Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2494/11 #1Usnesení ÚS ze dne 08.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2494.11.1
Datum podání22.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 110 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2494/11 ze dne 8. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 8. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Les Laboratoires Servier, se sídlem: rue Garnier 22, Neuilly-sur-Seine, Francie, právně zastoupeného JUDr. PharmDr. Vladimírem Bíbou, advokátem AK se sídlem Karlovo náměstí 17, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2011 č. j. 4 Ads 133/2010-164, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. srpna 2011, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2011 č. j. 4 Ads 133/2010-164, a to pro porušení článku 36 odst. 1 a odst. 2 a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť se týká obecně práva na soudní ochranu a práva na zákonného soudce, garantovaných článkem 36 odst. 1 a odst. 2 a článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to u všech subjektů, které zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uvádí jako účastníky řízení o stanovení výše a podmínek úhrady léčivého přípravku [ust. § 39f odst. 2 písm. a) a b) cit. zákona]. Napadený rozsudek ve svém důsledku vede k odepření práva na soudní ochranu i k odepření práva na zákonného soudce všech účastníků řízení.

Stěžovatel současně uvádí, že v takovém (očekávaném a velmi pravděpodobném) případě, že Městský soud v Praze posoudí veškeré námitky stěžovatele, směřující proti výkladu a aplikaci hmotného práva, jako nepřípustné, nebude se moci stěžovatel účinně bránit kasační stížností, neboť podle ust. § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem.

Stěžovatel je toho názoru, že i kdyby Ústavní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek není poslední opravný prostředek, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, stěžovatel se na základě těchto důvodů domnívá (spolu se skutečností, že tato ústavní stížnost byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti), že jsou splněny podmínky uvedené v ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro to, aby Ústavní soud neodmítl přijetí této ústavní stížnosti.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit. zákona).

V ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se uvádí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2011 č. j. 4 Ads 133/2010-164 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2010 č. j. 9 Ca 421/2008-75 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Před Městským soudem v Praze tedy bude probíhat další řízení, v jehož rámci se stěžovatel může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání nového rozhodnutí Městského soudu v Praze, případně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel může eventuálně podat novou ústavní stížnost po doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nyní podaná ústavní stížnost je předčasná a tudíž nepřípustná.

V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2011

Jan Musil

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru