Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2431/16 #1Usnesení ÚS ze dne 10.01.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
dovolání/přípustnost
Zastoupení
EcliECLI:CZ:US:2017:3.US.2431.16.1
Datum podání22.07.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 30, § 241


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2431/16 ze dne 10. 1. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky Boženy Šrubařové, zastoupené Mgr. Radimem Kalabisem, advokátem sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 č. j. 26 Cdo 4325/2015-306, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014 č. j. 11 Co 422/2014-213 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2015 č. j. 11 Co 63/2015-277, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení základních práv a svobod zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhá obnovy řízení proti Stavebnímu bytovému družstvu Frýdlant nad Ostravicí, když má i nadále za to, že její procesní práva byla v předcházejícím řízení porušena zejména tím, že jí nebyl určen zástupce pro dovolací řízení. Stěžovatelka dovoláním napadla vydaná rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení. Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení a dovoláním se věcně nezabýval.

3. Za situace, kdy byl stěžovatelce nejprve zástupce z řad advokátů dvakrát ustanoven a následně (bez změny poměrů na straně stěžovatelky) bylo rozhodnutí změněno a zástupce nově ustanoven nebyl, se stěžovatelka domnívá, že došlo k nesprávnému rozhodnutí, které dále způsobilo porušení jejích Ústavou a Listinou zaručených práv na spravedlivý proces.

4. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Nejvyššího soudu a uvedla, že se domnívá, že napadenými usneseními byla porušena její ústavně zaručená práva a Ústavnímu soudu proto navrhla, aby je nálezem zrušil.

5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v "podústavních" předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace "podústavního" práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205)].

7. Ústavní soud je nucen konstatovat, že stěžovatelka své výhrady směřuje proti způsobu, jakým se Nejvyšší soud vypořádal s jejím dovoláním v napadeném usnesení.

8. Nelze totiž přehlédnout, že Nejvyšší soud odmítl stěžovatelkou podané dovolání jako nepřípustné proto, že nebyly splněny podmínky pro jeho věcné projednání. Podle § 241 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.

9. V projednávané věci podala stěžovatelka - nezastoupena advokátem - dovolání proti citovaným usnesením odvolacího soudu a současné požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. Usnesením ze dne 28. 11. 2014 č. j. 15 C 131/2011-260 jí soud prvního stupně přiznal osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení a ustanovil jí pro účely dovolacího řízení zástupcem advokáta Mgr. Jiřího Kubalu. Poté usnesením ze dne 18. 12. 2014 č. j. 15 C 131/2011-263 citované usnesení změnil tak, že zrušil ustanovení advokáta Mgr. Jiřího Kubaly pro dovolací řízení o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost a nově jí za tímto účelem ustanovil zástupkyní advokátku JUDr. Evu Janíkovou. K odvolání ustanovené zástupkyně odvolací soud usnesením ze dne 26. 12. 2015 č. j. 11 Co 63/2015-277 citované usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni pro dovolací řízení zástupce neustanovil. Následně jí soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 6. 2015 č. j. 15 C 131/2011-292, které jí bylo doručeno dne 29. 6. 2015, vyzval, aby si ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení zvolila zástupcem pro dovolací řízení advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Podáním ze dne 9. 7. 2015 (doručeným soudu prvního stupně dne 13. 7. 2015) pak opětovně požádala "o ustanovení advokáta pro dovolací řízení včetně sepsání nebo doplnění jejího dovolání ze dne 14. 10. 2014", avšak sama si ve stanovené lhůtě zástupce nezvolila.

10. Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 241 odst. 4 o. s. ř. nebyla přes opatření provedené soudem prvního stupně ve dvouměsíční lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. splněna. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesením odvolacího soudu pro nedostatek uvedené podmínky řízení dle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

11. Ústavní soud konstatuje, že domněnka stěžovatelky o tom, že dovolání bylo objektivně přípustné, není správná, neboť soud I. stupně dospěl k závěru, že v dané věci o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté, proto řízení bylo zastaveno (usnesení ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013). Tedy z procesních důvodů, a nikoli meritorních důvodů, o situaci předvídanou ustanovením § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 tak jít nemohlo.

12. K tomu se sluší dodat, že rozhodné právní závěry dopadající na nyní projednávanou věc (o určení neplatnosti stěžovatelčina vyloučení z družstva) byly též vysloveny v úzce souvisejícím řízení o vyklizení bytu vedeném pod sp. zn. 16 C 69/95 u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Následná ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti pravomocným rozhodnutím vzešlým z tohoto řízení byla Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3451/11. Konečně i předchozí ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. ze dne 27. 9. 2011 8 Cmo 230/2011-174 byla rovněž jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, a to usnesením ze dne 14. 2. 2012 sp. zn. II. ÚS 67/12. Již proto nemohou argumenty stěžovatelky v nyní podané ústavní stížnosti obstát, třebaže jí stěžovatelka cílí již pouze na dovolací řízení a jeho údajné vady.

13. Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby i tuto ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 10. ledna 2017

Josef Fiala v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru