Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2536/11 #1Usnesení ÚS ze dne 22.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříksprávní žaloba
vykonatelnost/odklad
advokát/kárné řízení/opatření
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2536.11.1
Datum podání25.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 73 odst.2

85/1996 Sb., § 35 odst.3


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2536/11 ze dne 22. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti JUDr. T. M., Ph.D., advokáta, zastoupeného JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Senovážné nám. 978/23, 110 00 Praha 1, proti postupu Městského soudu v Praze ve věci vedené jím pod sp. zn. 3 A 134/2010, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2011 č. j. 3 A 134/2010-48, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 8. 2011 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že postupem Městského soudu v Praze ve věci vedené jím pod sp. zn. 3 A 134/2010 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 37, právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i ústavní princip vázanosti soudce zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2011 č. j. 3 A 134/2010-48.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že současně s žalobou, kterou podal k Městskému soudu v Praze, požádal o prodloužení lhůty o 7 dnů k doplnění návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Návrhu městský soud vyhověl. Ještě před uplynutím lhůty městský soud správní žalobě odkladný účinek nepřiznal.

II.

Jak se zjišťuje z připojeného usnesení, Městský soud v Praze v právní věci stěžovatele (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobce) proti žalované České advokátní komoře, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2010 sp. zn. K 1/2009, rozhodl o návrhu na přiznání odkladného účinku tak, že správní žalobě stěžovatele nepřiznal odkladný účinek.

Správní žalobou je napadeno rozhodnutí žalované, kterým zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí kárného senátu České advokátní komory ze dne 30. 4. 2010 sp. zn. K 1/2009, jímž bylo stěžovateli uloženo kárné opatření - pokuta ve výši 10 000,- Kč. Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podle ustanovení § 73 s. ř. s. odůvodnil stěžovatel pouze tvrzením, že "lze předpokládat, že žaloba bude úspěšná". Na výzvu soudu k doložení vzniku nenahraditelné újmy stěžovatel pouze uvedl, že kárné řízení je promlčeno, neboť kárná žaloba byla podána opožděně.

Městský soud s odvoláním na ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. uvedl, že při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě se nezvažuje důvodnost žaloby, ale pouze splnění podmínek výše označeného ustanovení s. ř. s., tj. existenci žalobcem tvrzené nenahraditelné újmy, skutečnost, že přiznání odkladného účinku žalobě se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob, a že odkladný účinek není v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel však vznik nenahraditelné újmy, ať již majetkové či jiné povahy, v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí nijak nedoložil a neprokázal.

III.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Stěžovatel zcela nepřiléhavě zdůvodňuje podání ústavní stížnosti ustanovením § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tj. tím, že v řízení o podaném opravném prostředku údajně dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Současně však v téže stěžovatel zcela nekonzistentně tvrdí, že předmětná ústavní stížnost směřuje proti postupu orgánu veřejné moci, jímž tento orgán, aniž vyčkal uplynutí poskytnuté sedmidenní lhůty, jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby nevyhověl a žalobě odkladný účinek nepřiznal.

K námitkám stěžovatele je třeba uvést následující.

Podle platné judikatury Ústavního soudu lze ústavní stížností napadnout jiný zásah, v němž je spatřováno porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, pouze v případě, že takový zásah v době podání ústavní stížnosti stále trvá. V době podání ústavní stížnosti však o žádný, pro stěžovatele stále trvající nepříznivý stav, již nešlo.

Pokud stěžovatel napadá též usnesení městského soudu, kterým nebyl přiznán odkladný účinek podané žalobě, nemůže Ústavní soud námitkám stěžovatele přisvědčit. Městský soud v Praze v předmětném usnesení nepřiznal správní žalobě stěžovatele odkladný účinek proto, že žalobce nijak nedoložil existenci zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku, uvedených v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. Městský soud přitom zdůraznil, že žalobce ani po výzvě soudu nijak neprokázal vznik nenahraditelné újmy, která by mu měla nepřiznáním odkladného účinku vzniknout. Důvod uváděný stěžovatelem - předpoklad úspěšnosti správní žaloby, není při posouzení návrhu podle ustanovení § 73 s. ř. s. relevantní.

Proti těmto závěrům městského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic namítat.

Jestliže stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné tvrdí, že bylo porušeno jeho procesní právo "vyjádřit se k prováděným důkazům", je taková argumentace zjevně lichá, neboť stěžovatel se této možnosti sám zbavil již tím, že na výzvu soudu k doložení nenahraditelné újmy, která by mu mohla zaplacením pokuty ve výši 10 000,- Kč vzniknout, patřičným způsobem nereagoval. Ostatně ani v ústavní stížnosti stěžovatel tuto námitku nijak blíže neodůvodnil např. tím, jaké důvody či jaké ve věci relevantní důkazy by k doložení těchto zákonných předpokladů soudu hodlal předložit. Za situace, v níž doložení těchto důkazů stíhá žalobce, se jeví námitky o porušení procesních práv stěžovatele jen jako účelové.

Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, a proto z výše vyložených důvodů proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru