Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2568/10 #1Usnesení ÚS ze dne 02.12.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE - KŘ policie Moravskoslezského kraje, Obvodního oddělení Velké Heraltice
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Bruntál
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkTrestní řízení
orgán činný v trestním řízení
odnětí/vydání věci
Policie České republiky
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.2568.10.1
Datum podání02.09.2010
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79, § 80 odst.1, § 158 odst.3, § 78


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2568/10 ze dne 2. 12. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. S., právně zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem AK se sídlem nám. Minoritů 13, 794 01 Krnov, proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodní oddělení Velké Heraldice, ze dne 14. června 2010 č. j. KRPT-13606-68/TČ-2010-070618, za účasti 1) Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodního oddělení Velké Heraltice a 2) Okresního státního zastupitelství v Bruntále, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. září 2010, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 9. listopadu 2010, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodní oddělení Velké Heraldice, ze dne 14. června 2010 č. j. KRPT-13606-68/TČ-2010-070618, a to pro porušení článku 10 odst. 2 a článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodní oddělení Velké Heraldice, ze dne 14. června 2010 č. j. KRPT-13606-68/TČ-2010-070618, bylo podle ust. § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu v trestní věci podezření na přečin zatajení věci dle ust. § 219 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto o uložení do úschovy u Okresního soudu v Bruntále živého zvířete - psa, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. srpna 2003, pojmenovaného Amin Nort Brun, barvy mahagonové, bez srsti, slyšícího na jméno Alex, s vytetovaným číslem 322 v levé slabině.

Proti uvedenému usnesení policejního orgánu podala podezřelá Z. S. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 2. srpna 2010 sp. zn. ZN 6706/2010 podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že orgán veřejné moci použil, resp. zneužil trestněprávní předpisy při řešení obvyklého občanskoprávního sporu, ačkoli již po prvních výsleších bylo z šetření zřejmé, že podnět k zahájení trestního řízení se nezakládá na pravdivých skutečnostech a stěžovatelka se žádného porušení trestněprávních předpisů, žádného přečinu zatajení věci, nedopustila. Přesto Policie ČR použila k řešení sporu mezi dvěma domnělými vlastníky ustanovení trestněprávních předpisů o odnětí věci a její úschovy.

V ústavní stížnosti stěžovatelka podrobně popisuje skutkové okolnosti případu a vyjadřuje své přesvědčení, že Policie ČR nemá právo zadržovat psa v soudní úschově po dobu civilního sporu v občanskoprávním řízení o určení vlastnictví k psovi ve smyslu ust. § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu, protože Policie ČR neměla právo jen na základě oznámení dne 23. dubna 2010 učiněného R. H. bez výslechu obviněné (stěžovatelky) provést úkony trestního řízení ve smyslu ust. § 158 odst. 3 trestního řádu a řízení zahájit a rovněž využívat všechny možnosti dané policejnímu orgánu trestním řádem, jako je třeba odnětí věci dle ust. § 79 trestního řádu a tím zasáhnout do rodinného a soukromého života stěžovatelky a psa.

Stěžovatelka vyjadřuje obavu, že pes bude vydán R. H., a ta ho odveze do SRN a poté bude stěžovatelce znemožněno domáhat se jejích práv v SRN proti R. H.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí (jakož i řízení jemu předcházející a rovněž řízení po vydání tohoto rozhodnutí následující) z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud připomíná, že podle své konstantní judikatury je oprávněn hodnotit důkazy provedené v předcházejícím řízení orgány veřejné moci v případě, pokud vyvozené právní závěry stojí v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění rozhodnutí nevyplývají. Tento princip se uplatňuje o to více při hodnocení důkazů provedených orgány činnými v trestním řízení v přípravném řízení. Takový extrémní nesoulad Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

V souzené věci bylo usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodní oddělení Velké Heraldice, ze dne 14. června 2010 č. j. KRPT-13606-68/TČ-2010-070618, podle ust. § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu rozhodnuto o uložení psa do úschovy u Okresního soudu v Bruntále. S tímto rozhodnutím policejního orgánu stěžovatelka nesouhlasí a vyjadřuje své přesvědčení, že předmětný pes neměl být uložen do úschovy, ale měl být vydán stěžovatelce.

Podle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu, není-li věci, která byla podle ust. § 78 trestního řádu vydána, nebo podle ust. § 79 trestního řádu odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na ni činí nárok, se upozorní, aby nárok uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

Pochybnosti o právu k věci vznikají zpravidla tehdy, když právo k věci uplatňuje další osoba, popřípadě více osob. V případě, kdy o právu k věci existují pochybnosti, nemůže, a ani nesmí dojít k vydání věci, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat podle ust. § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu, týkajícího se úschovy vydané nebo odňaté věci. Smyslem a účelem ust. § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu je zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva k ní nakládáno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést k neodčinitelným zásahům do práv a majetkových poměrů dotčených osob (sp. zn. IV. ÚS 325/98).

Rozhodnutí o uložení věci do úschovy podle ust. § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu nemá z hlediska věcného či závazkového práva žádný konstitutivní či deklaratorní účinek a není v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky. Rozhodnout o vlastnictví toho kterého předmětu není totiž věcí orgánů činných v trestním řízení, ale občanskoprávních soudů. Po materiální stránce zůstává stěžovatelce zachována možnost domáhat se svého vlastnického práva v občanskoprávním řízení, ve kterém budou sporné právní poměry řešeny definitivně.

Pokud by za této situace Ústavní soud rozhodoval, byl by nucen jako předběžnou řešit otázku vlastnictví, což tomuto soudu nepřísluší.

Z odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vydaných v této věci vyplývá, že při odnětí psa byly splněny všechny zákonné podmínky, neboť nebylo možné jednoznačně a prokazatelně určit, kdo je jeho vlastníkem, neboť vlastnické právo uplatňuje rovněž paní R. H., která předložila orgánům činným v trestním řízení písemnou kupní smlouvu, průkaz původu psa a zápis o kontrole vrhu, což svědčí o tom, že může být vlastníkem psa, k němuž uplatňuje vlastnické právo i stěžovatelka.

Za této situace, kdy o vlastnickém právu k věci existují pochybnosti, je zřejmé, že pes nemohl být vydán stěžovatelce, neboť za situace, kdy k psovi uplatňují vlastnické právo dvě osoby, nezbylo, než aplikovat ust. § 80 odst. 1 větu třetí trestního řádu, tj. psa uložit do úschovy a osobu, která si na něho činí nárok upozornit, aby nárok uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

V popsaném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení proto neshledal Ústavní soud žádné pochybení. Rozhodnutí policejního orgánu ze dne 14. června 2010 splňuje zákonné požadavky a je řádně a přesvědčivě odůvodněno a obsahuje poučení, aby osoby, jež si na uvedenou věc činí nárok, svůj nárok uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Pro úplnost je třeba poukázat na ust. § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve kterém se uvádí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V souzené věci byla proti rozhodnutí policejního orgánu o uložení věci do úschovy přípustná stížnost. V souladu s poskytnutým poučením napadla stěžovatelka usnesení policejního orgánu Policie ČR stížností, o které rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále. Usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále ovšem stěžovatelka již ústavní stížností nenapadla.

Při shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru