Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 263/98Usnesení ÚS ze dne 20.10.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.263.98
Datum podání08.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 263/98 ze dne 20. 10. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 263/98-10

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 20. října 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti P.K., zastoupeného advokátkou JUDr. I.B., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 246/97, ze dne 19. února 1998, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 116/96, ze dne 12. listopadu 1997, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, který Ústavní soud obdržel 8. června 1998, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 116/96, ze dne 12. listopadu 1997, a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 246/97, ze dne 19. února 1998. Uvedl, že se označenými rozhodnutími cítí dotčen na právech, zaručených Ústavou České republiky a zakotvených v čl. 8 Listiny základních práv a svobod, když podle jeho přesvědčení Obvodní soud pro Prahu 1 poté, co byl jeho původní rozsudek zrušen, v doplněném dokazování nevyvrátil pochybnosti odvolacího soudu a opětovně oba obžalované uznal vinnými. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 1998 je plné frází a prázdných formulací a jeho rozhodnutí považuje za nepřípustné, poněvadž na základě nezměněného skutkového zjištění vydal protichůdné rozhodnutí. Poukázal dále na to, že mu v odvolacím řízení nebyla udělena možnost k poslednímu slovu, členka senátu pak svým dotazem po vyslovení konečného návrhu a stanoviska vznesla na něj, jako na obviněného, dotaz, jímž ještě před poradou senátu naznačila své stanovisko.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

III. ÚS 263/98-11

Ústavní soud přezkoumal obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 116/96 a v napadených rozhodnutích neshledal porušení práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Z rozsudku soudu 1. stupně ze dne 12. listopadu 1997, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podle § 234 odst. 1 tr. zákona, jakož i usnesení odvolacího soudu, zamítající jeho odvolání, vyplývá, že se soudy vypořádaly se všemi námitkami obžalovaných a v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů. Je třeba uvést, že ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená mj. v § 2 odst. 6 tr. řádu. Pokud soudy respektují zásady, obsažené v tomto ustanovení, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a další).

Pokud jde o tvrzení, podle něhož nebyla dána stěžovateli možnost závěrečného vyjádření, z protokolu o veřejném zasedání Městského soudu v Praze ze dne 19. února 1998 vyplývá, že to byl on, kdo měl poslední slovo - protokol neobsahuje zápis o otázce, která, jak uvádí stěžovatel, mu měla být ještě členem senátu položena.

S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 20. října 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu

2

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru