Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 23/96Usnesení ÚS ze dne 29.02.1996

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1996:3.US.23.96
Datum podání23.01.1996

přidejte vlastní popisek

III.ÚS 23/96 ze dne 29. 2. 1996

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 23/96-19

ČESKÁ REPUBLIKA

Usnesení

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. Č.Š., o návrhu ze dne 18. ledna 1996, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 23. ledna 1996, se stěžovatel domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 31 C 24/92-104, ze dne 2. března 1995, a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Co 171/95-129, ze dne 9. listopadu 1995. Uvedl, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo, zaručené Listinou základních práv a svobod v čl. 10, tj. právo na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a právo na ochranu jména. Soudy nebylo vyhověno návrhu, v němž se domáhal uložení povinnosti vydavateli D, omluvit se za uveřejnění článku "RP ?" v D dne 4. února 1992 a uložení povinnosti zaplatit stěžovateli částku 2.500.000,- Kč.

1

III. ÚS 23/96-20

Podle § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li, že jde o návrh zjevně neopodstatněný /§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb./.

S ohledem na obsah stížnosti, na citovaná ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., jakož i na stanovisko, jež Ústavní soud České republiky zaujal ve svých rozhodnutích /III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 aj./, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a byl ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut.

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy /čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl. 83 Ústavy/. Z ústavního principu nezávislosti soudů /čl. 82 Ústavy/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu; jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu ČR "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval /III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95/.

Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obecné soudy se při hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a tím ani

2

III. ÚS 23/96-21

do rozporu s čl. 10 Listiny základních práv a svobod, když v provedeném řízení neshledaly zásah odpůrce do práv navrhovatele-stěžovatele.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno /§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb./.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 29. února 1996

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru