Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 281/15 #1Nález ÚS ze dne 20.08.2015Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánČESKÝ TELEKOMUNIKAČNÍ ÚŘAD
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na proje... více
Věcný rejstříkOpatrovník
správní orgán
zaměstnanec
střet zájmů
doručování/ve správním řízení
pobyt
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 151/78 SbNU 305
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.281.15.1
Datum vyhlášení27.08.2015
Datum podání29.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

500/2004 Sb., § 32

71/1967 Sb., § 16 odst.2

99/1963 Sb., § 29 odst.3


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Zaměstnanec správního orgánu nemůže z povahy věci účinně bránit práva účastníka, s nímž je tímto orgánem státní moci vedeno správní řízení, a proto jeho ustanovení opatrovníkem představuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 20. 8. 2015 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele Antonína Kratochvíla rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 6. 2006 č. j. 29 004/2006-635/II. vyř. - FIK a ze dne 19. 7. 2006 č. j. 29 004/2006-635/V. vyř. – FIK pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím zde dne 2. 6. 2006 ustanovil Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) pro řízení ve věci sporu o plnění povinnosti k peněžitému plnění za poskytnutou službu mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost a účastníkem telefonní stanice stěžovateli opatrovníkem zaměstnankyni. Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2006 poté ČTÚ uložil stěžovateli povinnost zaplatit navrhovateli dlužnou cenu za poskytnutou službu spolu s náklady řízení. Rozhodnutí, které převzal ustanovený opatrovník, nabylo posléze právní moci a stalo se vykonatelným. Stěžovatel namítal, že o správním řízení a vydaných správních rozhodnutích se dozvěděl až poté, co pro uvedený nedoplatek bylo zahájeno exekuční řízení. Stěžovatel uvedl, že i v jeho případě správní orgán pochybil, ustanovil-li mu opatrovníkem osobu z řad zaměstnanců správního orgánu, u něhož nebylo lze očekávat, že bude nestranně a důsledně hájit zájmy zastoupeného.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je přípustná i důvodná. Uvedenou problematikou se již opakovaně zabýval např. v nálezech sp. zn. II. ÚS 2966/09, I. ÚS 3267/07, IV. ÚS 2992/08, II. ÚS 1090/07, II. ÚS 817/11, IV. ÚS 1433/11, II. ÚS 2545/12 a II. ÚS 351/14, přičemž v nich přijaté závěry aplikoval i na nyní projednávanou věc.

K osobě opatrovníka Ústavní soud připomněl, že je třeba jej hledat především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného, resp. těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy účastníka (viz nález sp. zn. I. ÚS 559/2000). Při ustanovení opatrovníka je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze totiž očekávat, že podřízený pracovník – zaměstnanec ČTÚ jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž orgánem bude brojit proti jeho postupu a rozhodnutí (viz nález sp. zn. II. ÚS 629/04). Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení (nález sp, zn. II. ÚS 351/14).

Ústavní soud dále uvedl, že skutečnost, že v souzené věci opatrovník nepodal opravný prostředek proti rozhodnutí napadenému ústavní stížností, bylo tedy nutné vidět právě ve světle tohoto konfliktu zájmů. I když lze obecně konstatovat, že možnosti správního orgánu ke zjištění skutečného místa pobytu účastníka řízení mohou být někdy omezené, je nezbytné z hlediska dosažení ústavněprávní maximy rovnosti účastníků řízení před ustanovením opatrovníka z důvodu neznámého pobytu účastníka řízení vyčerpat všechny nabízející se možnosti za účelem zjištění místa pobytu, resp. identifikace osoby čerpající služby.

Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem ČTÚ došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto napadená rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vladimír Kůrka. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 281/15 ze dne 20. 8. 2015

N 151/78 SbNU 305

Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 20. srpna 2015 sp. zn. III. ÚS 281/15 ve věci ústavní stížnosti Antonína Kratochvíla, zastoupeného Mgr. Petrem Taláškem, advokátem, se sídlem v Chropyni, Ječmínkova 494, proti rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 6. 2006 č. j. 29 004/2006-635/II. vyř.-FIK a ze dne 19. 7. 2006 č. j. 29 004/2006-635/V. vyř.-FIK, jimiž byl stěžovateli ustanoven opatrovník a byla mu stanovena povinnost zaplatit za poskytnutou službu finanční částku v celkové výši 561 Kč a uhradit náklady řízení v částce 1 350 Kč.

I. Rozhodnutími Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 6. 2006 sp. zn. 29 004/2006-635/II. vyř.-FIK a ze dne 19. 7. 2006 sp. zn. 29 004/2006-635/V. vyř.-FIK bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 6. 2006 sp. zn. 29 004/2006-635/II. vyř.-FIK a ze dne 19. 7. 2006 sp. zn. 29 004/2006-635/V. vyř.-FIK se ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí správního orgánu.

2. Český telekomunikační úřad, odbor pro severočeskou oblast, rozhodnutím ze dne 2. 6. 2006 č. j. 29 004/2006-635/II. vyř.-FIK ustanovil pro řízení ve věci sporu o plnění povinnosti k peněžitému plnění za poskytnutou službu mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost a účastníkem telefonní stanice stěžovateli opatrovníkem zaměstnankyni tohoto úřadu Bc. Petru Kubů s odůvodněním, že písemnost, kterou mu zaslal na jeho poslední známou adresu, se nepodařilo doručit (podle doručujícího orgánu byl stěžovatel "na uvedené adrese neznámý", resp. "odstěhoval se") a správnímu orgánu se nepodařilo zjistit adresu jinou.

3. Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2006 sp. zn. 29 004/2006-635/V. vyř.-FIK poté Český telekomunikační úřad uložil stěžovateli povinnost zaplatit navrhovateli OSPEN, s. r. o., (právnímu nástupci obchodní společnosti TELE2, s. r. o.) dlužnou cenu za poskytnutou službu v celkové výši 561 Kč a uhradit náklady řízení v částce 1 350 Kč. Rozhodnutí, které převzal ustanovený opatrovník dne 21. 7. 2006, nabylo dle vyznačené doložky právní moci dne 10. 8. 2006 a stalo se vykonatelným dne 26. 8. 2006.

II.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že i když má trvalý pobyt hlášen v České republice, již od roku 1975 se zdržuje na území Spolkové republiky Německo, a o tom, že s ním bylo vedeno správní řízení a že byla vydána napadená správní rozhodnutí se dozvěděl až poté, co pro uvedený nedoplatek bylo zahájeno exekuční řízení (sp. zn. 070/Ex 584/07). O prodeji jím dotčené věci v dražbě se dozvěděl až nahlédnutím (10. 12. 2014) do exekučního spisu (sp. zn. 10 Nc 3196/2007) vedeného Okresním soudem v Kroměříži, z nějž zjistil exekuční titul, a teprve poté, co mu bylo umožněno nahlédnout do správního spisu (15. 1. 2015), i jeho obsah. Stěžovatel má s ohledem na stávající judikaturu Ústavního soudu v obdobných právních věcech za to, že i v jeho případě správní orgán pochybil, ustanovil-li mu opatrovníkem osobu z řad zaměstnanců správního orgánu, u něhož nebylo lze očekávat, že bude nestranně a důsledně hájit zájmy zastoupeného.

III.

5. Ve vyjádření k ústavní stížnosti Český telekomunikační úřad oponoval tomu, že pobyt stěžovatele zjišťoval toliko formálním způsobem a nedostatečně; rovněž výběr a ustanovení opatrovníka, jímž byl zaměstnanec úřadu, je v souladu s požadavky správního řádu, když jím ustanovil odborníka na danou problematiku, který se s průběžně prováděnými úkony seznamoval. Skutečnost, že proti rozhodnutí ve věci nepodal opravné prostředky, neznamená, že by řádně neplnil svoji funkci; naopak, pokud považoval vydané rozhodnutí za správné, bylo by jejich podání "pro zájmy stěžovatele spíše kontraproduktivní". I když je mu znám názor Ústavního soudu vyslovený v obdobných věcech, je přesvědčen, že bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu nelze tyto závěry paušalizovat.

6. Z vyjádření vedlejšího účastníka je zjevné, že nepovažuje ústavní stížnost za opodstatněnou, neboť ustanovení opatrovníka bylo důsledkem i lehkomyslného postoje stěžovatele k institutu pobytu a adresy pro doručování; též má za to, že nebyl-li podán proti napadenému rozhodnutí rozklad, může jít i o stížnost nepřípustnou.

7. V replice stěžovatel na svém návrhu setrval.

IV.

8. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud nenařídil jednání (§ 44 zákona o Ústavním soudu) a nezasílal vyjádření účastníků řízení k replice stěžovateli, neboť - vzhledem k jejich obsahu - to nepokládal za účelné a z jejich obsahu nevycházel.

V.

9. Ústavní stížnost je důvodná.

10. Projednávaná věc se v relevantních aspektech identifikuje s těmi, o nichž Ústavní soud již v minulosti vícekrát rozhodl, a to nejen ve stěžovatelem dovolávaných nálezech - srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 2966/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 34/56 SbNU 383), sp. zn. I. ÚS 3267/07 ze dne 9. 6. 2008 (N 106/49 SbNU 555), sp. zn. IV. ÚS 2992/08 ze dne 19. 5. 2010 (N 109/57 SbNU 397), sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171), sp. zn. II. ÚS 817/11 ze dne 24. 5. 2011 (N 100/61 SbNU 519), sp. zn. IV. ÚS 1433/11 ze dne 8. 11. 2011 (N 190/63 SbNU 211), sp. zn. I. ÚS 2545/12 ze dne 17. 10. 2012 (N 175/67 SbNU 147) či sp. zn. II. ÚS 351/14 ze dne 15. 7. 2014 (N 141/74 SbNU 199); to je významné potud, že tam prezentovaný výklad -iv dané věci rozhodných - právních otázek, jmenovitě přípustnosti ústavní stížnosti a regulérnosti ustanovení opatrovníka ve správním řízení, se plně prosazuje i zde.

11. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.

12. Ústavní soud dává konstantně najevo, že tento příkaz platí i pro něj samotného, což se uplatní i ve vztahu k tamnímu odůvodnění důvodů pro otevření ústavněprávního přezkumu.

13. Ohledně posouzení přípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud odkazuje na rozhodnou část odůvodnění nálezu sp. zn. II. ÚS 351/14 (viz výše), v níž vyslovil, že "pokud je podstatou ústavní stížnosti právě otázka, zda orgán veřejné moci prvního stupně postupoval správně, ,když a jak' ustanovil stěžovateli opatrovníka, přičemž z toho důvodu nebylo předmětné rozhodnutí stěžovateli nikdy doručeno, a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně svých práv, je taková ústavní stížnost přípustná [srovnej nález ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. II. ÚS 1090/07 (N 124/46 SbNU 171), nález ze dne 25. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 559/2000 (N 111/27 SbNU 233) a nález ze dne 9. 6. 2008 sp. zn. I. ÚS 3267/07 (N 106/49 SbNU 555), všechny dostupné stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz]". Jest tedy uzavřít, že i v nyní projednávané věci jde o ústavní stížnost přípustnou. Nebyla-li zpochybněna stěžovatelova tvrzení o tom, kdy se o existenci napadeného správního rozhodnutí dozvěděl (viz bod 4 shora), je v duchu odkazované judikatury Ústavního soudu ústavní stížnost též včasná (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

14. K otázce postupu správního orgánu při ustanovení opatrovníka, jmenovitě s ohledem na výběr takové osoby (jakož i kvalitu šetření pobytu účastníka řízení), postačí cestou citace z téhož nálezu připomenout část odůvodnění, kde Ústavnísoud uvedl: "K osobě opatrovníka Ústavní soud dále konstantně připomíná, že je třeba jej hledat především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného, resp. těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy účastníka (viz nález ze dne 25. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 559/2000). Při ustanovení opatrovníka je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze totiž očekávat, že podřízený pracovník - zaměstnanec Úřadu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž orgánem bude brojit proti jeho postupu a rozhodnutí [viz nález ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. II. ÚS 629/04 (N 69/36 SbNU 731)]. Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení. Skutečnost, že v souzené věci opatrovník nepodal opravný prostředek proti rozhodnutí napadenému ústavní stížností, je tedy nutné vidět právě ve světle tohoto konfliktu zájmů. Z hlediska dosažení ústavněprávní maximy rovnosti účastníků řízení tak Ústavní soud odmítá, aby orgány veřejné moci hledaly opatrovníky v řadách svých zaměstnanců, byť by jejich odborná erudice byla nezpochybnitelná. I když lze obecně konstatovat, že možnosti správního orgánu ke zjištění skutečného místa pobytu účastníka řízení mohou být někdy omezené, je nezbytné před ustanovením opatrovníka z důvodu neznámého pobytu účastníka řízení vyčerpat všechny nabízející se možnosti za účelem zjištění místa pobytu, resp. identifikace osoby čerpající služby." V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1433/11 (viz výše) Ústavní soud dodal, že "funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby do důsledku hájil zájmy nepřítomného a vedl za něho celý spor tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce".

15. Je očividné, že z pohledu těchto názorů, jimiž je Ústavnísoud vázán, jelikož tvořily tzv. rozhodovací důvody, postup správního orgánu při ustanovení opatrovníka stěžovateli obstát nemůže, což pak má logicky shodný průmět do vlastního meritorního rozhodnutí.

16. Jelikož tedy ústavní stížností napadená rozhodnutí trpí stejným ústavněprávním deficitem, který byl identifikován v obdobných věcech v minulosti, na příslušná (výše označená) rozhodnutí Ústavníhosoudu, resp. jejich plná odůvodnění (jež jsou stěžovateli i správnímu orgánu známa), zde postačí již jen odkázat.

17. Ve shodě s nimi tudíž Ústavnísoud i v dané věci ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru