Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 236/13 #1Nález ÚS ze dne 16.07.2015Spojení věcí podle § 112 občanského soudního řádu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Zlín
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/překvapivé r... více
Věcný rejstříkNáklady řízení
procesní postup
řízení/spojení věcí
občanské soudní řízení
spoluvlastnictví/podíl
Rozhodnutí
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 129/78 SbNU 51
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.236.13.1
Datum vyhlášení13.08.2015
Datum podání18.01.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 89 odst.2

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142 odst.1, § 112 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Při rozhodování o opakovaných žalobách mezi týmiž účastníky při analogických skutkových tvrzeních i shodném právním stavu je věcí soudu, aby minimalizoval nezbytně nutný zásah do majetkové sféry účastníků řízení. Ke spojení věcí podle § 112 odstavce 1 o.s.ř. by mělo dojít i bez návrhu, zejména za situace, kdy soud je zpraven o majetkových i sociálních okolnostech účastníka řízení, který je, i s ohledem na uvedené okolnosti, bez právního zastoupení.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 16. července 2015 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odstavce 1 písmeno d) Ústavy České republiky na návrh stěžovatele Vojtěcha Fojtů rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. října 2012, č.j. 11 C 150/2012-26, a to pro rozpor právem na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatel byl společně se svou matkou spoluvlastníkem nemovitosti. Na základě exekučního řízení získala žalobkyně v dražbě na nemovitosti podíl a následně se soudně domáhala úhrady podílu tržního nájemného z nemovitosti právě po stěžovateli a jeho matce, kteří tuto nemovitost obývají.

Stěžovatel měl za to, že nalézací soud nepostupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu, když nespojil několik sporů, které proti němu (nim) vede táž žalobkyně, ačkoliv jiné spory ve skutkově obdobných věcech spojeny byly.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud zjistil, že na základě analogických skutkových tvrzení, lišících se toliko obdobím, za něž je nárok uplatňován, a na základě analogického právního stavu bylo mezi účastníky vedeno více sporů. Vadu v postupu spatřoval v tom, že nalézací soud projednával opakovaně oddělené žaloby, shodné co do účastníků i co do skutkové a právní stránky, aniž využil možnosti dané v ustanovení § 112 odstavci 1 o.s.ř. a tyto věci spojil. Tím došlo k nepřiměřenému zvyšování náhrad nákladů řízení, postihujících majetek stěžovatele. Další pochybení shledal v nerespektování své příslušné judikatury ke spojování věcí, což je v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

Nadto Ústavní soud konstatoval, že bylo věcí samotného stěžovatele, aby na existenci shodných věcí projednávaných před týmž soudem v řízení poukázal a spojení navrhl. Ústavní soud však přihlédl i k tomu, že stěžovatel je vyššího věku, právní laik, nezastoupený právním zástupcem, v bědných životních podmínkách, takže jeho schopnost účinně se bránit byla nepochybně oslabena. Opakovanou kumulací soudních poplatků se dostává do dluhové pasti, což měl nalézací soud zohlednit i bez návrhu.
Proto Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť nepřiměřeně zkrátilo stěžovatele v právu na soudní ochranu.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jan Musil. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 236/13 ze dne 16. 7. 2015

N 129/78 SbNU 51

Spojení věcí podle § 112 občanského soudního řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky - ze dne 16. července 2015 sp. zn. III. ÚS 236/13 ve věci ústavní stížnosti Vojtěcha Fojtů, zastoupeného JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 177, 766 01 Valašské Klobouky, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. října 2012 č. j. 11 C 150/2012-26, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení částku 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a uhradit náklady řízení ve výši 6 400 Kč, za účasti Okresního soudu ve Zlíně jako účastníka řízení a OL INVEST, spol. s r. o., se sídlem Pod Višňovkou 1661/37, 140 00 Praha 4, IČ 64789098, jako vedlejší účastnice řízení.

I. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. října 2012 č. j. 11 C 150/2012-26 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. října 2012 č. j. 11 C 150/2012-26 se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

1. V ústavní stížnosti stěžovatel napadl výše označený rozsudek a tvrdí, že okresní soud při svém rozhodování o nákladech řízení nepřihlédl k závěrům uvedeným v nálezech Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767) a ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. II. ÚS 2013/10 (N 154/62 SbNU 347), oba dostupné též na http://nalus.usoud.cz, a porušil tak jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny).

2. Porušení výše označených základních práv spatřuje stěžovatel v postupu Okresního soudu ve Zlíně, který nespojil několik sporů, které jsou vedeny žalobkyní OL INVEST, spol. s r. o., proti stěžovateli, ačkoli jiné spory ve skutkově obdobných věcech byly spojeny a jsou projednávány a rozhodovány v jednom řízení. Stěžovatel dále namítá, že Okresní soud ve Zlíně nerozhoduje "v obdobných sporech se stejným výsledkem", neboť v řízení vedeném proti stěžovateli a jeho matce o zaplacení 14 000 Kč pod sp. zn. 45 C 65/2011 byla žaloba společnosti OL INVEST, spol. s r. o., zamítnuta.

3. Závěrem stěžovatel zpochybňuje výrok o nákladech řízení, neboť podle jeho názoru jsou spory vedené žalobkyní proti stěžovateli opakovaně vedeny "o bagatelní částky", přičemž svou podstatou jde podle názoru stěžovatele o tzv. formulářové žaloby, v nichž se mění jen výše žalovaného nároku a rozhodné období, za nějž je nárok uplatňován. Současně stěžovatel vyslovil přesvědčení, že pohledávky přisouzených náhrad nákladů řízení žalobkyně vymáhá prostřednictvím veřejných dražeb za pomoci personálně propojených společností. Postupem okresního soudu jsou protiústavně poškozována stěžovatelova majetková práva.

II.

4. Ústavní soud si pro posouzení důvodnosti tvrzení a námitek stěžovatele vyžádal zapůjčení spisu vedeného Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 150/2012, z něhož zjistil následující skutečnosti.

5. Dne 7. 6. 2012 podala žalobkyně - společnost OL INVEST, spol. s r. o., (dále též jen "žalobkyně") návrh na vydání platebního rozkazu pro zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím proti žalované 1. Jarmile Fojtů a proti žalovanému 2. Vojtěchu Fojtů (tj. stěžovateli v řízení před Ústavním soudem).

6. Žalovaná částka byla uplatněna z titulu náhrady nájemného za užívání 1/10 nemovitosti žalovanými za označené období březen až květen 2012. Částka byla určena jako 1/10 tržního nájemného, vypočteného z hodnoty rodinného domu a příslušných pozemků (dále jen "předmětná nemovitost"), jejíž je žalobkyně spoluvlastnicí ve výši id. 1/10; spoluvlastníky nemovitosti ve výši id. 9/10 jsou žalovaní 1 a 2.

7. Spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech v rozsahu id. 1/10 získala žalobkyně v roce 2010 v dražbě na základě exekučního řízení, vedeného proti Jarmile Fojtů a Vojtěchovi Fojtů coby povinným v jiné kauze.

8. Dne 16. 9. 2011 vydal Okresní soud ve Zlíně platební rozkaz č. j. 8 C 2/2011-24, jímž uložil oběma žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 6 000 Kč se stanoveným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 10 200 Kč.

9. Dne 24. 10. 2012 bylo nařízeno jednání ve věci, na něž se žádný z účastníků řízení nedostavil. Okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobě žalobkyně vyhověl a uložil stěžovateli a žalované Jarmile Fojtů povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanou částku 3 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaným uložil uhradit žalobkyni i náhradu nákladů řízení ve výši 6 400 Kč.

10. Náhradu nákladů řízení soud žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu uhrazeného soudního poplatku 1 000 Kč, odměny právního zástupce 4 800 Kč [§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], režijní paušál za dva úkony právní služby 600 Kč [§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], celkem 6 400 Kč.

III.

11. Dále si Ústavní soud vyžádal zapůjčení spisu vedeného Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 45 C 65/2011, z něhož zjistil následující skutečnosti.

12. Žalobkyně společnost OL INVEST, spol. s r. o., se žalobou ze dne 14. 12. 2011 proti žalovaným: 1. Jarmile Fojtů a 2. Vojtěchu Fojtů domáhala vydání platebního rozkazu pro zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za užívání id. 1/10 téže nemovitosti žalovanými za období od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2011.

13. Dne 4. 1. 2012 vydal Okresní soud ve Zlíně platební rozkaz č. j. 45 C 65/2011-15.

14. Dne 13. 4. 2012 podal druhý žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor (č. l. 23). Žalovaný v odporu uvedl, že první žalovaná - jeho matka není schopna vykonávat v řízení před soudem svá procesní práva a navrhuje, aby byla zastoupena opatrovníkem.

15. Dne 10. 7. 2012 vydal označený soud usnesení č. j. 45 C 65/2011-27, 45 C 68/2012-23, jímž spojil do jednoho řízení věci vedené tímto soudem s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 45 C 65/2011. Po doplnění návrhu soud vyzval žalované k vyjádření (č. l. 39-40). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 31. 10. 2012, k němuž se nikdo z účastníků řízení nedostavil, ačkoli bylo doručeno všem účastníkům řízení. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

16. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 31. 10. 2012 č. j. 45 C 65/2011-46 zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), neboť žalobkyně neprokázala, ačkoli byla k doložení této skutečnosti vyzvána, že žalovaní užívají nemovitost nad rámec svých spoluvlastnických podílů.

17. Odvolací soud Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 3. 4. 2013 č. j. 59 Co 601/2012-94 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

18. Ústavní soud konstatuje, že na základě analogických skutkových tvrzení (lišících se toliko co do období, za něž byl žalovaný nárok uplatňován) a za analogického právního stavu bylo mezi stejnými účastníky u téhož soudu vedeno vícero sporů (např. též sp. zn. 8 C 2/2011).

IV.

19. Ústavní soud si k projednávané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení. Okresní soud ve Zlíně ve svém vyjádření uvedl, že u téhož soudu je vedeno několik dalších sporů, jejichž předmětem je obdobný nárok jako v projednávané věci. Jednání ve věci bylo připraveno vyšším soudním úředníkem. Pokud nedošlo ke spojení tohoto řízení s dalšími spisy, které jsou uvedeny v ústavní stížnosti, obecný soud uznává, že jde o pochybení soudu. O existenci dalších spisů se soudce výše označeného soudu - JUDr. Milan Kopřiva dozvěděl až při bezprostřední přípravě před jednáním ve věci, proti níž směřuje ústavní stížnost.

20. Další skutečnosti, které se týkají možného propojení společnosti OL INVEST s osobou Ing. Oldřicha Laňky, CSc., který sám či prostřednictvím družstva má ovládat další ve stížnosti uvedené obchodní společnosti, jmenovanému soudci Okresního soudu ve Zlíně nebyly známy a tyto skutečnosti ani sám nezjišťoval.

21. Společnost OL INVEST, spol. s r. o., jako vedlejší účastník řízení, ač k vyjádření k ústavní stížnosti byla vyzvána, se k ní nijak nevyjádřila.

V.

22. Ústavní soud po zvážení všech námitek uplatněných v ústavní stížnosti a po prostudování napadeného rozhodnutí, připojených spisů Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 11 C 150/2012 a sp. zn. 45 C 65/2011 a vyjádření Okresního soudu ve Zlíně jako účastníka řízení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

23. Nalézací soud svým rozhodnutím a svým postupem při projednávání občanskoprávního sporu porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované článkem 36 odst. 1 Listiny.

24. Vadný postup nalézacího soudu spočíval v tom, že nalézací soud projednával odděleně opakované žaloby společnosti OL INVEST, spol. s r. o., proti stěžovateli a jeho matce, které byly po skutkové a právní stránce shodné, a o žalobách rozhodoval jednotlivě, aniž využil možnosti uvedené v ustanovení § 112 odst. 1 o. s. ř. a aniž věci spojil ke společnému řízení. Tím došlo k nepřiměřenému navyšování náhrad nákladů řízení, postihujících majetek účastníka řízení (v dané věci stěžovatele).

25. Navíc nelze přehlédnout, že ve skutkově a právně shodných sporech týchž účastníků vedených u téhož soudu došlo ve výsledku k diametrálně rozdílným soudním rozhodnutím. Takový stav nejednotnosti judikatury je z hlediska principů právního státu (viz preambuli Ústavy České republiky) krajně nežádoucí.

26. Další pochybení nalézacího soudu lze spatřovat v nerespektování judikatury Ústavního soudu, což odporuje článku 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

27. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2930/09 ze dne 21. 1. 2010 (N 13/56 SbNU 125) vyslovil názor, že ustanovení § 112 o. s. ř. "je třeba interpretovat nikoliv tak, že je předmětem volné úvahy soudce, a nikoliv jen v souvislosti se zásadou ekonomie řízení, ale z hlediska souladnosti procesního postupu soudu s ohledem na náklady řízení s principem proporcionality zásahu do vlastnického práva povinného, který plyne z požadavku právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Z principu proporcionality vyplývá nezbytnost minimalizace legitimního zásahu do základních práv účastníků řízení, kterým nesmí být vedením řízení způsobena větší než zcela nezbytná újma. Soudy, ale i jiné orgány veřejné moci, proto musí volit taková řešení, která by minimalizovala zásah do základních práv účastníků řízení. Tyto postuláty by měly vést obecné soudy k úvaze o spojení věcí."

28. Tento výše citovaný právní závěr byl vyjádřen v nálezu sp. zn. I. ÚS 2930/09 sice toliko formou obiter dicta, následně byl nicméně do řady nálezů začleněn jako jejich ratio decidendi [srov. nálezy Ústavníhosoudu ze dne 7. 6. 2011 sp. zn. II. ÚS 2780/10 (N 108/61 SbNU 609), ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. II. ÚS 2013/10 (N 154/62 SbNU 347) a ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 247/11 (N 180/63 SbNU 91)].

29. Nad rámec řečeného lze konstatovat, že ani postup stěžovatele jako žalovaného v průběhu občanskoprávního sporu nebyl bezchybný. Stěžovateli lze vytknout nedodržení klasické právní zásady vigilantibus iura scripta sunt ("nechť každý si střeží svá práva"). Stěžovateli totiž nepochybně nic nebránilo v tom, aby spojení shodných věcí projednávaných před nalézacímsoudem sám navrhl.

30. Ústavnísoud však přihlédl k obsahu soudního spisu, z něhož vyplývá, že stěžovatel je právní laik, nezastoupený v civilním sporu právním zástupcem, je nemocný a vyššího věku a nachází se v bědných životních podmínkách, takže jeho schopnost účinně se právně hájit je nepochybně oslabena. Opakující se kumulací nákladů soudních sporů se stěžovatel ocitá v bezvýchodné situaci, označované jako "dluhová past". Za této situace bylo především povinností soudu uzpůsobit podmínky vedení sporu tak, aby účastníkovi řízení (žalovanému) nevznikaly vyšší než nezbytné náklady řízení; za těchto specifických podmínek bylo povinností soudu spojit řízení i bez návrhu účastníků.

31. Z důvodu porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces Ústavnísoud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Ústavní soud tak rozhodl bez ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru