Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 226/99Usnesení ÚS ze dne 18.11.1999Překážka ve výkonu advokacie

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříklhůta/procesněprávní
advokát/profesní požadavky
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 72/16 SbNU 383
EcliECLI:CZ:US:1999:3.US.226.99
Datum podání06.05.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

85/1996 Sb., § 27 odst.1

99/1963 Sb., § 58, § 204


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 226/99 ze dne 18. 11. 1999

U 72/16 SbNU 383

Překážka ve výkonu advokacie

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 18. 11. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. H.,

zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. P 80/93, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. 12 Co 257/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel v opatrovnické věci proti rozhodnutím obecných soudů (usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. března 1999 - P 80/93-67 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 1999, sp. zn. 12 Co 257/99) a tvrdí, že oběma rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené právo dané čl. 36 Listiny základních práv a svobod; podle tvrzení stěžovatele stalo se tak tím, že oba obecné soudy shodně stěžovateli neprominuly zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 11. prosince 1998 (P 80/93-59), když dospěly k závěru, že stěžovatelem uplatněné důvody nesplňují podmínky omluvitelného důvodu (§ 58

odst. 1 o. s. ř.) se zdůrazněním, že obecné soudy ve svých rozhodnutích "uvažují o otázce, jíž naprosto nerozumí, a proto nejsou oprávněny o ní rozhodnout"; stěžovatel s odkazem na vážný zdravotní stav svého zástupce usiluje o odborné lékařské posouzení tohoto stavu a posléze o vydání nálezu, jímž by Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů, jak shora jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadených rozhodnutí, případně ze stěžovatelem předložených potvrzení plyne, že zástupce stěžovatele byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti zřejmě od 12. ledna 1998 do 1. dubna 1999 (v předložených kopiích jsou data jen obtížně čitelná); aniž by bylo třeba jakkoli se zabývat povahou jeho onemocnění, z hlediska podmínek prominutí zmeškání lhůty (a vývodů ústavní stížnosti) zcela postačí stěžovatele odkázat na zákonnou úpravu, dle níž, jestliže advokát vykonávající advokacii samostatně, a jemuž brání jakákoli překážka ve výkonu advokacie, je povinen bez odkladu ustanovit jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupcem (§ 27 odst. 1 zák.

č. 85/1996 Sb.); není nejmenších pochyb o tom, že pojmem "jakákoli překážka" dlužno rozumět především fyzickou či duševní způsobilost advokáta k výkonu advokacie, a proto nesplnil-li advokát, jehož taková překážka postihla, svou zákonem mu uloženou povinnost, důsledky z takového jednání (opomenutí) jdou i v procesním smyslu výlučně k jeho tíži (shodně nález ve věci III. ÚS 83/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č. 87, Praha 1997).

Jestliže obecné soudy, i když z jiného důvodu neprominuly stěžovateli, resp. jeho zástupci zmeškání lhůty k podání opravného prostředku, rozhodly věcně správně a způsobem ústavně zcela souladným, neboť za způsob zastoupení, tj. za poskytnutí právní služby (§ 1 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb.), stejně jako za volbu (výběr) zástupce nesou odpovědnost jen ti, jichž se právní vztah volbou zástupce vzniklý týká (k tomu srov. např. nález ve věci

III. ÚS 83/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6.,

vydání 1., č. 87, Praha, 1997).

Takto rozvedené důvody co do odmítnutí ústavní stížnosti zakládají podmínky její zjevné neopodstatněnosti [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], když zjevnost této

neopodstatněnosti - odhlédnuto od toho, že v téže věci zřejmě svévolně (č. l. 3) podal stěžovatel různé opravné prostředky - je dána jak samotnými tvrzeními ústavní stížnosti, tak povahou Ústavnímsoudem vyložených důvodů a jeho ustálenou rozhodovací praxí, jak příkladmo na ni bylo poukázáno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. listopadu 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru