Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 281/05 #1Usnesení ÚS ze dne 14.08.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Smlouva
EcliECLI:CZ:US:2008:3.US.281.05.1
Datum podání06.06.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 281/05 ze dne 14. 8. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele Zetor, a. s., Brno, Trnkova 111, IČ 46346074, zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vlašimská 13, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2008 č. j. 29 Odo 835/2005-321 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2005 č. j. 4 Cmo 45/2004-275, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že jej považuje za rozhodnutí učiněné v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na hodnocení listinných důkazů, na základě nichž soud I. stupně uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci VLT Brno, a. s., částku 232.535.620,- Kč a soud II. stupně toto rozhodnutí potvrdil, přičemž odvolací soud, dle jeho přesvědčení, změnil právní kvalifikaci nároku, když na rozdíl od Krajského soudu v Brně jej označil jako nárok vzniklý ze smlouvy a nikoli z bezdůvodného obohacení. Na základě uvedeného má za to, že jde o právní otázku zásadního významu, spočívající v tom, že odvolacím soudem tato nebyla ještě řešena a zároveň pak řešena v rozporu s hmotným právem a že bylo vydáno rozhodnutí nepředvídatelné. Dále poukázal na okolnosti, za nichž proběhla privatizace státního majetku, na dohody o způsobu finančního vypořádání závazků akciové společnosti z použitých pohledávek státního podniku, jakož i vyrovnání závazků a pohledávek ze strany akciové společnosti, které zůstaly po delimitaci v majetku státního podniku. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal dne 6. 6. 2005 dovolání, které bylo Nejvyšším soudem 27. března 2008 odmítnuto, podáním ze dne 17. 6. 2008 rozšířil ústavní stížnost i na usnesení dovolacího soudu č. j. 29 Odo 835/2005-321 s tím, že i je považuje za rozhodnutí, které je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když ani cestou dovolání nedošlo k nápravě pochybení soudů. Současně oznámil změnu v právním zastoupení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku, spisu Krajského soudu v Brně (dříve vedeného u Krajského obchodního soudu v Brně) sp. zn. 12/31 Cm 322/97 a usnesení Nejvyššího soudu v České republiky č. j. 29 Odo 835/2005-321 bylo zjištěno, že dne 2. 9. 2003 zavázal Krajský soud v Brně stěžovatele (rozsudkem na č. l. 156 uvedeného spisu č. j. 12/31 Cm 322/97-156) k povinnosti zaplatit žalobci - VLT Brno, a. s. se sídlem v Brně (dříve Zetor, s. p. Brno) částku 232.535.620,- Kč a na nákladech řízení 1.389.250,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, když po provedení rozsáhlého dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky, poté, co v rámci privatizace byla vyjmuta část majetku ze státního podniku Zetor a tento vložen do základního jmění a. s. Brno Diesel, později a. s. Zetor, byla mj. uzavřena dohoda o nakládání s pohledávkami státního podniku Zetor na krytí potřebných úhrad žalovaného, jakož i o způsobu jejich vzájemného vypořádání, o částkách, které měly být vypořádány byla sepsána a podepsána uznávací prohlášení v celkovém rozsahu žalované částky. Vrchní soud v Olomouci pak přezkoumal k odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, rozsudek Krajského soudu v Brně a opodstatněně jej ve věci samé potvrdil (změnil pouze výrok o způsobu plnění pro změnu na straně žalobců), když shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že účastníci řízení (resp. předchůdce žalobce a žalovaný) uzavřeli platné dohody o způsobu finančního vypořádání závazků akciové společnosti z použitých pohledávek státního podniku a způsobu následného vyrovnání a že žalovaný z dohod vyplývající povinnost nesplnil, přičemž žalobce uplatnil nárok včas, před uplynutím promlčecí doby. Nutno dodat, že námitka stěžovatele týkající se tzv. nepředvídatelného rozhodnutí odvolacího soudu není důvodná a to právě s ohledem na konstatovaná zjištění. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2005 č. j. 4 Cmo 45/2004-275, jímž se soud vypořádal se všemi odvolacími námitkami, lze v dalším odkázat. Zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával, shledán nebyl. Zásah do práv stěžovatele nebyl shledán ani v rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání pro jeho nepřípustnost s poukazem na obsah § 236 odst. 1, § 237 a § 241a občanského soudního řádu. V odůvodnění usnesení pak vyložil, proč "dovolací důvody" uplatněné před Nejvyšším soudem s poukazem na § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, stanovící rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu, nemohou být předpokladem pro dovolací přezkum dle § 241a odst. 2 písm. b), jestliže nejsou splněny podmínky jeho přípustnosti, obsažené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. I zde lze na vyčerpávající odůvodnění usnesení odkázat. Nutno dodat, že navrhovatel námitky proti rozhodnutí Nejvyššího soudu v podání ze dne 17. 6. 2008 blíže nespecifikoval, poukázal pouze na své přesvědčení, že jím došlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru