Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 269/15 #1Usnesení ÚS ze dne 30.03.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.269.15.1
Datum podání27.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 269/15 ze dne 30. 3. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Součka, zastoupeného Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 20/477, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. listopadu 2014 č. j. 70 C 236/2014-42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 27. ledna 2015 ústavní stížnost stěžovatele, jíž napadl shora označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zaplacení částky 4 428 Kč.

2. Předtím, než Ústavní soud přistoupil k meritornímu pojednání věci, musel přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti, jakož i podmínky její projednatelnosti.

3. Z podání zaslaných stěžovatelem a údajů obsažených v informačním systému datových schránek Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

4. Napadené rozhodnutí bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno dne 25. listopadu 2014. Podání stěžovatele učiněné formou datové zprávy bylo podáno dne 27. ledna 2015 v 00:00:34 hodin, do datové schránky Ústavního soudu bylo dodáno téhož dne v 00:00:36 hodin. Z přiloženého faxového potvrzení, které Ústavnímu soudu zaslal právní zástupce stěžovatele, plyne, že následně učiněné faxové podání bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 27. ledna 2015 v 00:11 hodin (tedy 11 minut a nikoliv 11 sekund po půlnoci, jak nesprávně uvádí stěžovatel). Z tohoto potvrzení se rovněž podává, že faxový přenos trval 6 min a 52 sekund. Tyto údaje odpovídají faxovému potvrzení podatelny Ústavního soudu, dle něhož byl přenos zahájen v čase 00:04 a ukončen v 00:11 hodin.

5. V přípisu ze dne 8. února 2015 stěžovatel konstatuje, že "z ryze formálního hlediska byla ústavní stížnost zřejmě podána až dne 27. 1. 2015". Odvolávaje se na nález sp. zn. IV. ÚS 110/06 ze dne 1. listopadu 2006 (N 202/43 SbNU 261) však žádá, aby při posouzení včasnosti ústavní stížnosti nebylo postupováno příliš formálně a byl zohledněn účel právní úpravy doručování, kterým není kladení překážek osobám uplatňujícím práva. Dále zevrubně popisuje proces odesílání datové a následně faxové zprávy, který byl dle jeho slov zahájen již dne 26. ledna v cca 23:50:00 hodin, kdy stěžovatel podání "zkompletoval a kliknul na odeslání datové zprávy".

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

7. Ochrana základním právům a svobodám může být v řízení před Ústavním soudem poskytnuta pouze za splnění procesních podmínek, mezi něž patří i zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli, nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den (srov. § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 57 odst. 2 o. s. ř.). Poslední den lhůty k podání předmětné ústavní stížnosti tedy připadl na 26. leden 2015.

8. Lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, z čehož plyne, že k jejímu zachování je potřeba nejpozději v poslední den jejího trvání podání odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit nebo učinit úkon u soudu (srov. § 57 odst. 3 o. s. ř.). Pro posouzení včasnosti podání učiněného vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky (viz § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů) je pak rozhodným okamžikem moment dodání datové zprávy do schránky orgánu veřejné moci [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3518/11 ze dne 10. ledna 2012 (N 7/64 SbNU 69) nebo usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 28/2010 ze dne 15. července 2010)]. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že zmeškání zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti nelze prominout.

9. Vázání projednání návrhu na naplnění zákonem předepsaných procesních podmínek není samoúčelné, nýbrž směřuje k naplnění principu právní jistoty. Jak Ústavní soud dlouhodobě judikuje, "[s]myslem právního institutu lhůt je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů" [nález sp. zn. I. ÚS 948/09 ze dne 17. března 2010 (N 57/56 SbNU 607), bod 18].

10. Na druhé straně je potřeba k posuzování včasnosti doručení podání soudu přistupovat obezřetně, neboť tato otázka přímo souvisí s ústavně zaručeným právem na přístup k soudu, jakožto komponentem práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z judikatury Ústavního soudu proto plyne, že pokud se ve vztahu k posouzení včasnosti podání nabízí dvě možné interpretační alternativy, je soud povinen zvolit tu, která je k ústavně zaručeným právům účastníků řízení šetrnější. S ohledem na princip právní jistoty však nesmí být přijatá interpretace natolik extenzivní, že bude zákonem stanovené lhůty zcela přehlížet. Jinými slovy je třeba hledat rozumný kompromis mezi právem na přístup k soudu a principem právní jistoty.

11. Ústavní soud tak ve své judikatuře například vyloučil vázání okamžiku doručení podání na moment, kdy je toto fakticky vyzvednuto pracovníkem soudu a naopak upřednostnil výklad, dle něhož je relevantní okamžik, kdy je podání objektivně doručeno do dispozice soudu [dodáno na faxový přístroj či do datové schránky; srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2492/08 ze dne 14. července 2011 (N 132/62 SbNU 79) či nález sp. zn. II. ÚS 3518/11 ze dne 10. ledna 2012 (N 7/64 SbNU 69)]. Dále zohlednil specifika elektronické komunikace a možnou prodlevu mezi časem odeslání a doručení e-mailu. V situacích, kdy byl e-mail odeslán v poslední den lhůty, avšak doručen až následující den, se Ústavní soud přiklonil k závěru, že se jedná o podání včasná (nález sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20. srpna 2014 nebo nález sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20. května 2014). S ohledem na princip právní jistoty na druhou stranu odmítl přijmout výklad, dle něhož by byla včasnou žaloba, která byla údajně odeslána e-mailem v poslední den lhůty, avšak k soudu nikdy nedorazila (usnesení sp. zn. I. ÚS 137/15 ze dne 18. března 2015).

12. Po zohlednění těchto východisek má Ústavní soud za to, že skutkové okolnosti projednávaného případu nenechávají prostor pro výklad, dle něhož byla předmětná ústavní stížnost podána nejpozději v poslední den zákonné dvouměsíční lhůty. Není totiž pochyb o tom, že datová zpráva byla podána i dodána až dne 27. ledna 2015. To samé lze říci o zahájení faxového přenosu či doručení faxového podání do dispozice Ústavního soudu. Žádný z okamžiků doručování předmětného podání tedy nespadá do posledního dne lhůty. V daném případě tudíž nepřichází v úvahu různé interpretační alternativy, k nimž by se Ústavní soud mohl přiklonit. I s ohledem na právní jistotu vedlejšího účastníka řízení nelze přijmout výklad, dle něhož stížnost, odeslaná i doručená následující den po uplynutí lhůty (byť jen několik sekund po půlnoci), byla podána včas. Ústavní soud přitom nemůže vzít v úvahu, kdy stěžovatel začal činit kroky k odeslání podání (tedy "zkompletoval podání a kliknul na odeslání datové zprávy"), neboť musí vycházet z objektivně zjistitelných informací, kterými jsou v tomto případě časy vyznačené na doručenkách.

13. Ústavní soud závěrem připomíná, že je na účastnících, aby si náležitě střežili svá práva. Pokud se stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, rozhodne odeslat své podání v posledních deseti minutách dvouměsíční lhůty (v jeho případě ještě prodloužené o jeden den), bere na sebe riziko, že to z různých důvodů nemusí stihnout včas.

14. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, nežli ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2015

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru