Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 268/13 #2Usnesení ÚS ze dne 14.02.2013

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkdovolání/přípustnost
dovolání/otázka zásadního právního významu
EcliECLI:CZ:US:2013:3.US.268.13.2
Datum podání21.01.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 128, § 237 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 268/13 ze dne 14. 2. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti Larisy Golovanové, zastoupené JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem Praha 1, Politických vězňů 21, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 22 Cdo 2592/2012, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2012 sp. zn. 12 Co 6/2012 a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 10. 2011 sp. zn. 41 C 247/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v její občanskoprávní věci.

Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že shora identifikovanými rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně bylo vypořádáno společné jmění stěžovatelky a jejího manžela, a dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jež stěžovatelka podala, Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné s odůvodněním, že spočívalo na nezpůsobilém (skutkovém) dovolacím důvodu [a contr. ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Stěžovatelka v ústavní stížnosti obecným soudům vytýká, že nepostupovaly dle ustanovení § 128 o. s. ř., neboť si nevyžádaly od peněžních ústavů ve Spolkové republice Německo, v Rakousku a ve Spojených státech amerických odpověď na otázku, zda žalovaný na jejich kontech neukládal svoje finanční prostředky, které nabyl za trvání manželství a před ní je zatajil. Pochybení se obecné soudy dopustily též tím, že se spokojily s údaji o finančních prostředcích na účtech žalovaného, jež zjevně neodpovídají jeho příjmům nabytým za trvání manželství.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94).

Ani v rovině stěžovatelkou dovolávaného tzv. spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny) však taková (kvalifikovaná) procesní pochybení, odpovídající stěžovatelkou vytýkané neúplnosti skutkových zjištění, Ústavní soud nespatřuje.

Z námitky, že obecné soudy měly povinnost vyžádat si od (stěžovatelkou blíže neidentifikovaných) peněžních ústavů "v Rakousku, Německu a USA" informaci, zda u nich nemá žalovaný zřízený účet, a tuto povinnost nesplnily, existenci ústavně relevantního vybočení z procesních standardů - již pro neurčitost takového důkazního návrhu - dovodit očividně nelze [jen pro ilustraci: ve Spojených státech amerických existuje více než čtyři tisíce bankovních domů (srov. http://csfinancial-commercial.com/number-of-banks-in-the-united-states)]. Ostatně stěžovatelkou tvrzený celkový příjem žalovaného ve výši 800 000 Kč za období pěti let nezakládá v kontextu běžných rodinných výdajů, o nichž se zmiňuje (např. zahraniční dovolené), sám o sobě podezření, že by úspory žalovaného musely za danou dobu činit výrazně vyšší částku, než tu, již vzaly obecné soudy za prokázanou.

Co do části ústavní stížnosti, jež směřuje proti rozhodnutí dovolacího soudu, ani stěžovatelka neoponuje úsudku, že aby dovolání, jež se odvíjí od ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., bylo přípustné, je nezbytné, aby se obsahově identifikovalo s dovolacím důvodem "právním" (srov. "existence právní otázky zásadního významu"). Jejímu přesvědčení, že tuto podmínku splnila, však přisvědčit nelze; i v té podobě, jak svoji "právní otázku" vymezila v ústavní stížnosti, nejde o nic jiného, než o námitku skutkovou, a to zcela očividně. Dovolacímu soudu tedy nelze efektivně oponovat ani v rovině práva podústavního.

Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Ze shora řečeného se podává, že právě tak je tomu v dané věci. Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle tohoto ustanovení zákona o Ústavním soudu bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru