Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2689/15 #1Usnesení ÚS ze dne 03.12.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Český Krumlov
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Poškozený
Obchodní společnost
obchodní společnost/obchodní podíl
Účetnictví
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.2689.15.1
Datum podání03.09.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 206 odst.3, § 43 odst.1

40/2009 Sb., § 254 odst.3


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2689/15 ze dne 3. 12. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Martina Tvaroha, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem, se sídlem Rooseveltova 37, Český Krumlov, proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. června 2015 č. j. 1 T 90/2015, za účasti Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel žádal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo podle jeho názoru dojít k porušení jeho základních práv ve smyslu článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení článku 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že u Okresního soudu v Českém Krumlově bylo pod sp. zn. 1 T 90/2015 vedeno trestní stíhání proti obviněným Milanu Kanališovi a Romanu Šítalovi, a to pro spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 trestního zákoníku. Uvedeného trestného činu se měli obvinění dopustit stručně řečeno tím, že jako jednatelé a společníci společnosti Dual stavby Besednice, s. r. o. (nyní Dual stavby Praha, s. r. o.) převedli za úplatu svůj obchodní podíl (každý ve výši 50 %) na občanské sdružení Prasana o. s., jednající jednatelem Jiřím Andrejskem, kterého zároveň jmenovali do funkce jednatele společnosti Dual stavby Besednice, s. r. o., přičemž však jemu ani jiné odpovědné osobě nepředali účetní evidenci této společnosti, kterou si ponechali a naložili s ní nezjištěným způsobem, čímž záměrně znemožnili reálné zjištění ekonomické situace této společnosti pro účely vymožení pohledávek věřitelů a ohrozili tak jejich majetková práva.

Stěžovatel byl jedním z věřitelů společnosti Dual stavby Besednice, s. r. o. Jeho pohledávka za uvedenou společností vznikla na základě smlouvy o dílo, kterou se tato společnost zavázala uhradit stěžovateli částku 288.020,- Kč za provedení montáže systému ÚT a plynové přípojky. Jelikož dlužnická společnost stanovenou cenu neuhradila, domáhal se stěžovatel svých práv občanskoprávní žalobou, o níž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. srpna 2013 č. j. 30 ECm 60/2013-44 tak, že dlužnické společnosti uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 281.468,36,- Kč s příslušenstvím, jakož i náklady řízení; o jejich vymožení stěžovatel marně usiloval cestou exekuce.

Dne 7. listopadu 2013 podal stěžovatel trestní oznámení na jednatele dlužnické společnosti Romana Šítala. Přípisem ze dne 6. října 2014 se následně domáhal účasti na trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově (dále také "okresní soud") pod sp. zn. 1 T 90/2015, a to z pozice poškozeného, neboť měl za to, že stíhaným trestným činem mu byla způsobena majetková škoda.

Napadeným usnesením ze dne 17. června 2015 sp. zn. 1 T 90/2015 rozhodl Okresní soud v Českém Krumlově tak, že podle § 206 odst. 3 trestního řádu se stěžovatel a další v usnesení označené osoby do hlavního líčení jako poškození nepřipouštějí.

Téhož dne rozhodl jmenovaný soud trestním příkazem č. j. 1 T 90/2015-812 o tom, že se oba obvinění dopustili přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 trestního zákoníku a odsuzují se k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody se podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 let.

III.

Ústavní stížností stěžovatel namítá, že okresní soud zasáhl do jeho práv tím, že jej odmítl uznat za poškozeného v předmětném trestním řízení, a vyhnul se tak rozhodování o náhradě škody. Stěžovatel přitom nesouhlasí s názorem, že předmětem trestního řízení je jednání, jímž jeho pohledávka nevznikla. Naopak se domnívá, že mezi jednáním obviněných a jeho majetkovou škodou existuje příčinná souvislost. Uplatněný nárok má podle něj podklad v příslušných hmotněprávních předpisech upravujících náhradu škody v trestním řízení, přičemž byla dostatečně prokázána výše škody i odpovědnost odsouzených.

Stěžovatel se domnívá, že v projednávaném případě nebylo možno aplikovat § 206 odst. 3 trestního řádu, a napadené rozhodnutí proto nemá zákonný podklad. Při rozhodování podle citovaného ustanovení musí být podle něj zřejmé, že práva poškozeného nenáleží osobě, která se jich domáhá; při pouhých pochybnostech je nutné takovou osobu jako poškozeného připustit k hlavnímu líčení.

Okresní soud podle názoru stěžovatele jednal v přímém rozporu s kogentní normou, čímž extrémně vybočil z mezí ústavnosti. Svým postupem neposkytl stěžovateli ochranu a zcela vyloučil rozhodování, a tím i řádné zdůvodnění rozhodnutí o náhradě škody v adhezním řízení.

IV.

Ústavní soud prostudoval odůvodnění ústavní stížnosti, jakož i obsah jejích příloh, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž zvláštním orgánem ochrany ústavnosti (srov. článek 83 Ústavy). Pokud obecné soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností a přehodnocovat jejich právní či skutkové závěry. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (např. nález ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98). K tomu však v projednávaném případě nedošlo.

Jak Ústavní soud ve své judikatuře dříve konstatoval, ohledně postavení poškozeného vychází koncepce trestního řízení v České republice z toho, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy (viz např. nález ze dne 12. června 2001 sp. zn. I. ÚS 570/99). Okruh osob považovaných pro účely trestního procesu za poškozené vymezuje § 43 odst. 1 trestního řádu, podle nějž je poškozeným ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se za poškozeného nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.

Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zjevně nepřísluší, je podle ustanovení § 206 odst. 3 trestního řádu trestnímu soudu uloženo vyslovit usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Takové usnesení musí soud náležitě odůvodnit a vysvětlit důvody svého postupu (srov. usnesení ze dne 21. února 2008 sp. zn. III. ÚS 2769/07).

V projednávaném případě okresní soud svůj postup podle § 206 odst. 3 trestního řádu zdůvodnil tím, že předmětem trestního řízení je jednání, jímž pohledávky věřitelů nevznikly. Uvedl, že nerozporuje existenci pohledávek za společností Dual stavby Besednice, s. r. o., avšak nedomnívá se, že by majetková škoda tvrzená stěžovatelem, jakož i dalšími věřiteli, byla způsobena projednávaným činem. Skutečnost, že obvinění zatajili účetní evidenci předmětné společnosti, měla podle okresního soudu ohrozit vymožení již existujících pohledávek, nebyla však příčinou jejich vzniku.

Ačkoliv je odůvodnění napadeného rozhodnutí stručné, Ústavní soud má za to, že v něm okresní soud dostatečně vysvětlil úvahy, které jej vedly k nepřipuštění v usnesení označených osob jako poškozených do trestního řízení, a dostál tak požadavkům na odůvodnění soudního rozhodnutí.

Úvahy, na nichž okresní soud své rozhodnutí založil, přitom nelze považovat za svévolné ani extrémně vybočující z hlediska přijatého skutkového hodnocení ani výkladu a aplikace dotčených zákonných norem. Jak bylo výše uvedeno, obvinění byli v projednávaném případě stíháni za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 trestního zákoníku. Naplnění objektivní stránky tohoto přečinu spočívá v tom, že pachatel změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, a ohrozí tím majetková práva jiného nebo včasné vyměření daně. Co do požadovaného následku jde o tzv. trestný čin ohrožovací, a k jeho dokonání se tedy nevyžaduje, aby nastala porucha na objektu trestného činu.

V projednávané věci byla skutková podstata stíhaného přečinu naplněna tím, že obvinění úmyslně zatajili účetnictví dlužnické společnosti Dual stavby Besednice, s. r. o., čímž ohrozili majetková práva jejích věřitelů, jakož i řádné vyměření daně. Podle stěžovatele měla jemu způsobená majetková škoda představovat pohledávku za společností Dual stavby Besednice, s. r. o. a účelně vynaložené náklady na její vymáhání. Okresní soud nicméně v napadeném usnesení dospěl k závěru, že tato pohledávka nevznikla na základě inkriminovaného jednání obviněných, tedy zatajením účetnictví předmětné společnosti. Tímto jednáním podle okresního soudu došlo sice k ohrožení majetkových práv stěžovatele ztížením možnosti vymáhat vzniklé pohledávky, ale nelze mu přímo přičítat vznik tvrzené škody. Jinak řečeno okresní soud nezjistil příčinnou souvislost mezi inkriminovaným jednáním a uplatňovanou majetkovou škodou, a postupoval proto v intencích ustanovení § 206 odst. 3 trestního řádu.

Ústavní soud nemá, co by z hlediska ústavněprávního přezkumu závěrům okresního soudu vytknul.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru