Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 244/04Usnesení ÚS ze dne 14.10.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.244.04
Datum podání19.04.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 37 odst.3

99/1963 Sb., § 146, § 150


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 244/04 ze dne 14. 10. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 244/04

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M.. zastoupeného Mgr. J. V. advokátem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. 14 Cmo 575/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], brojí stěžovatel proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2004 (14 Cmo 575/2003-59) a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a zásada rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání 1. žalované - Společenství vlastníků jednotek domů čp. 1557 - 1565, Plamínkové 1557 - 1565, Praha 4 - změnil usnesení soudu I. stupně (Městského soudu ze dne 3. listopadu 2003, čj. 21 Cm 32/2001-51) ve výroku o nákladech řízení tak, že stěžovatel (v právním postavení žalobce v řízení před obecným soudem) je povinen zaplatit uvedené žalované na nákladech řízení 6.425,- Kč. Dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že stěžovatel je povinen zaplatit uvedené žalované 825,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti s postupem Vrchního soudu v Praze a jeho odůvodněním nesouhlasí. Domnívá se - stručně shrnuto - že v jeho věci byly dány podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. a náklady řízení neměly být protistraně přiznány, k čemuž dospěl i soud I. stupně. Stěžovatel zdůraznil, že vzal svou žalobu zpět v důsledku nezaviněné důkazní nouze (žalovaná nepředložila originál dokladu o účasti vlastníků jednotek na shromáždění Společenství vlastníků jednotek) a soud I. stupně proto řízení zastavil s tím, že žalované společenství vlastníků s tím rovněž vyslovilo svůj souhlas. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Vrchního soudu v Praze, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stran aplikace § 150 o. s. ř. se judikatura obecných soudů postavila na stanovisko, že důvodem, hodným zvláštního zřetele ve smyslu uvedeného ustanovení, jsou majetkové, sociální, osobní a další poměry všech účastníků sporu, okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoje účastníků v průběhu řízení apod. (k tomu srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 1997 - 10 Cmo 260/97). Ústavní soud, posuzujíc věc pod aspektem ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), zdůrazňuje, že je výlučně věcí obecných soudů, aby blíže vymezily podmínky užití § 150 o. s. ř., a aby s přihlédnutím k v zákoně stanoveným podmínkám o nich rozhodovaly, jak se v dané věci v mezích ustálené rozhodovací praxe obecných soudů stalo. Ústavní přezkum výroků (rozhodnutí) o nákladech řízení, s ohledem na povahu věci, může spadat do pravomoci Ústavního soudu jen zcela výjimečně.

Tvrzení stěžovatele stran věcné nesprávnosti jím napadeného rozhodnutí však tohoto druhu není, neboť - jak Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995) - přezkum věcné správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci se z pravomoci Ústavního soudu vymyká za podmínky, že obecný soud své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodní (§ 167 odst. 2, § 157 odst. 2 o. s. ř.), jak se v dané věci stalo.

Z takto rozvedených důvodů k porušení tvrzeného práva na soudní ochranu a zásady rovnosti (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) nedošlo; ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavnísoud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním

soudu).

V Brně dne 14. října 2004

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru