Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 226/95Nález ÚS ze dne 04.07.1996K přezkumu rozhodnutí o (ne)přijetí ke studiu na VŠ

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na vzdělání
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkorgán veřejné moci
školy
PoznámkaPřekonáno stanoviskem Pl.ÚS-st 3/96, nálezem sp. zn. II.ÚS 229/95.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 61/5 SbNU 467
EcliECLI:CZ:US:1996:3.US.226.95
Datum podání14.09.1995
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

172/1990 Sb., § 18 odst.2, § 1 odst.2, § 34

71/1967 Sb.

99/1963 Sb., § 248


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 226/95 ze dne 4. 7. 1996

N 61/5 SbNU 467

K přezkumu rozhodnutí o (ne)přijetí ke studiu na VŠ

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 4. července 1996 ve

věci ústavní stížnosti R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně

ze dne 5. září 1995, sp. zn. 29 Ca 320/95, jímž se zastavuje

řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, a proti

rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně ze dne 14.

srpna 1995, čj. 1537/9120/95, ve věci odvolání proti rozhodnutí

děkana Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně ze

dne 3. července 1995, čj. 16910/95, o nepřijetí ke studiu na

vysoké škole, takto:

1. Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne

5. září 1995, sp. zn. 29 Ca 320/95, se zamítá.

2. Rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně ze

dne 14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 14. září

1995 a doplněným podáním ze dne 9. října 1995, se stěžovatel

domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září

1995, sp. zn. 29 Ca 320/95, jímž se zastavuje řízení o přezkoumání

rozhodnutí správního orgánu, jakož i rozhodnutí rektora Vysokého

učení technického v Brně ze dne 14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95,

ve věci odvolání proti rozhodnutí děkana Fakulty podnikatelské

Vysokého učení technického v Brně ze dne 3. července 1995, čj.

16910/95, o nepřijetí ke studiu na vysoké škole.

V ústavní stížnosti navrhovatel namítá porušení základních

práv a svobod, vyplývajících z čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst.

1, čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 13 odst.

2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních

a kulturních právech (vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.) a čl. 2

Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv

a základních svobod (vyhlášeného pod č. 209/1992 Sb.).

Vzhledem k tomu, že spolu s ústavní stížností byl

navrhovatelem podán, v souladu s § 74 zákona č. 182/1993 Sb.,

i návrh na zrušení ustanovení přílohy A zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,

vylučujícího možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora vysoké

školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či

nepřijetí ke studiu na vysoké škole podle § 18 odst. 2 zákona č.

172/1990 Sb. bylo přezkoumáno soudem, Ústavní soud dne 18. října

1995 usnesením, přijatým podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993

Sb., řízení o ústavní stížnosti přerušil.

Nálezem ze dne 3. dubna 1996, sp. zn. Pl. ÚS 32/95, Ústavní

soud návrh R. K. na zrušení uvedeného ustanovení přílohy

A o. s. ř. zamítl.

II.

Z listinných důkazů bylo zjištěno, že jmenovaný byl dopisem

děkana Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně čj.

16910/95, ze dne 24. května 1995, pozván k přijímací zkoušce na

den 29. června 1995 s možností náhradního termínu dne 10. července

1995 pro případ neúčasti na přijímací zkoušce v řádném termínu

z vážných zdravotních důvodů. Podáním ze dne 29. června 1995,

doloženým lékařskou zprávou, se stěžovatel omluvil z přijímací

zkoušky dne 29. června 1995 a požádal o možnost konat zkoušku

v náhradním termínu. Den po přijímací zkoušce, konané v písemné

formě, tj. dne 11. července 1995, byl stěžovatel telegramem vyzván

k ústnímu pohovoru na den 14. července 1995. Ze všech uchazečů

byla kromě stěžovatele pozvána také G. K. Ze zápisu z jednání dne

14. července 1995 plyne odmítnutí obou uchazečů vykonat ústní

zkoušku.

Rozhodnutím děkana ze dne 3. července 1995, čj. 16910/95,

stěžovatel nebyl přijat ke studiu z důvodu neprospění u přijímací

zkoušky. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 24. července 1995

stěžovatel odvolání k rektorovi Vysokého učení technického v Brně

s tím, že rozhodnutí děkana bylo vydáno před absolvováním

přijímací zkoušky, nebylo zasláno v prvopise, nebylo odůvodněno,

jakož i pro odmítnutí důvodnosti ústní zkoušky. Dne 31. července

1995 bylo stěžovateli zasláno nové rozhodnutí děkana o nepřijetí

ke studiu s odůvodněním, podle kterého tento nesplnil všechny

požadavky přijímací zkoušky, a byl připojen průvodní list,

obsahující omluvu za zaslání neplatného rozhodnutí a informaci,

podle níž odvolání proti rozhodnutí ze dne 3. července 1995 se

považuje za platné odvolání podle příslušných právních předpisů.

Nicméně stěžovatel dne 3. srpna 1995 podal odvolání i do

rozhodnutí děkana ze dne 31. července 1995. Rozhodnutím rektora

Vysokého učení technického v Brně ze dne 14. srpna 1995, čj.

1537/9120/95, byla "vzhledem k formálním i věcným nejasnostem"

zrušena přijímací zkouška R. K. ze dne 10. července 1995, a tím

i rozhodnutí děkana ze dne 31. července 1995, a současně byl

stěžovateli stanoven nový termín přijímací zkoušky (na den 29.

srpna 1995) před komisí, jmenovanou rektorem.

Proti rozhodnutí Vysokého učení technického v Brně ze dne

14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, podal stěžovatel dne 25. srpna

1995 Krajskému soudu v Brně žalobu, ve které se domáhal zrušení

uvedeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 5. září 1995, sp. zn. 29 Ca

320/95, Krajský soud v Brně řízení v předmětné věci zastavil, a to

s poukazem na ustanovení § 248 odst. 3 a na přílohu A o. s. ř.,

podle nichž je vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí

rektora vysoké školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách

přijetí či nepřijetí ke studiu na vysoké škole bylo přezkoumáno

soudem.

V ústavní stížnosti R. K. odkazuje na obsah "Pokynů pro

přijímací řízení na Fakultu podnikatelskou Vysokého učení

technického v Brně na školní rok 1995/1996", schválených dne 14.

dubna 1995 akademickým senátem fakulty, a to podle § 18 odst. 1

zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších

předpisů. Uvedenými pokyny byla stanovena písemná forma

přijímacích zkoušek, eventuálně i ústní v případě, že by na

základě výsledků písemné zkoušky nebylo možno rozhodnout o přijetí

potřebného počtu uchazečů. Podle pokynů jsou uchazeči přijímáni

podle pořadí obdržených bodů do stanoveného počtu přijatých

studentů s tím, že z pořadníku jsou vyřazeni ti uchazeči, kteří

v některé dílčí zkoušce nedosáhli stanoveného minimálního počtu

bodů (o němž rozhoduje děkan na návrh přijímací komise).

S poukazem na uvedená ustanovení pokynů, na skutečnost, že nebyl

pro nedosažení stanoveného minimálního počtu bodů v některé dílčí

zkoušce vyřazen z pořadníku, a na to, že se počtem získaných bodů

zařadil do stanoveného počtu uchazečů pro přijetí ke studiu,

namítá stěžovatel porušení ústavní zásady rovnosti, zakotvené

v čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, a to ve spojení

s čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 13 odst.

2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních

a kulturních právech a čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě

o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb. vyžádal od Krajského soudu v Brně a rektora Vysokého

učení technického v Brně vyjádření k předmětné ústavní stížnosti.

Ve svém vyjádření ze dne 22. května 1996 předseda senátu 29

Ca Krajského soudu v Brně odkazuje na platnou právní úpravu,

obsaženou v ustanovení § 248 odst. 3 a v příloze A o. s. ř., podle

nichž je vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora

vysoké školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či

nepřijetí ke studiu na vysoké škole bylo přezkoumáno soudem,

kterou bylo napadené usnesení Krajského soudu v Brně odůvodněno.

Poukazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna 1996,

sp. zn. Pl. ÚS 32/95, jímž Ústavní soud návrh R. K. na zrušení

uvedeného ustanovení přílohy A o. s. ř. zamítl.

Rektor Vysokého učení technického v Brně ve vyjádření ze dne

15. května 1996 upozorňuje na skutečnost, že rozhodnutím ze dne

14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, nebylo rozhodnuto o nepřijetí R.

K. ke studiu na vysoké škole, nýbrž vzhledem k velké nevyváženosti

v úrovni písemného testu z jazyka a obecných znalostí ekonomiky

a s ohledem na odmítnutí uchazeče akceptovat požadavek děkana na

doplňující ústní zkoušku, bylo mu stanoveno datum nové přijímací

zkoušky. Rektor Vysokého učení technického v Brně následně

konstatuje, že uchazeč se k nové přijímací zkoušce nedostavil

a nevyužil tím možnosti pokračovat v přijímacím řízení.

Ústavní soud si dále dle ustanovení § 42 odst. 2 zákona č.

182/1993 Sb. vyžádal od děkana Fakulty podnikatelské Vysokého

učení technického v Brně, výsledky přijímacího řízení všech

uchazečů o bakalářské studium ve školním roce 1994/1995, a to ze

všech posuzovaných hledisek. Tyto výsledky byly Ústavnímu soudu

předloženy dne 31. května 1996. Ústavní soud si dále vyžádal od

rektora VUT Brno statut Vysokého učení technického, včetně jeho

příloh, a od děkana Podnikatelské fakulty VUT Brno statut této

fakulty, rovněž včetně jeho příloh. Oba statuty byly Ústavnímu

soudu předloženy při ústním jednání dne 4. července 1996.

III.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 1995, sp. zn.

29 Ca 320/95, o zastavení řízení je odůvodněno poukazem na

ustanovení § 248 odst. 3 a na přílohu A o. s. ř., podle nichž je

vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora vysoké školy

o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či nepřijetí ke

studiu na vysoké škole bylo přezkoumáno soudem. Ústavnost

uvedených ustanovení o. s. ř. potvrdil nález Ústavního soudu ze

dne 3. dubna 1996, sp. zn. Pl. ÚS 32/95, jímž byl zamítnut návrh

R. K. na jejich zrušení. Neúspěch stěžovatele v řízení podle § 64

a násl. zákona č. 182/1993 Sb. implikuje rovněž zamítavé

rozhodnutí ve věci jeho návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu

v Brně ze dne 5. září 1995, sp. zn. 29 Ca 320/95.

IV.

IV/a

Při posuzování ústavnosti rozhodnutí rektora Vysokého učení

technického v Brně ze dne 14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, bylo

nutno v první řadě zodpovědět otázku, zdali se v případě přijetí,

resp. nepřijetí, ke studiu na vysoké škole jedná o rozhodování

o právu fyzické osoby v oblasti veřejné správy. Pozitivní odpověď

na tuto otázku vyplývá jednak z platné právní úpravy, jednak

z judikatury a konečně i z teoretickoprávního rozboru.

Z hlediska platného práva je to zejména napadené ustanovení

přílohy A o. s. ř., které by nemělo rozumný smysl v případě

závěru, podle něhož se v posuzovaném případě nejedná o rozhodování

o právu fyzické osoby v oblasti veřejné správy. Dále § 18 odst.

2 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších

předpisů, zakotvuje proces rozhodování o přijetí ke studiu na

vysoké škole. V souvislosti s rozhodnutím o přijetí ke studiu

obsahuje citované ustanovení i výčet náležitostí, pojmově

charakterizujících rozhodnutí v oblasti veřejné správy (vyžaduje

se jeho odůvodnění, zakotvuje se přezkumný mechanizmus).

Z hlediska judikatury lze zmínit usnesení Ústavního soudu

České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 19. března 1992,

sp. zn. II. ÚS 18/92, v němž byla řešena otázka, jestli Právnická

fakulta Univerzity Karlovy v oblasti rozhodování o rigorozním

řízení vystupovala jako orgán veřejné moci. K pozitivní odpovědi

Ústavní soud ČSFR dospěl přijetím stanoviska, podle něhož jiný

právní subjekt, než státní orgán, rozhoduje jako orgán veřejné

moci o základních právech a svobodách tehdy, je-li toto

rozhodování součástí pravomoci zakotvené zákonem a účastenství

v něm nutnou podmínkou pro realizaci takového práva nebo svobody

a nelze-li právo nebo svobodu uplatnit jinak.

Zákon o vysokých školách předpokládá výlučně existenci

státních vysokých škol, na část jimi uskutečňovaných rozhodnutí

přímo vztahuje správní řád (§ 34), pro další část upravuje

speciální postup (např. § 18 odst. 2). Právu studovat na vysoké

škole zákon přisuzuje veřejnoprávní povahu. Toto konstatování

plyne z ustanovení § 34, podle něhož se na rozhodování o vyloučení

ze studia vztahuje správní řád, a tudíž následně i možnost

soudního přezkoumání.

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se

každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého

a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Uvedené ustanovení Listiny základních práv a svobod vyžaduje tudíž

pro všechny případy rozhodování o právech stanovený postup, čili

procesní úpravu, garantující rovnost a vyloučení libovůle.

Na rozhodování o přijetí ke studiu na vysoké škole se podle

§ 34 zákona o vysokých školách nevztahují obecné předpisy

o správním řízení, tj. § 53 až 61 zákona č. 71/1967 Sb.,

o správním řízení. Uvedenou problematiku neupravuje přitom ani

zákon o vysokých školách. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 172/1990

Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou vysoké školy samosprávné,

v důsledku čehož o organizaci a činnosti vysoké školy rozhodují,

v souladu se zákonem a v jeho mezích, orgány akademické

samosprávy. Je tedy jejich úkolem ve statutu vysoké školy

(fakulty) stanovit postup rozhodování o právech, jestliže tento

není stanoven právními předpisy. V souvislosti s rozhodováním

rektora o odvolání do rozhodnutí děkana o nepřijetí ke studiu na

vysoké škole to znamená stanovit rozsah aplikace revizního

principu, resp. jeho omezení, na důvody odvolání, jakož i míru

aplikace kasačního a apelačního principu.

Statut Vysokého učení technického v Brně neobsahuje

stanovení postupu při rozhodování rektora o odvolání do rozhodnutí

děkana o nepřijetí ke studiu na vysoké škole, v důsledku čehož

v posuzované věci nebyly splněny kautely, vyžadované ustanovením

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV/b

Z ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 172/1990 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, plyne závěr, podle něhož zákon o vysokých

školách svěřuje přijímací řízení fakultám (pokud se vysoká škola

na fakulty člení). Rozhodnutí rektora, kterým byl stěžovateli

stanoven nový termín přijímací zkoušky před komisí, jmenovanou

rektorem, je proto rovněž porušením § 18 odst. 2 zákona o vysokých

školách, jakož i porušením ústavního principu rovnosti.

IV/c

Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, podle něhož

rozhodnutím rektora Vysokého učení technického v Brně ze dne 14.

srpna 1995, čj. 1537/9120/95, bylo porušeno základní právo

stěžovatele, obsažené v čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod, v důsledku čehož uvedené rozhodnutí zrušil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně 4. července 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru