Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2470/10 #1Usnesení ÚS ze dne 16.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.2470.10.1
Datum podání24.08.2010
Napadený akt

zákon; 274/2001; o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích); § 19


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2470/10 ze dne 16. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci navrhovatele prof. Ing. Dr. R. A. B., DrSc., o návrhu ze dne 20. 8. 2010 na zrušení ustanovení § 19 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 8. 2010, domáhal, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 19 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vodovodech a kanalizacích"). Uvedené ustanovení (zkráceně řečeno) upravuje způsob, jakým se zjišťuje množství vypouštěné odpadní vody, kterou odběratel spotřeboval bez vypuštění do kanalizace. Dle názoru navrhovatele platné znění tohoto zákonného ustanovení extrémním způsobem zvýhodňuje provozovatele vodovodních služeb před odběratelem vody při účtování stočného a je proto v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Právní předpis extrémně zvýhodňující jednu ze smluvních stran odporuje dle stěžovatele již samotným principům rovnosti vyjádřeným v článku 1 větě první Listiny základních práv a svobod.

Podle ustanovení článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (článek 88 odst. 1 Ústavy).

Podle § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn podat

a) prezident republiky,

b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,

c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,

d) vláda za podmínek uvedených v § 118,

e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 citovaného zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona.

Navrhovatel jako fyzická osoba tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Navrhovatel ve svém podání netvrdí, že by uplatněním napadeného ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích došlo k porušení jeho subjektivních práv. Nedomáhá se ochrany Ústavního soudu proti rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, při němž bylo aplikováno napadené ustanovení, ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Navrhovatel tudíž není osobou, která by v konkrétní věci byla účastníkem řízení o ústavní stížnosti, s níž by předmětný návrh na zrušení konkrétního ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích eventuálně mohl spojit. Navrhovatele je proto nutno považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

Jelikož návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Za uvedených okolností považoval Ústavní soud již za nadbytečné navrhovatele vyzývat k odstranění vad návrhu (ve smyslu § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2010

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru