Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2454/16 #1Usnesení ÚS ze dne 09.01.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ostrava
POLICIE - Krajské ředitelství Policie Moravskoslezského kraje - odbor hospodářské kriminality
Soudce zpravodajFilip Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkObhájce
advokát/odměna
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.2454.16.1
Datum podání25.07.2016
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 151 odst.3, § 151 odst.6

177/1996 Sb., § 12a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2454/16 ze dne 9. 1. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaromíra Parobka, advokáta, sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. května 2016 sp. zn. 4 KZV 11/2013 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality ze dne 5. dubna 2016 č. j. KRPT-41135-3279/TČ-2011-070081, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, právo na ochranu majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva vyplývající z čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy.

2. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") byla stěžovateli, jakožto obhájci v trestním řízení, přiznána zkrácená odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 543 026 Kč.

3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajské státní zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") zamítlo napadeným usnesením, když se ztotožnilo s postupem policejního orgánu, pokud jde o určité zkrácení stěžovatelovy odměny. Na stěžovatelův případ je dle krajského státního zastupitelství možné aplikovat zkrácení odměny o 20 % podle § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"). Podle § 151 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se totiž ustanovení § 151 odst. 2 trestního řádu, upravující výpočet odměny ustanovenému obhájci podle advokátního tarifu, přiměřeně užije i na rozhodování o odměně obhájci, který byl zvolen na základě plné moci obviněným, jež má nárok na bezplatnou obhajobu. Dále krajské státní zastupitelství potvrdilo i správnost dalšího krácení stěžovatelovy odměny.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá nesprávnost aplikace uvedených ustanovení v případech, kdy je obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, resp. obhajobu za sníženou odměnu. Napadená rozhodnutí obsahují dle stěžovatele prvek svévole, v jejímž důsledku došlo ke zkrácení stěžovatelovy odměny zhruba o 400 000 Kč. Předmětnou obhajobu navíc stěžovatel po určitou dobu pokrýval ze svých vlastních prostředků. Judikaturu v této oblasti považuje stěžovatel za rozkolísanou, pročež by Ústavní soud měl zasáhnout. Ustanovení § 151 trestního řádu neupravuje dle názoru stěžovatele nijak výši odměny obhájce v trestním řízení. Výši odměny upravuje dle stěžovatele jen § 12a odst. 1 advokátního tarifu. Snížení této odměny o 20 % se však dle stěžovatele v případech zvoleného obhájce neuplatní, neboť nejde o obhájce ustanoveného. Výčet situací pro snížení sazby je dle stěžovatele taxativní a nelze jej rozšiřovat pomocí analogie. Tím orgány činné v trestním řízení dle stěžovatele nepřípustně nahradily činnost zákonodárce. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. V souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel jako advokát nemusí být právně zastoupen (viz k tomu stanovisko Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Stěžovatel se po Ústavním soudu domáhá přezkumu aplikace tzv. podústavního práva. K vyhovění takové stížnosti však může Ústavní soud přistoupit toliko v případech excesu orgánů veřejné moci, představujícího vykročení z mezí daných jim ústavním pořádkem. Takový exces Ústavní soud v dané věci neshledal a stěžovatel ani argumenty pro takové hodnocení nepředkládá.

7. V napadených rozhodnutích byl proveden výklad § 151 trestního řádu a § 12a advokátního tarifu, který z ústavněprávního hlediska obstojí. K totožnému závěru dospěl již Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 6. 2017 sp. zn. II. ÚS 2301/16, který se týkal dokonce totožného trestního řízení. V něm výslovně uvedl, že v souvislosti s námitkou "směřující proti krácení odměny a náhrady hotových výdajů o 20 %, nezjistil, že by v interpretaci příslušných ustanovení trestního řádu a advokátního tarifu byl obsažen prvek svévole či že by orgány činné v trestním řízení extrémně vykročily z pravidel upravujících danou problematiku". Stěžovatel v ní polemizoval s právními závěry policejního orgánu a stížnostního státního zastupitelství, které však v tehdy posuzované věci shledal Ústavní soud ústavně konformními a uvedl k tomu, že § 151 odst. 6 trestního řádu totiž výslovně stanoví, že "pro určení výše odměny a náhrady hotových výdajů zvoleného obhájce se přiměřeně použijí jeho odstavce 2 až 5, které se týkají odměny a náhrady hotových výdajů obhájců ustanovených obviněnému. Odstavec 2 uvedeného ustanovení pak odkazuje na zvláštní předpis, jímž je advokátní tarif, jehož příslušná ustanovení byla případně aplikována.". Ústavní soud již tedy uvedenou otázku vyřešil, přičemž v dané věci neshledal žádný důvod se od uvedeného závěru odchýlit.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru