Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 237/97Nález ÚS ze dne 04.12.1997K dodržení ustanovení o.s.ř. o lhůtách pro podání návrhu z hlediska ústavního práva na soudní ochranu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříklhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 152/9 SbNU 331
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.237.97
Datum vyhlášení04.12.1997
Datum podání07.07.1997
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 42 odst.3, § 250b odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 237/97 ze dne 4. 12. 1997

N 152/9 SbNU 331

K dodržení ustanovení o.s.ř. o lhůtách pro podání návrhu z hlediska ústavního práva na soudní ochranu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě o ústavní

stížnosti D. D. H., zastoupeného JUDr. B. G., proti usnesení

Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 441/96-13, ze dne 23. 5. 1997,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 441/96-13, ze dne

23. 5. 1997, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatel osobně podal dne 7. 7. 1997 ústavní stížnost,

která směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca

441/96-13, ze dne 23. 5. 1997, jímž bylo zastaveno řízení ve věci

přezkoumání rozhodnutí Policejního prezidia ČR - Ředitelství

služby cizinecké a pohraniční policie, čj. PPR-5618/RCP-c-225-96,

ze dne 10. 10. 1996. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání

a potvrzeno rozhodnutí o zákazu pobytu navrhovatele na území ČR,

vydané Službou cizinecké a pohraniční policie H. K. dne 17. 7.

1996, čj. PVC-246-107/IPC-96-PA. Podle názoru navrhovatele bylo

napadeným usnesením Městského soudu v Praze porušeno jeho právo

zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále

jen "Listina"). Ústavní stížnost byla podána včas.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis,

sp. zn. 28 Ca 441/96, vedený u Městského soudu v Praze a z něj

zjistil, že navrhovatel podal žalobu na přezkoumání pravomocného

rozhodnutí Policejního prezidia ČR - Ředitelství služby cizinecké

a pohraniční policie, čj. PPR-5618/RCP-c-225-96, ze dne 10. 10.

1996 s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žaloba byla podána prostřednictvím faxu ze stanice SPT T., a.s.,

MTTÚ Praha o.z. dne 23. 12. 1996 ve 22 hod. 28 min. a doručena na

fax adresáta dne 23. 12. 1996 ve 22 hod. 36 min.. Ve spisu je

založeno na č.l. 6 potvrzení SPT T. o zaslání faxu. Na žalobě je

prezenční razítko podatelny Městského soudu v Praze s uvedením

data 27. 12. 1996 s poznámkou o osobním zaplacení soudního

poplatku. Ze spisu je dále patrno, že Městský soud v Praze zaslal

stejnopis žaloby žalovanému správnímu orgánu se žádostí

o vyjádření a zaslání příslušného spisu. Vyjádření žalovaného je

ve spisu založeno. Ústavní soud ze spisového materiálu také

zjistil, že Městský soud v Praze ve věci nejednal a řízení

usnesením, čj. 28 Ca 441/96-13, ze dne 23. 5. 1997, zastavil.

V odůvodnění svého rozhodnutí Městský soud v Praze uvedl, že

v daném případě se jednalo o řízení podle části páté hlavy druhé

občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") - Řízení o žalobách

proti rozhodnutím správních orgánů. Podle ust. § 250b odst. 1

o.s.ř. musí být žaloba podána do dvou měsíců od doručení

rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní

zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout. Napadené

rozhodnutí bylo doručeno podle dokladu o doručení založeného ve

spisu právnímu zástupci navrhovatele dne 21. 10. 1996. Městský

soud v Praze dále v odůvodnění uvedl, že lhůta pro podání žaloby

uplynula dne 21. 12. 1996, protože však tímto dnem byla sobota,

posledním dnem pro podání žaloby byl den 23. 12. 1996. Městský

soud v Praze konstatoval, že v předmětné věci byla žaloba podána

dne 27. 12. 1996, vycházeje z prezenčního razítka podatelny

Městského soudu v Praze. Vzhledem k této skutečnosti Městský soud

v Praze konstatoval, že žaloba byla podána po lhůtě v o.s.ř.

k podání této žaloby stanovené, a proto řízení usnesením zastavil.

Proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 441/96-13,

ze dne 23. 5. 1997, podal navrhovatel ústavní stížnost, kterou se

dovolává ochrany svého práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny,

protože podle jeho názoru mu napadeným usnesením bylo odňato právo

domáhat se soudní ochrany. Porušení práva spatřuje v tom, že

Městský soud v Praze považoval za den podání žaloby až den 27.

12. 1996 a nepřihlédl k doručení žaloby prostřednictvím faxu dne

23. 12. 1996, a proto řízení zastavil pro opožděné podání žaloby.

Své tvrzení navrhovatel doložil kopií faxového podání. Tímto

usnesením znemožnil Městský soud v Praze navrhovateli účinnou

ochranu proti rozhodnutí správního orgánu a porušil tak i ust. čl.

90 Ústavy ČR. Navrhovatel proto žádá, aby Ústavní soud svým

nálezem napadené rozhodnutí zrušil. K návrhu na zahájení řízení si

Ústavní soud vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze jako

účastníka řízení. Z něj vyplynulo, že v řízení tento soud zjistil,

že posledním dnem lhůty k podání žaloby byl den 23. 12. 1996

a konečně vycházel z toho, že žaloba byla podle podacího razítka

podána k soudu osobně dne 27. 12. 1996, a proto řízení zastavil

pro opožděné podání žaloby. Ve vyjádření Městský soud dále uvedl,

že faxové podání, které došlo dne 23. 12. 1996, bylo nesprávně

založeno v přílohách spisu a opatřeno podacím razítkem soudu

s datem 27. 12. 1996. S poukazem na uvedené potom soud zjišťuje,

že datum zaznamenané na faxovém podání přehlédl.

Vzhledem ke shora

uvedeným důvodům má soud za to, že ústavní stížnost je důvodná. Na

základě přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V ustanovení § 42 odst.

3 o.s.ř. je stanoveno, že podání k soudu může být učiněno

i telefaxem, přičemž je zapotřebí toto podání ve lhůtě 3 dnů

doplnit předložením jeho originálu. Pokud podání ve stanovené

lhůtě nebyla doplněna, soud k nim nepřihlíží. Uvedené doplnění je

účastník povinen provést ve stanovené lhůtě bez zvláštní výzvy

soudu. Nestalo-li se tak, soud postupuje, jako by takové podání

vůbec nebylo učiněno. V předmětné věci bylo telefaxové podání

učiněno dne 23. 12. 1996, lhůta 3 dnů pro doplnění podání uplynula

dne 26. 12. 1996. Vzhledem k tomu, že tento den je svátkem,

posledním dnem procesní lhůty pro doplnění podání předložením

originálu telefaxového podání byl den 27. 12. 1996. V tento den

byl originál podání osobně předán v podatelně Městského soudu

v Praze. Z uvedeného je patrno, že sporné podání odpovídá

příslušným ustanovením o.s.ř. Jestliže tedy Městský soud v Praze

nevzal v úvahu telefaxové podání doplněné originálem podání ve

stanovené procesní lhůtě, porušil ust. § 42 o.s.ř. Uvedeným

postupem pak Městský soud v Praze znemožnil navrhovateli účinně se

domáhat ochrany svého práva a žádat přezkoumání zákonnosti

rozhodnutí orgánu veřejné správy soudem a porušil tak základní

právo navrhovatele zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímusoudu

než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto nálezu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 4. prosince 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru