Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2465/10 #1Usnesení ÚS ze dne 14.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Opava
SOUD - KS Ostrava
SOUD - NS
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
Promlčení
Dobré mravy
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.2465.10.1
Datum podání23.08.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 3 odst.1, § 415, § 107


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2465/10 ze dne 14. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Rolnická 1636/21a, proti rozhodnutím Okresního soudu v Opavě sp. zn. 26 C 29/2004 ze dne 28. 3. 2008, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 575/2008 ze dne 11. 12. 2008 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2488/2009 ze dne 10. 6. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR shora označeného, byl druhým z označených rozhodnutí, Krajským soudem v Ostravě jako soudem odvolacím, ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek soudu I. stupně v záhlaví označený, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody v částce 86.757,- Kč s příslušenstvím, směřující proti jeho bývalému právnímu zástupci. Dovolání, které stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu podal, bylo dovolacím soudem odmítnuto jako opožděné.

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení shora označených základních práv spatřuje v podstatě v nesprávném posouzení v řízení vznesené námitky promlčení soudy I. a II. stupně ve shora označených rozhodnutích s tím, že aplikace námitky promlčení je v daném případě v rozporu s dobrými mravy z důvodů, které ve stížnost rozvádí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přitom takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že je podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu je patrno, že jmenovaný soud opodstatněně dovolání stěžovatele odmítl pro jeho opožděnost a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, rozhodnutím dovolacího soudu zjištěn nebyl, ostatně stěžovatel sám v poměru k tomuto rozhodnutí ani žádné výhrady nevznáší, argumentace jeho ústavní stížnosti se vztahuje pouze k posouzení námitky promlčení, kteroužto otázkou se však dovolací soud vůbec nezabýval.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta a v části směřující proti rozsudku soudu I. a II. stupně pak byla odmítnuta jako podaná po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu evidentně nelze považovat za učiněné z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) a § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru