Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2326/11 #1Usnesení ÚS ze dne 31.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2326.11.1
Datum podání08.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2326/11 ze dne 31. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2011 č. j. 21 Cdo 2355/2010-116, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. prosince 2006 č. j. 21 Cdo 29, 90, 91, 3164/2006-298, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2003 č. j. 62 Co 499/2003-169, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2004 č. j. 29 Co 375/2004-208, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2004 č. j. 29 Co 493/2004-217, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2005 č. j. 29 Co 414/2005-291, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2009 č. j. 14 Co 466/2008-95, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. července 2005 č. j. 9 C 7/2000-266, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. srpna 2011, stěžovatel brojil proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2011 č. j. 21 Cdo 2355/2010-116, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. prosince 2006 č. j. 21 Cdo 29, 90, 91, 3164/2006-298, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2003 č. j. 62 Co 499/2003-169, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2004 č. j. 29 Co 375/2004-208, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2004 č. j. 29 Co 493/2004-217, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2005 č. j. 29 Co 414/2005-291, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2009 č. j. 14 Co 466/2008-95, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. července 2005 č. j. 9 C 7/2000-266 a to s odvoláním se na porušení ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel Ústavní soud požádal o ustanovení zástupce pro toto řízení a navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady právního zastoupení v řízení zcela zaplatí stát.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že svou stížnost bude dále doplňovat a požádal Ústavní soud o prodloužení, resp. o poskytnutí "adekvátních lhůt" k doplnění ústavní stížnosti či odstranění vad podání.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, které stěžovatel vede, je přitom již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz např. nedávné ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 790/04, sp. zn. II. ÚS 82/05, sp. zn. I. ÚS 169/05, sp. zn. IV. ÚS 190/05 nebo sp. zn. III. ÚS 243/05, sp. zn. II. ÚS 2291/08, sp. zn. II. ÚS 2294/08 sp. zn. III. ÚS 2292/08 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje.

Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro každé konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud konečně neshledal ani důvod vyhovět návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů na právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Podle ust. § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup totiž možný pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud taktéž s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by šlo o "odůvodněný" případ ve smyslu ust. § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, kdy by bylo namístě uložit placení nákladů řízení, jež jinak zásadně nesou účastníci sami, jinému účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost a návrhy s ní spojené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2011

Jan Musil

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru