Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2696/20 #1Usnesení ÚS ze dne 03.11.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříklhůta/zmeškání
Rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:2020:3.US.2696.20.1
Datum podání18.09.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 58


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2696/20 ze dne 3. 11. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Tomáše Janošce, zastoupeného JUDr. Zuzanou Veselskou, advokátkou, sídlem 28. října 1872/114, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2020 č. j. 16 Co 110/2020-97 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. května 2020 č. j. 85 C 219/2019-85, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Miroslav Rechtorik - RELIMO, sídlem Rakové 106/12, Žilina, Slovenská republika, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") v řízení o zaplacení částky 2 800 EUR výrokem I. usnesení ze dne 4. 5. 2020 č. j. 85 C 219/2019-85 zamítl návrh stěžovatele (žalovaného) na prominutí zmeškání lhůty pro odvolání proti rozsudku pro zmeškání téhož soudu ze dne 21. 11. 2019 č. j. 85 C 219/2009-25. Výrokem II. zamítl návrh na přiznání odkladného účinku návrhu na prominutí zmeškání lhůty pro odvolání. Důvodem stěžovatelovy žádosti o prominutí lhůty bylo, že adresu, kam mu bylo doručováno, má sice hlášenou jako adresu trvalého pobytu, avšak vedlejší účastník řízení (žalobce) věděl (z předchozích vzájemných sporů) o tom, že stěžovatel si poštu přebírá na jiné adrese a tuto skutečnost účelově zamlčel. Okresní soud vyšel z § 46b, § 50 odst. 1 a 2 a § 58 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a dovodil, že stěžovateli nelze prominout zmeškání lhůty pro odvolání. K tomu uvedl, že rozsudek byl stěžovateli doručován na evidovanou adresu trvalého pobytu, přičemž stěžovatel soudu žádnou jinou adresu nesdělil.

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 17. 6. 2020 č. j. 16 Co 110/2020-97 rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Zcela se ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí okresního soudu a poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. 32 Cdo 80/2012, podle něhož je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Krajský soud uzavřel, že omluvitelným důvodem v dané věci nemůže být skutečnost, že se stěžovatel na adrese pro doručování trvale nezdržuje.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces. Zdůrazňuje, že podání odvolání proti rozsudku zmeškal, z omluvitelného důvodu podle § 58 odst. 1 o. s. ř. Opakovaně poukazuje na to, že okresní i krajský soud měly k dispozici listiny, které prokazují, že vedlejší účastník řízení byl srozuměn s adresou stěžovatele určenou pro doručování, když na tuto adresu mu doručoval i jiné dokumenty (např. související se zaměstnaneckým poměrem mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem řízení). Je zřejmé, že vedlejší účastník řízení účelově a v rozporu s dobrými mravy zatajil adresu stěžovatele pro doručování písemností. Soudům vytýká, že věc řešily formalisticky a veškerou procesní odpovědnost přenesly na stěžovatele. Okresnímu soudu v řízení ve věci samé dále vytýká, že rezignoval na snahu zjistit i případnou jinou adresu pro doručování. Stěžovatel uzavírá, že obecné soudy nezohlednily princip spravedlnosti, čímž porušily právo stěžovatele na soudní ochranu a zásadu rovnosti stran.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím, jimiž byl zamítnut jeho návrh podaný na základě § 58 o. s. ř. na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání. Předmětné ustanovení upravuje obecně vymezení důvodu, jehož úspěšné prokázání ze strany účastníka řízení vede k navrácení zmeškané lhůty (to závisí vždy na konkrétních okolnostech) a tedy k pokračování v řízení a dále jasně stanovenou lhůtu k podání návrhu. Ústavní soud již v nálezu ze dne 5. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 396/01 (N 194/24 SbNU 457; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že je věcí obecného soudu, aby úkon stěžovatele posoudil v souladu s § 58 odst. 1 o. s. ř., aby se tedy zabýval pouze tím, zda měl stěžovatel pro své zmeškání omluvitelný důvod, a zda podal návrh na prominutí zmeškání lhůty spolu se zmeškaným úkonem v zákonné lhůtě 15 dnů.

8. Jde-li o omluvitelnost důvodu, pro který účastník řízení zmeškal lhůtu k provedení úkonu, Ústavní soud v tomto ohledu není oprávněn zasahovat do úvah soudu, jsou-li - tak, jako v nyní posuzované věci - dostatečně transparentní a je z nich zřejmé, jaké okolnosti soud vedly k daným závěrům. Ústavní soud zdůrazňuje, že jde primárně toliko o uvážení obecných soudů, jejichž závěry jsou v souladu s příslušnými právními předpisy i judikaturou zejména Nejvyššího soudu.

9. V předmětné věci šlo pouze o výklad a použití podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry soudů ohledně zmeškání lhůty k podání odvolání a zmeškání lhůty k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

10. Obecné soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.

11. Ústavní soud uzavírá, že podle zásady vigilantibus iura scripta sunt je skutečně odpovědností každého účastníka řízení, aby si zajistil přebírání doručovaných písemností, a to buď na adrese trvalého pobytu, nebo na jiné soudu udané adrese. Této odpovědnosti jej nezbavuje ani zdánlivě účelové jednání protistrany.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru