Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2563/19 #1Usnesení ÚS ze dne 20.02.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstříkodůvodnění
rozhodnutí procesní/opravné, doplňující
Usnesení
EcliECLI:CZ:US:2020:3.US.2563.19.1
Datum podání05.08.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 131, § 138, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2563/19 ze dne 20. 2. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) G. P., 2) J. P., zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2019 č. j. 6 To 41/2019-409, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavní práva zaručená v čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 16. 4. 2018 č. j. 46 T 6/2018 byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a každý z nich byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud) usnesením ze dne 17. 7. 2018 sp. zn. 7 To 243/2018 zamítl jako nedůvodné.

3. Usnesením městského soudu ze dne 28. 5. 2019 sp. zn. 7 To 243/2018 byla podle § 138 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), za použití § 131 téhož zákona, v opisech usnesení městského soudu o zamítnutí odvolání stěžovatelů provedena oprava zřejmé nesprávnosti, která se stala v textu jeho odůvodnění; tento nesprávný text byl v části jeho odůvodnění od odstavce týkajícího se skutkových námitek až po odstavec týkající se právního posouzení stíhané trestné činnosti nahrazen textem správným.

4. Stěžovatelé podali proti uvedenému opravnému usnesení stížnost, kterou Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé poukazují na závažné procesní pochybení městského soudu, který podstatu odůvodnění svého rozhodnutí o odvolání zaměnil s argumentací rozhodnutí v jiné trestní věci, takže jeho rozhodnutí prakticky neobsahovalo odůvodnění. Na vadnost rozhodnutí stěžovatelé upozornili v přípisu, v němž žádali nápravu v souladu s tr. řádem. Podáním ze dne 13. 9. 2018 městský soud stěžovatele informoval o uskutečněném nedopatření s tím, že stranám bude zaslán správný opis rozhodnutí, přičemž vadné opisy budou od nich vyžádány zpět. S takovým postupem stěžovatelé nesouhlasili, přičemž k nastalé situaci se vyjádřil Nejvyšší soud v souvislosti s podaným dovoláním, kdy spisový materiál vrátil městskému soudu bez věcného vyřízení s pokynem, v němž vyjádřil názor, že zmatečný procesní postup městského soudu nelze akceptovat a je ho třeba zhojit vydáním opravného usnesení podle § 131 odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 138 tr. řádu.

6. Stěžovatelé vyslovují názor, že absence řádného odůvodnění je porušením jejich práva na soudní a jinou právní ochranu, což konstatovalo i Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání. Zvolený postup nemá dle jejich přesvědčení oporu v tr. řádu a narušuje principy právního státu a zákazu libovůle v rozhodování soudů. Za jediný zákonný postup označují předložení věci Nejvyššímu soudu, který rozhodnutí o odvolání zruší a odvolacímu soudu přikáže, aby věc znovu projednal a rozhodl. Odkazují přitom na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními zásadami.

9. Stěžovatelé brojí proti opravnému usnesení, resp. proti rozhodnutí, jímž byla vrchním soudem zamítnuta jako nedůvodná jejich stížnost proti vydanému opravnému usnesení městského soudu, neboť mají za to, že postup, který zvolil městský soud, nemá oporu v zákoně a je projevem nepřípustné libovůle.

10. Pro posouzení dané věci je podstatné, že usnesením městského soudu bylo rozhodnuto o opravě zřejmé nesprávnosti vzniklé až při vyhotovení opisů rozhodnutí o odvolání stěžovatelů. Z odůvodnění napadeného usnesení totiž vyplývá, že vrchní soud si pro účely rozhodnutí o stížnosti opatřil doslovný přepis zvukového záznamu vyhlášení odůvodnění meritorního rozhodnutí městského soudu a z něho zjistil správnost jeho obsahu. Jestliže tedy došlo k procesnímu pochybení až při vyhotovení opisů rozhodnutí uvedením údajů týkajících se jiné trestní věci, městský soud postupoval ústavně konformně podle § 131 odst. 1 tr. řádu, když zvláštním usnesením tuto zjevnou nesprávnost opravil tak, aby vyhotovení bylo ve shodě s obsahem usnesení, jak bylo vyhlášeno ve veřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2018. Nelze proto přisvědčit stěžovatelům v tom, že zvolený postup nemá oporu v tr. řádu a je výrazem zjevné libovůle.

11. Odkaz stěžovatelů na stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání je nepřípadný, neboť to se vyjadřovalo k situaci, kdy vedle sebe existovala dvě rozdílná odůvodnění rozhodnutí o odvolání a nebyl ještě vydán pokyn Nejvyššího soudu ke zhojení této zjevné nesprávnosti opravou. K takovému pokynu byl Nejvyšší soud podle výslovného znění § 131 odst. 1 věta druhá tr. řádu oprávněn. Stejně tak je nepřiléhavý odkaz stěžovatelů na nález sp. zn. III. ÚS 271/96 vyjadřující se k nutnosti řádného odůvodnění rozhodnutí jako nutné náležitosti spravedlivého procesu. V posuzované věci bylo rozhodnutí městského soudu ve spojení s opravným usnesením náležitě odůvodněno (stěžovatelé ani netvrdí opak) a v současné době je předmětem dovolacího řízení.

12. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nedošlo k žádnému neústavnímu zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů, Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru