Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2704/11 #1Usnesení ÚS ze dne 20.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánFINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FÚ Praha 4
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2704.11.1
Datum podání13.09.2011
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

zákon; 346/2010 Sb.; zákon ze dne 12. listopadu 2010, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony; bod 6, bod 92

Ostatní dotčené předpisy

280/2009 Sb., § 109 odst.1

346/2010 Sb., čl. 92, čl. 6


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2704/11 ze dne 20. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., právně zastoupeného doc. JUDr. Karlem Klímou, CSc., advokátem se sídlem Hradčanské nám. 12, 119 01 Praha 1, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a ve věci návrhu na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 zákona č. 346/2010 Sb., za účasti Finančního úřadu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 zákona č. 346/2010 Sb., se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. září 2011, se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud uložil České republice - Finančnímu úřadu pro Prahu 4 povinnost "nepokračovat v ústavních zásazích spočívajících v každoměsíčním nevyplácení, resp. zadržování částky ve výši 1.099,- Kč jako zdanění výsluhového příspěvku stěžovatele" s tím, že "České republice - Finančnímu úřadu pro Prahu 4 se takto ve věci stěžovatele zakazuje pokračovat v protiústavní činnosti".

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 25. února 2011 vydalo Ministerstvo vnitra, prostřednictvím ředitele odboru sociálního zabezpečení, ve věcech služebního poměru rozhodnutí č. j. OSZ-5347-14/M-Pa-2011 o zvýšení výsluhového příspěvku, podle něhož od 1. ledna 2011 se výše výsluhového příspěvku stěžovateli zvyšuje ze 7 191,- Kč měsíčně o 1,95%, tj. 141,- Kč na celkovou částku 7 332,- Kč. K rozhodnutí bylo připojeno "dopisové sdělení" Ministerstva vnitra, odboru sociálního zabezpečení, oddělení metodiky a řízení ze dne 25. února 2011, v němž se stěžovateli vysvětluje, že zákonem č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, došlo s účinností od 1. ledna 2011 ke zdanění výsluhového příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů zvláštní sazbou daně z příjmů ve výši 15 %.

Proti vysvětlení plátce daně podal stěžovatel dne 23. května 2011 podle ust. § 237 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, stížnost k Finančnímu úřadu pro Prahu 4. Ve své stížnosti stěžovatel brojil proti postupu plátce daně, neboť má za to, že zdaňování výsluhového příspěvku je v rozporu se zákonem, Ústavou České republiky a ústavními principy, jakož i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Finanční úřad pro Prahu 4 jako správce daně tuto stížnost rozhodnutím ze dne 6. června 2011 č. j. 285397/11/004512106936 zamítl. Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 o jeho stížnosti na postup plátce daně sice obsahuje poučení o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení odvolání, avšak stěžovatel této možnosti nevyužil, neboť je přesvědčen, že v dané věci "orgány státní správy automaticky aplikují protiústavní zákon a nejsou schopny či ochotny činit jinak". Stěžovatel uvádí, že je zřejmé, že i další instance či jiné správní orgány budou vždy aplikovat novelu zákona č. 346/2010 Sb., ve vztahu ke zdanění výsluhových příspěvků a proto s ohledem na protiústavní rozměr dané věci je možné dosáhnout zvrácení závadného stavu pouze prostřednictvím Ústavního soudu.

Podle názoru stěžovatele jeho záležitost ve smyslu ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), významným způsobem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť novelizace zákona o daních z příjmů (zákon č. 346/2010 Sb.) se týká zavedení plošné regulace zdanění výsluhových příspěvků, což se dotkne odhadem cca 52 000 tzv. "výsluhářů", bývalých příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání; z toho cca 17 000 vojáků v záloze, cca 27 000 bývalých policistů a hasičů, cca 6 000 bývalých příslušníků vězeňské služby a cca 2 000 bývalých příslušníků celní správy.

Na podporu svého tvrzení o protiústavnosti kritizovaného postupu stěžovatel podrobně rozvedl námitky, pro něž považuje zdanění svého výluhového příspěvku, založené v záhlaví označenými zákonnými ustanoveními, za odporující ústavním kautelám zakotveným v článku 1 odst. 1 Ústavy České republiky, článku 4 odst. 4 a článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vycházeje z těchto tvrzení, domáhá se stěžovatel s odkazem na ust. § 74 o Ústavním soudu zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 zákona č. 346/2010 Sb.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stěžovatel již dříve podal u Ústavního soudu ústavní stížnost s obdobným návrhem směřující proti postupu Ministerstvu vnitra ČR, ke které stěžovatel rovněž připojil návrh na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 zákona č. 346/2010 Sb. Uvedená ústavní stížnost byla včetně akcesorického návrhu na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení usnesením Ústavního soudu ze dne 28. června 2011 sp. zn. IV. ÚS 2168/11 pro nepřípustnost odmítnuta.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 6. června 2011 č. j. 285397/11/004512106936 obsahuje poučení o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení odvolání, avšak stěžovatel této možnosti nevyužil. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. S ohledem na uvedené posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou, neboť neshledal důvod pro postup dle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle ust. § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle ust. § 43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [ust. § 43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona].

Ve vztahu k návrhu na zrušení označených zákonných ustanovení Ústavní soud uvádí, že z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [ust. § 43 odst. 1 písm. a) - písm. e) zákona o Ústavním soudu], tento návrh sdílí procesně její osud, tj. jeho možné projednání v návaznosti na dikci ust. § 74 zákona o Ústavním soudu pozbývá právního základu (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. S ústavní stížností (akcesoricky) spojený návrh na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 zákona č. 346/2010 Sb., (aniž ohledně tohoto petitorního vymezení posuzoval jeho věcnou adekvátnost) Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru