentu České republiky J. H. je

nesprávně uvedeno rodné číslo.

Ústřední volební komise svým rozhodnutím ze dne 27. září

1996, č. j. ÚVK 254/27/1996, podle § 63 odst. 3 volebního zákona

odmítla přihlášku kandidáta J. H. k registraci. Za důvod uvedeného

rozhodnutí Ústřední volební komise označila zjištění, že přihláška

obsahuje nesprávný údaj o rodném čísle.

Po odmítnutí registrace kandidáta J. H. rozhodnutím Ústřední

volební komise ze dne 27. září 1996 podala KSČM podle § 200m odst.

1 písm. c) o. s. ř. návrh Nejvyššímu soudu na zaregistrování

přihlášeného kandidáta do Senátu Parlamentu České republiky. Uvádí

v něm, že nesprávnost v přihlášce uvedeného rodného čísla

kandidáta spočívala v tom, že za lomítkem byla před trojčíslím

předsazena číslice "0", ačkoli podle pozn. č. 1 k § 1 odst. 2

vyhlášky č. 55/1976 Sb. platí, že rodné číslo osob narozených do

31. 12. 1953 za lomítkem obsahuje pouze tři číslice. Tato

nesprávnost, podle jejího názoru, nemohla ovlivnit přesnou

identifikaci kandidáta. V návrhu Nejvyššímu soudu dále poukazuje

na skutečnost, že zapisovatel obvodní volební komise nesplnil svou

poučovací povinnost ve smyslu § 61 odst. 5 volebního zákona, jakož

i na nedodržení obecné poučovací povinnosti podle § 3 odst. 2

správního řádu. V rozhodnutí Ústřední volební komise konečně

spatřuje porušení pasivního volebního práva podle § 57 a § 61

odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. a podle čl. 18, 19 a 20 Ústavy,

jakož i čl. 21, 22 a 36 Listiny základních práv a svobod.

Ve svém zamítavém rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru,

že přihláška k registraci kandidáta J. H. obsahovala ve smyslu §

1 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 55/1976 Sb., o rodném čísle, nesprávný

údaj, přičemž konstatoval, že rodné číslo představuje

identifikační charakteristiku každého obyvatele. Nejvyšší soud se

dále neztotožnil s interpretací § 61 odst. 5 volebního zákona,

obsaženou v návrhu na zaregistrování, a dospěl v této souvislosti

k názoru, že v zákoně není stanovena povinnost zapisovatele

obvodní volební komise podrobně zjišťovat všechny nedostatky

přihlášky k registraci a jejích příloh a upozorňovat na ně s tím

důsledkem, že by nesplnění této povinnosti opravňovalo

k dodatečnému odstranění vad přihlášky. Zdůraznil, že důsledky

neodstranění vad do uplynutí lhůty pro podání přihlášky plně

postihují toho, kdo takovou přihlášku podal. Ke vztahu volebního

zákona a zákona o správním řízení konstatoval, že na řízení před

volebními komisemi, jež je řízením svého druhu, které je upraveno

především volebním zákonem, nelze zcela vztahovat ustanovení

správního řádu. Jelikož volební zákon upravuje postup při

odstraňování nedostatků přihlášky (§ 61 odst. 5), dovozuje z této

skutečnosti Nejvyšší soud argumentem a contrario, že pro postup

odstraňování těchto nedostatků nelze vycházet z úpravy, obsažené

ve správním řádu. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s námitkou

protiústavnosti postupu Ústřední volební komise, přičemž poukázal

na zákonnou úpravu podmínek uplatnění pasivního volebního práva,

na rovnost jejího dodržování a na odpovědnost každého kandidáta,

resp. politické strany, za nedodržení zákonem stanoveného postupu.

V ústavní stížnosti se stěžovatel, jak bylo již uvedeno, cítí

být usnesením Nejvyššího soudu a rozhodnutím Ústřední volební

komise dotčen na svých základních právech a svobodách,

vyplývajících z čl.18 odst. 2, čl. 19 odst. 2, čl. 20 a 90 Ústavy,

dále z čl. 22, čl. 21 odst. 4, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl.

38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyššímu

soudu se v ní vytýká zejména skutečnost, že se nezabýval

vypovídací schopností v přihlášce uvedených údajů pro identifikaci

kandidáta a nehodnotil, v čem spočívala nesprávnost uvedeného

rodného čísla. Stěžovatel dále poukazuje na fakt, že předsazená

číslice "0" v části rodného čísla za lomítkem nemohla ovlivnit

správnou identifikaci kandidáta. Uvedené námitky považuje za

základ pro tvrzené porušení materiálních subjektivních ústavních

práv. Porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

spatřuje stěžovatel v nesplnění povinnosti, obsažené v § 61 odst.

5 volebního zákona, a ve vymezení vztahu volebního zákona a zákona

o správním řízení, jak jej interpretoval ve svém usnesení Nejvyšší

soud.

Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb. vyžádal od Nejvyššího soudu k předmětné ústavní

stížnosti vyjádření.

V podání ze dne 22. října 1996 Nejvyšší soud poukazuje na

důvody svého zamítavého rozhodnutí tak, jak jsou obsaženy v jeho

odůvodnění.

II.

Posouzení rozhodované věci je závislé na výkladu podmínek

registrace přihlášek kandidátů pro volby do Senátu Parlamentu

České republiky tak, jak jsou upraveny v § 61 a následujících

volebního zákona. Tato ustanovení, jak je patrno i z argumentace

stěžovatele a z argumentace Nejvyššího soudu, umožňují více

interpretací.

Podle názoru stěžovatele postupem podle § 61 odst. 5 cit.

zákona přechází odpovědnost za správnost a úplnost údajů,

obsažených na přihlášce kandidáta k registraci, na stát a dále dle

jeho mínění nutno při interpretaci dotčené zákonné úpravy vycházet

z jejího smyslu a účelu a nikoli z doslovného znění. Na straně

druhé Nejvyšší soud interpretuje ustanovení § 61 odst. 5 postupem

a contrario, dochází tudíž k závěru, že úprava procedury

odstraňování vad přihlášky k registraci podle § 61 odst. 5

volebního zákona, limitována zmíněnou lhůtou, vylučuje jejich

nápravu po jejím marném uplynutí a z tohoto důvodu vylučuje pro

tento případ použití správního řádu. Nejvyšší soud dále trvá na

doslovné aplikaci dotčených zákonných ustanovení.

Úvodem k jednotlivým výkladovým variantám § 61 a násl. zákona

č. 247/1995 Sb. nelze přisvědčit stěžovateli, že by zjištění

zapisovatele podle § 61 odst. 5 cit zákona právně relevantním

způsobem řešilo správnost, resp. úplnost údajů, obsažených

v přihlášce k registraci. Systematickým výkladem a na základě

argumentu reductionis ad absurdum by v případě přijetí této

interpretace ustanovení § 62 odst. 2 písm. b) volebního zákona,

podle něhož obvodní volební komise odmítne přihlášku, pokud tato

obsahuje nesprávné nebo neúplné údaje, nemělo rozumný smysl.

Registrace kandidátů podle § 61 a následujících zákona č.

247/1995 Sb. je správním řízením, upraveným zvláštním zákonem,

jehož ustanovení a rovněž jejich interpretace musí splňovat

ústavní kautely spravedlivého a řádného procesu ve smyslu čl. 36

a následujících Listiny základních práv a svobod. V situaci, kdy

určité ustanovení právního předpisu umožňuje různé interpretace,

je při jeho aplikaci úkolem všech státních orgánů interpretovat

jej ústavně konformním způsobem (viz nálezy ve věcech sp. zn. III.

ÚS 114/94, Pl. ÚS 48/95).

Projednání přihlášek k registraci obvodní a Ústřední volební

komisí podle § 62 a 63 volebního zákona je zvláštním druhem

správního řízení, umožňujícím i postup reformationis in peius.

Takový postup umožňuje i obecná úprava rozhodování o odvolání ve

správním řízení, avšak za splnění určitých podmínek. Podle

všeobecné úpravy správního řízení (§ 59 odst. 1 zákona č. 71/1967

Sb.) mají účastníci v průběhu odvolacího řízení právo uvádět nové

skutečnosti a důkazy. Odvolací orgán posuzuje věc po právní

i skutkové stránce samostatně, není vázán skutkovým stavem, jenž

zjistil orgán první instance, a bere ohled i na ty skutečnosti,

jež tomuto orgánu nebyly známy. Z uvedeného pravidla je

akceptována výjimka pouze v případě tzv. koncentrovaného správního

řízení (např. ve stavebním řízení), pro něž je typické, že

účastníci, vzhledem zejména k odborné náročnosti řízení, mohou

přednést svoje námitky pouze v určitém stadiu řízení.

Ústavní soud České republiky se v řadě nálezů (zejména

č. 3 a 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky,

sv. 1) ztotožnil s chápáním ústavního principu rovnosti, jak byl

vyjádřen Ústavním soudem ČSFR v rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky

usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR: "Je věcí státu, aby

v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne

méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovolně.

...Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví

neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na

veřejné hodnoty."

Jelikož zákonodárce ani explicitně ani implicitně nevyjádřil

žádné důvody, pro které by měli účastníci při projednání přihlášek

pro volby do Senátu Ústřední volební komisí disponovat menším

rozsahem práv, než je tomu v rámci obecné úpravy správního řízení,

a jelikož se v daném případě nejedná o koncentrované správní

řízení, interpretace ustanovení § 61 odst. 5 cit. zákona nemůže

odůvodňovat závěr, podle něhož by v řízení o registraci byl jeho

účastník ve srovnání s obecnou úpravou správního řízení ve svých

právech zkrácen. Pokud neurčitost konkrétního procesního

ustanovení právního předpisu implikuje různé interpretace jeho

obsahu, nelze přijmout tu, jež je k tíži dotčených účastníků

řízení.

Ústavní soud poukazuje v této souvislosti dále i na maximu,

vyjádřenou již v rozhodnutí ve věci, vedené pod sp. zn. III. ÚS

127/96, podle níž, pokud procesní právní úkony účastníků řízení

obsahují zjevnou nesprávnost, nutno účastníkům řízení dát

příležitost ji odstranit. Opakem tohoto postupu je přepjatý

formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné

nespravedlnosti, nebo nepřihlédnutí ke smyslu a účelu právní

úpravy a tím dotčení smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod.

Z uvedeného důvodu shledal Ústavní soud stěžovatelem napadené

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs

67/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září

1996, č. j. ÚVK 254/27/1996, za stojící v rozporu s čl. 36 Listiny

základních práv a svobod, v důsledku čehož rozhodl o jejich

zrušení.

Pokud se týká důsledků nálezu, zrušujícího uvedená rozhodnutí

Nejvyššíhosoudu a Ústřední volební komise, Ústavní soud odkazuje

na odůvodnění ve věci, vedené pod sp. zn. III. ÚS 277/96.

Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné.

V Brně 29. října 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru