Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 271/96Nález ÚS ze dne 06.03.1997Řádné odůvodnění rozhodnutí jako nutná náležitost spravedlivého procesu (K odůvodnění koluzní vazby)

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Odlišné stanoviskoZarembová Eva
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkvazba/důvody
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 24/7 SbNU 153
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.271.96
Datum podání09.10.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1

2/1993 Sb., čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 271/96 ze dne 6. 3. 1997

N 24/7 SbNU 153

Řádné odůvodnění rozhodnutí jako nutná náležitost spravedlivého procesu (K odůvodnění koluzní vazby)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl po ústním jednání dne

6. března 1997 ve věci ústavní stížnosti Ing. O. F. proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To

370/96, o zamítnutí stížnosti do usnesení Okresního soudu ve

Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla

zamítnuta žádost o propuštění z vazby, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp.

zn. 4 To 370/96, ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 480/96,

a ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 523/96, se

zrušují.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 9.

října 1996, podaným ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č.

182/1993 Sb. a doplněným podáními ze dne 18. listopadu 1996 a 10.

prosince 1996 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského

soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96,

o zamítnutí stížnosti do usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze

dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla zamítnuta žádost

o propuštění z vazby. Napadeným rozhodnutím se stěžovatel cítí být

dotčen na svých základních právech a svobodách vyplývajících čl.

8 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z vyšetřovacího spisu Krajského úřadu vyšetřování Ostrava,

pracoviště Vsetín ČVS: KVV-97/4V-96, z něhož si prostřednictvím

Okresního soudu Vsetín Ústavní soud vyžádal fotokopie všech

rozhodnutí, návrhů na vzetí a na prodloužení vazby, žádostí

a stížností, jakož i dalších dokladů z přípravného řízení, bylo

zjištěno následující:

Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. května 1996,

sp. zn. Nt 1081/96, byl stěžovatel, stíhaný pro trestný čin

zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 3 tr.

zák., počínaje dnem 30. května 1996 vzat do vazby, a to z důvodů

uvedených v § 7 písm. b) tr. ř. Do uvedeného rozhodnutí podal

obviněný, takto stěžovatel v řízení před Ústavním soudem,

stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne

3. července 1996, sp. zn. 4 To 251/96, zamítnuta.

Žádost stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 25. července

1996 byla usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna

1996, sp. zn. Nt 1107/96, zamítnuta. Rovněž byla zamítnuta

i stížnost proti uvedenému rozhodnutí, a to usnesením Krajského

soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn. 4 To 370/96, do

kterého směřuje ústavní stížnost.

Stěžovatel dne 3. října 1996 podal další žádost o propuštění

z vazby, jež byla usnesením Okresního soudu ve Vsetíně dne 31.

října 1996, sp. zn. Nt 1136/96, zamítnuta. Stížnost do uvedeného

rozhodnutí Krajský soud v Ostravě dne 19. prosince 1996 svým

usnesením sp. zn. 4 To 480/96 zamítl.

Na návrh Krajského státního zastupitelství v Ostravě

- pobočka Olomouc byla stěžovateli usnesením Okresního soudu ve

Vsetíně ze dne 13. listopadu 1996, sp. zn. Nt 1152/96, vazba

prodloužena do 30. března 1997. Krajský soud v Ostravě pak svým

usnesením ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To 523/96, zamítl

stížnost Ing. O. F. do uvedeného rozhodnutí o prodloužení vazby.

Ústavní stížnost směřuje stěžovatel výslovně do pravomocného

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 1996, sp. zn.

4 To 370/96. Tím, že dle jeho názoru v napadeném rozhodnutí nejsou

obsaženy konkrétní skutečnosti, odůvodňující koluzní vazbu, se

cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách,

vyplývajících z čl. 8 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod. Dále v ústavní stížnosti navrhovatel namítá

protiprávnost svého zajištění dne 29. května 1996, kterou spatřuje

v nesprávném uvedení času v úředním záznamu o zajištění osoby,

vydaném Policií České republiky, Správou Sm. kraje Ostrava, dne

29. května 1996, čj. PSK-22/HK-2-96 (a to 10.20 hod. místo 18.00

hod).

Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb. vyžádal od Krajského soudu v Ostravě a od Krajského

státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, vyjádření

k předmětné ústavní stížnosti.

Ve svém vyjádření ze dne 6. února 1997 předseda senátu 4 To

Krajského soudu v Ostravě, uvádí, že v usnesení ze dne 11. září

1996, sp. zn. 4 To 370/96, se Krajský soud v Ostravě ztotožnil

s argumentací Okresního soudu ve Vsetíně, obsaženou v jeho

usnesení ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt 1107/96, jímž byla

zamítnuta žádost Ing. O. F. o propuštění z vazby. Upozorňuje dále

na konstatování krajského soudu, podle kterého z výpovědí

obviněných vyplývá nutnost dalších výslechů, případně konfrontací,

s čímž je spjata možnost působení na dosud nevyslechnuté svědky

nebo spoluobviněné, jakož i v napadeném usnesení obsažené

přesvědčení krajského soudu, že v něm "pochopitelně nemůže jít

o rozbor všech dosud provedených důkazů, jakoby šlo o rozsudek".

Ve vyjádření se objasňuje důvod, pro který se v napadeném usnesení

krajský soud nezabýval námitkami ohledně údajné nezákonnosti

zadržení, a to skutečností, že těmito námitkami se zabývalo již

původní usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. května

1996, sp. zn. Nt 1081/96, a na něj navazující usnesení Krajského

soudu v Ostravě ze dne 3. července 1996, sp. zn. 4 To 251/96.

Uvádí se v něm dále, že krajský soud přímo nevyjmenovával

v napadeném usnesení důkazy, které je třeba provést, "vzhledem

k charakteru dokumentace", přičemž se poukazuje na další usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. 4 To

480/96 a 4 To 523/96, v nichž už jsou příkladmo vyjmenovány

důkazy, jejichž provedení odůvodňuje koluzní vazbu stěžovatele. Ve

vyjádření předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě je

argumentováno i tím, že ústavní stížností napadené usnesení

konstatuje, že konkrétní důvody vazby podle § 67 písm. b) tr. ř.

nadále trvají, přičemž na spisový materiál poukazují původní

rozhodnutí okresního i krajského soudu. Obsáhle je pak podán

výklad konkrétních důvodů, pro které obecné soudy v předmětné věci

považovaly koluzní vazbu za opodstatněnou. Závěrem se ve vyjádření

poukazuje na neopodstatněnost ústavněprávní argumentace, obsažené

v ústavní stížnosti, a to na skutečnost, že v řízení proti

stěžovateli nedošlo k porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních

práv a svobod a na nedostatečné a nekonkrétní zdůvodnění údajného

porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod.

Vedlejší účastník řízení Krajské státní zastupitelství

v Ostravě, pobočka v Olomouci, se přípisem ze dne 27. února 1997

k ústavní stížnosti Ing. O. F. odmítlo vyjádřit.

II.

Ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod

vytváří ústavní prostor pro nezbytné zákonné omezení osobní

svobody v souvislost s rozhodováním o vazbě v trestním řízení,

a to z hlediska úpravy vazebních důvodů a vazebních lhůt. Nutno

jej přitom interpretovat s ohledem na ustanovení čl. 8 odst. 1

Listiny jakož i čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod, tj. restriktivně (viz např. rozsudek

Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ciulla z roku 1989,

v němž bylo vyjádřeno stanovisko, podle něhož Soud nepodceňuje

důležitost boje s trestnou činností, avšak opětovně připomíná, že

výčet povolených zbavení svobody, uvedený v čl. 5 odst. 1 Úmluvy,

je taxativní a vyžaduje restriktivní výklad).

Podle přesvědčení Ústavního soudu, vyjádřeného v nálezu ve

věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 4/94, obsahem právního institutu

vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní

svobody obviněného, resp. obžalovaného s cílem znemožnit zmaření

nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba představuje

tudíž nezbytné omezení osobní svobody, u kterého platí presumpce

neviny, omezení, jež umožňuje orgánům činným v trestním řízení

uskutečnění a ukončení tohoto řízení.

Účelem trestního řízení přitom není jenom "spravedlivé

potrestání pachatele", samotným účelem trestního řízení je

i "fair" proces. Existence řádného procesu je nevyhnutelnou

podmínkou existence demokratického právního státu, je tudíž ve

vztahu k demokratickému právnímu státu účelem samým o sobě.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje

v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.

Procesněprávní rámec představují především principy řádného

a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a následujících

Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy České

republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva

na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím

libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí

odůvodnit, a to v trestním řízení v případě usnesení způsobem,

zakotveným v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř.

Podle § 134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění usnesení je třeba,

jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést

skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se

skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil

při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž

základě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných

ustanovení zákona. Podle shodného přesvědčení doktriny

i judikatury, se některá usnesení svým významem a účinky blíží

nebo prakticky rovnají rozsudku, přičemž mezi ně nutno zařadit

i usnesení o vazbě.

Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními

a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry

soudu na straně druhé. V případě, kdy odůvodnění neobsahuje

konkrétní důkazy, nýbrž pouhé odvolání na obsah spisu, jakož

i v případě, že je posuzované rozhodnutí soudu pro nedostatek

důkazů a pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelné, jsou právní závěry

soudu porušením ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování,

pročež nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu

s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl.

1 Ústavy České republiky.

Uvedený obecný požadavek lze plně vztáhnout na ústavní

stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, které trpí

jak nedostatečností a nekonkrétností odůvodnění, tak

i nesrozumitelností. Z uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl

o jeho zrušení.

V důvodech svého zrušujícího rozhodnutí se však Ústavní soud

neztotožnil s argumentací stěžovatele. Pokud tento namítá porušení

ústavních práv v souvislosti se zajištěním, nutno konstatovat, že

toto porušení bylo jím lze namítat cestou ústavní stížnosti

v návaznosti na procesní prostředky, směřujícími proti zajištění

a proti rozhodnutím o vzetí do vazby (viz též nález Ústavního

soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV ÚS 246/96, publikovaný pod č.

23/97 Sb.).

Kasací usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září

1996, sp. zn. 4 To 370/96, byla procesně vytvořena eventuální

možnost přijetí rozhodnutí o propuštění stěžovatele z vazby

s účinky ex tunc. Z tohoto důvodu neobstojí existence dalších,

časově na napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě

navazujících, pravomocných rozhodnutí o vazbě. Tato rozhodnutí je

nutno, a to i když jejich zrušení nebylo stěžovatelem požadováno,

z pohledu výsledku nového rozhodování o stížnosti do usnesení

Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. Nt

1107/96, o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, opětovně

obecnými soudy přezkoumat. Tohoto přezkumu lze však dosáhnout

pouze zrušením usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.

prosince 1996, sp. zn. 4 To 480/96, a ze dne 19. prosince 1996,

sp. zn. 4 To 523/96. Z uvedeného důvodu Ústavní soud tato

rozhodnutí rovněž zrušil, a to aniž by se byl zabýval ústavností

z pohledu jejich obsahu.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně 6. března 1997

Odlišné stanovisko členky senátuJUDr. Evy Zarembové

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje Ústavnísoud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Vzhledem k ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je třeba mít zato, že Ústavní soud může zrušit pouze takové rozhodnutí orgánu veřejné moci, které je ústavní stížností napadeno. Jakkoliv proto lze chápat důvody, které senát Ústavního soudu podle jeho většinového názoru vedly také ke zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 480/96 a 4 To 523/96, ze dne 19. prosince 1996, mělo dojít, podle mého názoru, v souladu s ustanovením § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. pouze ke zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 370/96, ze dne 11. září 1996, které jako jediné bylo stěžovatelem výslovně ústavní stížností napadeno.

V Brně 6. března 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru