Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2267/20 #1Usnesení ÚS ze dne 01.09.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Benešov
SOUD - KS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
trestný čin/krádež
trestná činnost
Rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:2020:3.US.2267.20.1
Datum podání05.08.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 125 odst.1

40/2009 Sb., § 205


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2267/20 ze dne 1. 9. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem sídlem Šafaříkova 22/371, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 4. 9. 2019, č. j. 1 T 50/2019-738, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 9 To 297/2019-807, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, č. j. 6 Tdo 399/2020-897, za účasti Okresního soudu v Benešově, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí [vyjma výrokové části rozsudku Okresního soudu v Benešově, kterým byla poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s. (dále také "poškozená") odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních], neboť má za to, že jimi byl porušen zákaz diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel byl podle svého názoru diskriminován za to, že má odborné znalosti v oboru elektrotechniky a v tomto oboru též podniká. Dále těmito rozhodnutími mělo být porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a čl. 37 Listiny a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Benešově (dále jen "okresní soud") shora označeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu krádeže, jehož se - zjednodušeně řečeno - dopustil tím, že nejméně od 1. 5. 2006 v období od výstavby elektroměrového rozvaděče ve svém rodinném domě, který je registrován na jeho jméno, v úmyslu ušetřit na platbách za elektrickou energii, coby osoba s elektrotechnickým vzděláním a podnikatel v elektrotechnickém oboru, zřídil či doposud neztotožněnou osobou nechal zřídit před elektroměrem neměřené vodivé napojení. Tím docílil toho, že až do kontroly pracovníky pověřenými poškozenou dne 2. 2. 2017 docházelo k neoprávněnému odběru části elektrické energie odebírané přímo z rozvodné sítě přes tuto nelegální odbočku, čímž poškozené stěžovatel způsobil škodu nejméně 807 286,45 Kč včetně DPH. Za tento zločin byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let. Dále byla stěžovateli uložena povinnost nahradit ve zkušební době podle svých sil škodu, kterou způsobil. Stěžovateli byl rovněž uložen peněžitý trest v celkové výši 200 000 Kč s tím, že pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání 200 dnů. Okresní soud konečně stěžovateli uložil povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 822 659,50 Kč, kdy se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na rozsudek ve věcech občanskoprávních.

3. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, které ovšem bylo ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Praze zamítnuto a následné dovolání stěžovatele bylo shora citovaným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

6. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

7. K vlastní argumentaci stěžovatele Ústavní soud především konstatuje, že ačkoliv je ústavní stížnost velmi rozsáhlá, neobsahuje v podstatě žádnou, natožpak ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel totiž podrobně rozebírá technický popis mechanismu údajného nelegálního odběru s tím, že podle něj je neměřený odběr vyloučen. Dále ústavní stížnost obsahuje výňatky z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, jakož i výňatky z ústavní stížností napadených rozhodnutí, když právě s těmito se stěžovatel snaží v ústavní stížnosti polemizovat.

8. Ke stížnostním námitkám Ústavní soud uvádí, že byť je samozřejmě pravdou, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo odkrýt "celou trasu" odbočky pro nelegální odběr elektrické energie, nelze mít relevantní pochybnosti o tom, že k němu docházelo tak, jak je popsáno v nyní napadených rozhodnutích, resp. že by mezi výsledky provedeného dokazování a z něj dovozenými právními závěry existoval extrémní nesoulad, což teprve by bylo způsobilé dovést tuto věc do ústavněprávní roviny.

9. V průběhu trestního řízení bylo totiž zjištěno, že stěžovatelova nemovitost má velmi naddimenzované jističe vzhledem k jinak velmi nízké spotřebě [která byla skutečně srovnatelná s obdobím před rekonstrukcí domu, ač je ovšem dům vybaven nadstandardními zařízeními (bazénem, vířivkou, saunou)]. Byl rovněž zajištěn kabel, v němž byl zjištěn vodivý svazek "navíc" a nelegální odběr vyplynul i z měření, které prováděli pracovníci specializované společnosti vykonávající kontrolní činnost pro poškozenou. Za této situace proto nebylo podstatné, že konkrétní mechanismus odběru nezjistil ani samotným stěžovatelem oslovený znalec (když okresní soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí v této souvislosti podrobně vysvětlil, proč jeho závěry považoval za tendenční ve prospěch stěžovatele). Na druhou stranu, jak sám stěžovatel upozorňuje, úkolem znalce, jehož oslovily orgány činné v trestním řízení, bylo primárně určit výši stěžovatelem způsobené škody. I kdyby tedy bylo správné tvrzení stěžovatele, že soud s tímto znalcem diskutoval, jak přesně technologicky mohlo k neoprávněnému odběru dojít (byť následná protokolace této části jednání není podle stěžovatele úplná), pak takové případné pochybení by na věci těžko mohlo něco změnit, protože - jak již bylo uvedeno - soudy vycházely z toho, že přesné napojení neměřené odbočky s domem stěžovatele se nepodařilo zjistit.

10. S obecnými soudy lze souhlasit také v tom, že v dané věci je možno vycházet z okolnosti, že stěžovatel trestnou činnost kladenou mu za vinu spáchal v úmyslu přímém. Při jeho vzdělání a pracovním zaměření si totiž musel minimálně povšimnout, že vzhledem k energeticky nadstandardnímu vybavení domu je spotřeba příliš nízká. Z toho důvodu ji proto nelze srovnávat se spotřebou před provedenou rekonstrukcí a vycházet tak pro účely stanovení výše stěžovatelem způsobené škody z fakturace za elektrickou energii za minulá období. Obecné soudy se tak v dané věci neprotivily ani proti závěrům vyjádřeným v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15 ze dne 11. 8. 2015 (N 141/78 SbNU 183). Pokud by si ostatně stěžovatel nebyl neměřené odbočky v elektroinstalaci jeho domu vědom, patrně by se už jen z bezpečnostního hlediska o věc zajímal.

11. V případě stěžovatele konečně nedošlo ani k porušení zásady totožnosti skutku, neboť zde zůstala zachována jak totožnost jednání, tak totožnost následku. Ostatně i s touto námitkou stěžovatele se velmi důsledně vypořádal již Nejvyšší soud a Ústavní soud v tomto rozsahu na odůvodnění rozhodnutí pro stručnost přiměřeně odkazuje. Okolnost, že v obžalobě jsou ve skutkové větě odlišně popsány některé technické detaily, porušení této zásady znamenat nemůže, stejně jako porušení této zásady nemůže znamenat stěžovatelem opakovaně zdůrazňovaná skutečnost, že se nepodařilo detailně odhalit způsob neměřeného odběru elektrické energie.

12. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele a proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru