Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 265/17 #1Usnesení ÚS ze dne 07.03.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 1
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuprocesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2017:3.US.265.17.1
Datum podání26.01.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 265/17 ze dne 7. 3. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila ve věci návrhu Hany Suché a Evy Hejlové, obě zastoupeny Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241/35, na vyloučení soudce Ústavního soudu JUDr. Jana Filipa z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 265/17 z důvodu jeho podjatosti, takto:

Soudce JUDr. Jan Filip není z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 265/17 vyloučen.

Odůvodnění:

Stěžovatelky podaly dne 26. 1. 2017 ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2016 č. j. 28 Cdo 1623/2016-197, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2015 č. j. 24 Co 39/2015-131 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. září 2014 č. j. 19 C 72/2012-93.

Dne 22. 2. 2017 obdržel Ústavní soud podání stěžovatelek, ve kterém sdělují, že se jim jeví jako nepřijatelné, aby jejich ústavní stížnost posuzovali soudci Ústavního soudu, kteří byli členy Komunistické strany Československa, a jako takoví byli seznámeni se zločiny komunistického režimu spáchanými ve jménu cizácké utopistické ideologie, jejíž obětí se stali i příslušníci rodiny stěžovatelek. Stěžovatelky proto odmítají, abych v jejich věci rozhodoval soudce Jan Filip, neboť mají obavy z jeho nestrannosti.

Soudce Jan Filip v písemném v písemném vyjádření ze dne 24. 2. 2017 sdělil, že ke stěžovatelkám, jejich právnímu zástupci, ani k projednávané věci nemá žádný vztah, který by zakládal důvod pro jeho vyloučení z rozhodování, jak to předpokládá ustanovení § 36 odst. 1 a § 37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, tj. stěžejního subjektivního, vypovídajícího o osobním přesvědčení soudce a jeho vztahu k projednávané věci a objektivního, které sleduje, zda je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o nepodjatosti soudce (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 722/05). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Za objektivní při tom nelze považovat, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, nýbrž zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah (srov. nález sp. zn. I. ÚS 370/04).

V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud upozornil, že "Otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem." (obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 1436/11). Lze tak dovodit, že bez ohledu na předmět ústavní stížnosti, členství soudce v KSČ před listopadem roku 1989 samo o sobě nezakládá důvod pochybovat o jeho podjatosti. Důvodem vyloučení pro podjatost by bylo prokázání, že vedle samotného členství v KSČ existují i další závažné okolnosti, které zavdávají důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti (např. osobní a konkrétně určený zájem soudce na výsledku řízení).

Ústavní soud neshledal žádné zjistitelné skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudce Jana Filipa. Výtky stěžovatelek mají pouze obecný charakter, váží se především ke komunistické ideologii, přičemž žádné konkrétní námitky ve vztahu k osobě soudce a jeho angažovanosti v komunistické straně, z nichž by bylo možné dovodit předpokládanou obavu z jeho podjatosti, stěžovatelky nevznáší. Námitky stěžovatelek tak ani z objektivního úhlu pohledu nejsou samy o sobě dostačující vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudce.

Ústavní soud proto konstatuje, že soudce Jan Filip nemá k věci ani ke stěžovatelkám z hlediska ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu žádný významný vztah, který by mohl představovat důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, přičemž ani vznesené námitky stěžovatelek nemohou být ve smyslu uvedeného ustanovení důvodem pro vyloučení soudce. Návrh stěžovatelek na vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. III. ÚS 265/17 byl proto zamítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru