Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 277/96Nález ÚS ze dne 22.10.1996K interpretaci a aplikaci právních norem upravujících volební právo v zájmu zajištění svobodné soutěže politických sil

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelPOLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
STĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
Věcný rejstříkinterpretace
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 109/6 SbNU 285
EcliECLI:CZ:US:1996:3.US.277.96
Datum podání14.10.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 21, čl. 36 odst.1, čl. 22

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 82 odst.3 písm.b

247/1995 Sb., § 64 odst.1, § 62 odst.2 písm.b, § 61 odst.5, § 62 odst.3

99/1963 Sb., § 58, § 250m, § 200m odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 277/96 ze dne 22. 10. 1996

N 109/6 SbNU 285

K interpretaci a aplikaci právních norem upravujících volební právo v zájmu zajištění svobodné soutěže politických sil

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 22. října 1996 ve

věci ústavní stížnosti MDS a JUDr. V. H., za účasti vedlejšího

účastníka ÚVK, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října

1996, sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, kterým se zamítá návrh na

zaregistrování kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České

republiky, takto:

1. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn.

Ovs 58/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27.

září 1996, č. j. ÚVK 294/1996, se zrušují.

2. Ústavní stížnost JUDr. V. H. se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky osobně dne

14. října 1996, ve lhůtě vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb.,

a doplněným podáním ze dne 15. října 1996, se stěžovatelé domáhají

zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn.

Ovs 58/96/Št-Hu, kterým se zamítá návrh na zaregistrování

kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky.

Napadeným rozhodnutím se stěžovatelé cítí být dotčeni na svých

základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 21 odst. 1

a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České

republiky.

Ze spisu sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, jenž si Ústavní soud

vyžádal od Nejvyššího soudu, bylo zjištěno následující:

Podle § 61 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. dne 16. září 1996

zmocněnec MDS Ing. O. V. přihlásil JUDr. V. H. jako kandidáta

uvedené strany pro volby do Senátu Parlamentu České republiky ve

volebním obvodu č. 27 (Praha 1).

Obvodní volební komise pro volby do Senátu ve volebním obvodu

č. 27 rozhodnutím ze dne 19. září 1996, č. j. 2/96/VO, přihlášku

k registraci JUDr. V. H. odmítla s odůvodněním, že uvedením

neúplného rodného čísla nebyla splněna podmínka pro registraci,

vyžadovaná ustanovením § 61 odst. 4 písm. a) zákona č. 247/1995

Sb.

V odvolání do uvedeného rozhodnutí (doručeném zmocněnci MDS),

podaném dne 25. září 1996, JUDr. V. H. poukazuje na skutečnost, že

neúplnost rodného čísla spočívá v nedopatřením uvedeném čísle

"06" za lomítkem, přičemž toto mělo správně znít "060". Vyslovuje

dále domněnku, že vzniklý nedostatek není nutno posuzovat jako

neúplnost údaje ve smyslu příslušného právního ustanovení, ale že

na něj lze pohlížet jako na neformálně odstranitelnou, tzn.

zřejmou chybu v psaní. V odvolání kandidát zároveň doplnil podanou

přihláškou se žádostí, aby Ústřední volební komise rozhodla

o registraci, a to s rodným číslem, obsahujícím za lomítkem

trojčíslí "060".

Ústřední volební komise svým rozhodnutím ze dne 27. září

1996, č. j. ÚVK 294/1996, zamítla odvolání JUDr. V. H.

a rozhodnutí obvodní volební komise o odmítnutí přihlášky

k registraci potvrdila. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí se

Ústřední volební komise ztotožnila s argumentací obvodní volební

komise.

Po odmítnutí registrace kandidáta JUDr. V. H. rozhodnutím

obvodní volební komise ve volebním obvodě č. 27 ze dne 19. září

1996 a navazujícím potvrzujícím rozhodnutím Ústřední volební

komise ze dne 27. září 1996, podala MDS podle § 200m odst. 1 písm.

c) o. s. ř. návrh Nejvyššímu soudu ČR na zaregistrování

přihlášeného kandidáta do Senátu Parlamentu České republiky. Uvádí

se v něm, že výklad ustanovení § 61 a následujících volebního

zákona by měl být prováděn v souladu s pravidly, jimiž se řídí

právní řád jako celek. Za takové považuje navrhovatel běžné

rozlišování mezi skutečnými nedostatky (právními vadami) právních

aktů a tzv. zřejmými chybami v psaní a počtech, které zpravidla

nemají právních účinků, a lze je neformálně kdykoli opravit.

Uvedení údaje "06" místo "060" v rodném čísle na místě za lomítkem

považuje pak právě za takovouto zřejmou chybu. V odůvodnění svého

návrhu poukazuje dále na potvrzení o převzetí přihlášky

k registraci, vystavené zapisovatelem obvodní volební komise ve

volebním obvodě č. 27 dne 19. září 1996, ve kterém se konstatuje,

že zapisovatel neshledal formální nedostatky v přihlášce ve smyslu

zákona. Závěrem argumentuje i ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř.,

podle něhož soud rozhoduje vždy na základě stavu v době

rozhodnutí, přičemž odkazuje na opravu rodného čísla (trojčíslí za

lomítkem), obsaženou v odvolání do rozhodnutí obvodní volební

komise o odmítnutí registrace.

Ve svém zamítavém rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru,

že přihláška k registraci kandidáta JUDr. V. H. obsahovala ve

smyslu § 1 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 55/1976 Sb., o rodném čísle,

nesprávný údaj. Z dikce § 61 odst. 3 až 5 zákona č. 247/1995 Sb.

pak podle názoru Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že nedostatky

přihlášky, resp. jejich příloh, lze odstranit nejpozději 60 dnů

před dnem voleb, z čehož a contrario dovozuje, že po uplynutí této

lhůty to již možné není. S ohledem na uvedenou právní úpravu

nepovažuje proto Nejvyšší soud ČR za možné při svém rozhodování

aplikovat ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud ČR se

konečně neztotožnil s interpretací § 61 odst. 5 volebního zákona,

obsaženou v návrhu na zaregistrování, a dospěl v této souvislosti

k názoru, že v zákoně není stanovena povinnost zapisovatele

obvodní volební komise podrobně zjišťovat všechny nedostatky

přihlášky k registraci a jejích příloh a upozorňovat na ně s tím

důsledkem, že by nesplnění této povinnosti opravňovalo

k dodatečnému odstranění vad přihlášky, a že důsledky neodstranění

vad do uplynutí lhůtě pro podání přihlášky plně postihují toho,

kdo takovou přihlášku podal.

V ústavní stížnosti stěžovatelé, jak bylo již uvedeno, se

cítí být usnesením Nejvyššího soudu ČR a rozhodnutími Ústřední

volební komise a obvodní volební komise pro volební obvod č. 27

dotčeni na svých základních právech a svobodách, vyplývajících

z čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Porušení

principu rovnosti pasivního volebního práva spatřují zejména ve

vyloučení možnosti opravy zřejmé nesprávnosti přihlášky

k registraci kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České

republiky, což podle jejich názoru neodpovídá právním principům

(jak jsou např. zakotveny v o. s. ř.), a v neurčitosti právní

úpravy i praxe, jež umožňuje závěr, že vystavením potvrzení

o převzetí přihlášky bez formálních nedostatků zapisovatelem

obvodní volební komise je právně relevantním způsobem tato otázka

pro subjekt, jenž přihlášku podává, vyřešena.

Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb. vyžádal od Nejvyššího soudu ČR k předmětné ústavní

stížnosti vyjádření.

V podání ze dne 15. října 1996 Nejvyšší soud ČR poukazuje na

důvody svého zamítavého rozhodnutí tak, jak jsou obsaženy v jeho

odůvodnění.

II.

II/a

Při posuzování předmětné věci se Ústavní soud v první řadě

zabýval otázkou, zdali jsou stěžovatelé osobami oprávněnými

k podání ústavní stížnosti.

Na rozdíl od MDS, jež splňuje podmínky podání ústavní

stížnosti jak podle § 72 odst. 1 písm. a), tak i podle § 73 odst.

1 zákona č. 182/1993 Sb., i když se JUDr. V. H. cítí být dotčen na

svých základních právech a svobodách pravomocným rozhodnutím

v řízení, jehož však podle § 200m odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s.

ř. nebyl účastníkem, podmínky podání ústavní stížnosti dle § 72

odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. nesplňuje, což bylo podle

§ 43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona důvodem jejího odmítnutí.

II/b

Posouzení rozhodované věci je závislé na výkladu podmínek

registrace přihlášek kandidátů pro volby do Senátu Parlamentu

České republiky tak, jak jsou upraveny v § 61 a následujících

volebního zákona. Tato ustanovení, jak je patrno i z argumentace

stěžovatele a z argumentace Nejvyššího soudu ČR, umožňují více

interpretací.

Podle názoru stěžovatele postupem podle § 61 odst. 5

citovaného zákona přechází odpovědnost za správnost a úplnost

údajů, obsažených v přihlášce kandidáta k registraci, na stát,

a dále dle jeho mínění uvedená právní úprava nevylučuje

odstraňování zřejmých nesprávností i po lhůtě 60 dnů přede dnem

voleb. Na straně druhé Nejvyšší soud ČR interpretuje ustanovení

§ 61 odst. 5 volebního zákona postupem a contrario, dochází tudíž

k závěru, že úprava procedury odstraňování vad přihlášky

k registraci podle § 61 odst. 5 volebního zákona limitována

zmíněnou lhůtou vylučuje jejich nápravu po jejím marném uplynutí.

Na základě této interpretace, vycházeje z principu lex specialis

derogat legi generali, odmítl Nejvyšší soud ČR i postup podle §

154 o. s. ř.

V situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje

různé interpretace, je při jeho aplikaci úkolem všech státních

orgánů interpretovat jej ústavně konformním způsobem (viz nálezy

ve věcech sp. zn. III. ÚS 114/94, Pl. ÚS 48/95).

Úvodem k jednotlivým výkladovým variantám § 61 a následující

zákona č. 247/1995 Sb. nelze přisvědčit stěžovatelům, že by

zjištění zapisovatele podle § 61 odst. 5 citovaného zákona právně

relevantním způsobem řešilo správnost, resp. úplnost, údajů,

obsažených v přihlášce k registraci. Systematickým výkladem a na

základě argumentu reduktionis ad absurdum by v případě přijetí

této interpretace ustanovení § 62 odst. 2 písm. b) volebního

zákona, podle něhož obvodní volební komise odmítne přihlášku,

pokud tato obsahuje nesprávné nebo neúplné údaje, nemělo rozumný

smysl.

Registrace kandidátů podle § 61 a následujících zákona č.

247/1995 Sb. je správním řízením, upraveným zvláštním zákonem,

jehož ustanovení a rovněž jejich interpretace musí splňovat

ústavní kautely spravedlivého a řádného procesu ve smyslu čl. 36

a následujících Listiny základních práv a svobod. Podle všeobecné

úpravy správního řízení (§ 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.) mají

účastníci v průběhu odvolacího řízení právo uvádět nové

skutečnosti a důkazy. Odvolací orgán posuzuje věc po právní

i skutkové stránce samostatně, není vázán skutkovým stavem, jenž

zjistil orgán první instance, a bere ohled i na ty skutečnosti,

jež tomuto orgánu nebyly známy. Z uvedeného pravidla je

akceptována výjimka pouze v případě tzv. koncentrovaného správního

řízení (např. ve stavebním řízení), pro něž je typické, že

účastníci, zejména s ohledem na odbornou náročnost řízení, mohou

přednést svoje námitky pouze v určitém stadiu řízení.

Ústavní soud České republiky se v řadě nálezů (zejména

č. 3 a 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky,

sv. 1) ztotožnil s chápáním ústavního principu rovnosti, jak byl

vyjádřen Ústavním soudem ČSFR v rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky

usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR: "Je věcí státu, aby

v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne

méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovolně.

...Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví

neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na

veřejné hodnoty." Jelikož úprava odvolacího řízení, obsažená v §

62 odst. 3 volebního zákona, neobsahuje žádné výslovné ustanovení,

jenž by ve vztahu k § 59 odst. 1 správního řádu představovalo

speciální úpravu, a jelikož zákonodárce ani explicitně ani

implicitně nevyjádřil žádné důvody, pro které by měli účastníci

v odvolacím řízení ve věci registrace přihlášek pro volby do

Senátu Parlamentu ČR disponovat menším rozsahem práv, a protože se

v daném případě nejedná o koncentrované správní řízení,

interpretace ustanovení § 61 odst. 5 citovaného zákona nemůže

odůvodňovat závěr, podle něhož by v řízení o registraci byl jeho

účastník ve srovnání s obecnou úpravou správního řízení ve svých

právech zkrácen.

Z uvedeného důvodu shledal Ústavní soud stěžovatelem napadené

usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs

58/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září

1996, č. j. ÚVK 294/1996, za stojící v rozporu s čl. 36 Listiny

základních práv a svobod, v důsledku čehož rozhodl o jejich

zrušení.

Ústavní soud se dále zabýval i důsledky svého nálezu, a to

s ohledem na ustanovení § 64 odst. 1 volebního zákona, podle

kterého se může registrace kandidáta obvodní volební komisí

v případě, že k ní dojde na základě rozhodnutí Ústřední volební

komise o odvolání nebo na základě rozhodnutí soudu podle

zvláštního zákona, uskutečnit nejpozději do 30 dnů přede dnem

voleb.

Nutno v této souvislosti odpovědět na otázku, zdali se

uvedená lhůta týká i registrace, následující po kasačním nálezu

Ústavního soudu.

Lhůta 30 dnů se na registraci kandidáta, následující po

rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR,

vydaného podle § 200m odst. 1 písm. c) o. s. ř., nevztahuje. Pro

uvedený závěr svědčí několik důvodů.

Ústavní soud je při rozhodování o ústavních stížnostech

soudem kasačním, nemá tudíž pravomoc rozhodovat ve věci samé a ani

zavazovat dotčené orgány veřejné moci ohledně jejich dalšího

rozhodování ve věci (s výjimkou rozhodnutí, týkajícího se jiného

zásahu orgánu veřejné moci podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb.). Na rozdíl od Nejvyššího soudu ČR, jenž podle §

200m o. s. ř. rozhoduje přímo o zaregistrování kandidáta, a tudíž

k registraci obvodní volební komisí dochází na základě tohoto

rozhodnutí (obdobně jako v případě rozhodnutí Ústřední volební

komise), po kasačním rozhodnutí Ústavního soudu dochází teprve

k projednání přihlášky Ústřední volební komisí a teprve po něm

k registraci obvodní volební komisí. Jak jazykový výklad, tak

i výklad e ratione legis dotčeného ustanovení volebního zákona

opodstatňují tedy závěr, že v něm obsažená lhůta není podmínkou

registrace, následující po rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení

usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle § 200m odst. 1 písm.

c) o. s. ř.

Pro uvedený závěr svědčí i skutečnost, že poznámka pod čarou,

vztahující se k ustanovení § 64 odst. 1 volebního zákona,

rozhodnutím soudu podle zvláštního zákona, na základě kterého

dojde k registraci, rozumí rozhodnutí podle §§ 58 a 200m o. s. ř.

a nikoli rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, směřující

do usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle § 200m odst. 1

písm. c) o. s. ř. Ústavní soud je si přitom dobře vědom toho, že

poznámky pod čarou nejsou součástí právního předpisu, a že tudíž

se jedná o informaci k výkladu e ratione legis.

Z uvedených důvodů Ústavní soud poukazuje na povinnost

Ústřední volební komise projednat a obvodní volební komise

zaregistrovat přihlášku kandidáta v důsledku rozhodnutí Ústavního

soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §

200m odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to i po lhůtě 30 dnů přede dnem

voleb. Z hlediska ústavního nutno považovat za mezní termín

registrace lhůtu, garantující rovnost šancí jednotlivých

kandidátů, tj. lhůtu podle § 16 volebního zákona.

Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné.

V Brně 22. října 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru