Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2602/18 #1Usnesení ÚS ze dne 20.08.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 7
POLICIE
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vl... více
Věcný rejstříkodůvodnění
Trestní řízení
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.2602.18.1
Datum podání31.07.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79a odst.1

40/2009 Sb., § 216


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2602/18 ze dne 20. 8. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti WH Group LTD, sídlem Suite 305, P. O. Box 1510, Beachmont, Kingstow, Svatý Vincenc a Grenadiny, zastoupené Mgr. Jáchymem Petříkem, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. května 2018 č. j. 44 Nt 1807/2018-34 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení hospodářské kriminality ze dne 23. dubna 2018 č. j. KRPA-20381-64/TČ-2018-001192-7-SB, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7 a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud její věc projednal přednostně.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, ústavní stížností napadeným usnesením Policie České republiky došlo po předchozím souhlasu státního zástupce k zajištění peněžních prostředků (§ 79a odst. 1 trestního řádu) na účtu vedeném na stěžovatelku ve výši 286 623,25 EUR, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že zajištěná věc je výnosem z trestné činnosti. V dané trestní věci je vyšetřováno podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti, jehož se měla dopustit osoba odlišná od stěžovatelky.

3. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení stížnost, kterou ústavní stížností napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") zamítl. Obvodní soud poukázal na poznatky získané v rámci mezinárodní policejní spolupráce, podle nichž v Italské republice mohlo dojít ke kybernetickému podvodu, přičemž z něj získané peněžní prostředky měly být zasílány na několik účtů v České republice, k nimž má jako jediná osoba dispoziční oprávnění podezřelá. Jedním z účtů, na který byly získané prostředky údajně přeposílány, je i účet stěžovatelky, na kterém byly peníze zajištěny napadeným usnesením policejního orgánu. I u tohoto účtu figuruje podezřelá jako jediná osoba s dispozičním oprávněním. Podle obvodního soudu tak policejní orgán při zajištění peněz postupoval zcela správně, neboť nelze vyloučit, že zajištěné prostředky byly získány kybernetickou kriminalitou a podezřelá se účastní procesu jejich legalizace.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozhodnutí policejního orgánu není řádně odůvodněno, přičemž výhrady vznáší i proti odůvodnění usnesení obvodního soudu, které údajně hovoří o trestných činech, jež nijak nesouvisejí s trestním řízením, v rámci kterého k zajištění prostředků došlo. Obvodní soud se nadto dostatečně nevypořádal s argumentem stěžovatelky, že podezřelá měla dispoziční právo k účtu, neboť je její zaměstnankyní. V rozhodnutí není ani vysvětlen vztah stěžovatelky k trestnímu řízení.

5. Stěžovatelka vysvětluje, že zajištěné prostředky pocházejí z vícera transakcí, a proto nebyl důvod zajišťovat celou částku. Platební instituce Mayzus, která transakci nahlásila jako podvodnou, vede údajně se stěžovatelkou obchodní spory a jejím cílem tak bylo stěžovatelku poškodit. Policejní orgán však peněžní prostředky zajistil prakticky okamžitě po nahlášení transakce, tudíž nemohl všechny okolnosti řádně prověřit.

6. Konečně stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že zajištění prostředků po dobu tří měsíců není přiměřené a ve spojení s dalším zajišťováním jejích prostředků, ke kterým v dané trestní věci dochází, jí je znemožňováno její podnikání.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

8. K přednostnímu projednání věci Ústavní soud důvody neshledal.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Ústavní soud předně připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se přitom specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 Ústavní soud vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno rozhodování obecných soudů (např. u vazby) anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem (např. u tu posuzovaného zajištění peněžních prostředků).

11. K majetkovým zajišťovacím institutům Ústavní soud ve své judikatuře přistupuje jako k institutům dočasným, nepředstavujícím konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení jejich ústavnosti přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013 či usnesení sp. zn. II. ÚS 708/02 ze dne 11. 3. 2004). Jak již přitom bylo uvedeno, jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost (resp. zákonnost) použití zajišťovacích nástrojů. Právě ty musí předně při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit opatření upravená v zákoně o výkonu zajištění majetku a opodstatněnost jejich aplikace.

12. K jednotlivým námitkám stěžovatelky pak Ústavní soud poznamenává, že případné nedostatky v odůvodnění usnesení policejního orgánu byly odčiněny obvodním soudem, který náležitě vysvětlil, z jakých důvodů k zajištění peněžních prostředků došlo.

13. Se stěžovatelčinými výhradami proti usnesení obvodního soudu se ztotožnit nelze. Vyjadřuje-li stěžovatelka nepochopení, proč je v usnesení zmiňována kybernetická trestná činnost, která údajně s předmětným trestním řízením nesouvisí, je nutno uvést, že právě z této trestné činnosti mají pocházet peněžní prostředky, které se podezřelá další trestnou činností měla pokusit legalizovat. Trestní řízení přitom ještě není skončeno, a lze tedy očekávat, že konkrétní detaily (včetně toho, zda část ze zajištěných prostředků ve skutečnosti nepochází z jiných zdrojů, jak stěžovatelka namítá) budou dále zpřesňovány.

14. Jde-li o okolnosti nahlášení transakce na účet stěžovatelky jako podvodné, i to bude předmětem dalšího šetření. Policejnímu orgánu nicméně nelze vyčítat rychlost, s jakou k zajištění prostředků přistoupil, neboť v obdobných případech může každý den prodlení vést k nedohledatelnosti výnosů z trestné činnosti. To ostatně odpovídá i obvodním soudem zdůrazněné skutečnosti, že při uplatňování zajišťovacích institutů není nutná naprostá jistota ohledně skutkových okolností, nýbrž postačí určitý stupeň pravděpodobnosti, kterého zde bylo dosaženo.

15. Stěžovatelka dále argumentovala, že podezřelá měla dispoziční právo k účtu na základě pracovní smlouvy, s čímž se obvodní soud údajně nevypořádal. Dle názoru Ústavního soudu ovšem nejsou důvody, pro které má podezřelá dispoziční právo k účtu, pro zajištění prostředků relevantní. Ani stěžovatelka nevysvětluje, co by pracovní smlouva mezi ní a podezřelou měla na celé věci měnit. Určující pak není ani vztah stěžovatelky k trestné činnosti. Jak již vysvětlil obvodní soud, důležitý je původ peněžních prostředků.

16. Pokud se týče přiměřenosti, tři měsíce dle názoru Ústavního soudu nelze považovat za nepřiměřené. Praní špinavých peněz obecně představuje z hlediska skutkového i právního obtížnou problematiku, a to tím spíše, obsahuje-li zahraniční prvek. Nelze tak očekávat, že během pouhých tří měsíců bude celá věc vyřešena. Stěžovatelka sice namítá, že jí je zajištěním peněz znemožněno podnikání, ničím konkrétním však toto tvrzení nedokládá.

17. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2018

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru