Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 268/98Usnesení ÚS ze dne 25.08.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříklhůta
občanství
správní uvážení
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.268.98
Datum podání09.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 13

40/1993 Sb., čl.

75/1957 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 268/98 ze dne 25. 8. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 268/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele ing. arch. R.Š., zastoupeného JUDr. T.S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 1998, čj. 22 Ca 480/97-66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 9. června 1998 podal navrhovatel ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Ve stížnosti se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 1998, čj. 22 Ca 480/97-66, s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho ústavního práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 22 Ca 480/97 a z něj zjistil, že O.Ú., okresní pozemkový úřad (dále jen "okresní pozemkový úřad") dne 24. října 1995, pod čj. PÚ/4441/92-Ša-202-A-I, rozhodl, že ing. O.Š. není vlastníkem nemovitostí, v rozhodnutí uvedených. Zároveň rozhodl, že ing. arch. R.Š. (bratr ing. O.Š.) je vlastníkem těchto nemovitostí. Proti tomuto rozhodnutí podal ing. O.Š.

1

III. ÚS 268/98

odvolání, v němž namítal, že navrhovatel ing. arch. R.Š. učinil úkony spojené s vydáním nemovitého majetku v době, kdy nebyl občanem České republiky a tudíž nebyl oprávněnou osobou.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a rozsudkem ze dne 6. března 1998, čj. 22 Ca 480/97-66, je zrušil a věc vrátil okresnímu pozemkovému úřadu k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že ust. § 4 odst. 1, 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vymezuje náležitosti, které musí fyzická osoba splňovat, aby ji bylo možno považovat za oprávněnou osobu. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně. Jednou z podmínek je to, že osoba uplatňující nárok na vydání nemovitostí, musí být ke dni uplatnění nároku státním občanem ČR. Pokud uplatnila nárok osoba, která tento předpoklad nesplňovala, jedná se o absolutně neplatný právní úkon. Pouhou skutečností, že tato osoba nabyla státní občanství později, se z absolutně neplatného právního úkonu nemůže stát právní úkon platný (konvalidace této vady není možná). Podle krajského soudu v době, kdy navrhovatel uplatňoval svůj restituční nárok, nebyl občanem ČR. Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 9. dubna 1998.

Proti rozhodnutí krajského soudu podal navrhovatel ústavní stížnost, v níž uvedl, že je si vědom skutečnosti, že restituční řízení není doposud pravomocně skončeno, avšak zároveň namítal, že soud si jako prejudicielní řešil otázku navrhovatelova státního občanství a dospěl k závěru, že v době, která byla dána zákonem č. 229/1991 Sb., pro podání žádosti o restituci zemědělského majetku, nebyl občanem České republiky. Způsob, jakým tak soud učinil, respekt. skutečnosti, které zohlednil, však zpochybňují navrhovatelovu základní právní jistotu, jako občana ČR. Z tohoto důvodu se navrhovatel odvolával na ust. § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť podle jeho názoru stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatele.

Ústavní soud konstatoval, že podle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutími v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

2

III. ÚS 268/98

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 480/97, jakož i ze samotné ústavní stížnosti vyplývá, že napadené rozhodnutí krajského soudu nebylo rozhodnutím meritorním a že ve věci stále příslušné orgány jednají. Navrhovatel je si toho vědom a proto se v návrhu odvolal na ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud však neshledal, že by stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, když ve věci nebylo meritorně rozhodnuto a navrhovatel má k dispozici další procesní prostředky k uplatnění svého práva.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 1998

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru