Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2244/20 #1Usnesení ÚS ze dne 11.05.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Praha
POLICIE - Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování - Územní odbor Příbram
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na účinné vyšetřování
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /monopol soudu n... více
Věcný rejstříkodůvodnění
Doprava
orgán činný v trestním řízení
státní zastupitelství
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.2244.20.1
Datum podání04.08.2020
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 39, čl. 40 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 134 odst.2, § 159a odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2244/20 ze dne 11. 5. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jany B., 2) Jiřího B. (jedná se o pseudonymy), zastoupených Mgr. Martinem Pelikánem, advokátem, sídlem Foltýnova 37, Brno, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 6. 2020 č. j. KZN 401/2012-191 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Příbram, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 16. července 2014 č. j. KRPS-43174-100/TČ-2010-011171, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Příbram, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na účinné vyšetřování a na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu spisu Okresního státního zastupitelství v Příbrami (dále jen "okresní státní zastupitelství") sp. zn. 2 ZN 152/2010 bylo zjištěno, že dne 30. 12. 2010 zahájila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Příbram, Služba kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") s tím, že osobou M. Š. ( dále jen "podezřelý") mohl být spáchán přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"). Po provedeném šetření podle § 158 tr. řádu ve věci předmětné dopravní nehody, při níž v důsledku střetu osobního motorového vozidla řízeného podezřelým s přebíhajícím nezletilým chodcem nezletilý utrpěl mnohočetná zranění neslučující se se životem, vydal policejní orgán dne 14. 3. 2011 podle § 159a odst. 1 tr. řádu usnesení, jímž trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti odložil se závěrem, že ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Policejní orgán své rozhodnutí odůvodnil odkazem na ve věci opatřené důkazy, zejména výpovědi očitých svědků a znalecký posudek z oboru dopravy vypracovaný Ing. Petrem Ptáčkem, Ph.D. Stížnost poškozených (dále též "stěžovatelé") okresní státní zastupitelství usnesením ze dne 3. 5. 2011 č. j. 2 ZN 152/2010-33 zamítlo jako nedůvodnou a podnět druhého stěžovatele (strýce nezletilého) k výkonu dohledu nad činností okresního státního zastupitelství ze dne 14. 6. 2012 byl Krajským státním zastupitelstvím v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") odložen, o čemž byl stěžovatel dne 7. 8. 2012 vyrozuměn s tím, že všechny okolnosti předmětné dopravní nehody byly náležitě objasněny se závěrem, že k nehodě došlo výlučným zaviněním nezletilého.

3. Dne 23. 5. 2013 předložil zástupce první stěžovatelky okresnímu státnímu zastupitelství znalecký posudek z oboru dopravy vypracovaný znalcem Doc. Ing. Alešem Vémolou, Ph.D., který dospěl k závěru, že podezřelý mohl nehodě zabránit. Vzhledem k tomu, že tento posudek byl v rozporu se znaleckým posudkem z dopravy zpracovaným soudním znalcem Ing. Petrem Ptáčkem, Ph.D. (opatřeným policejním orgánem), byl do řízení přibrán Ústav soudního znalectví v dopravě, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta dopravní, k podání revizního znaleckého posudku. Po jeho vypracování vydal policejní orgán dne 28. 4. 2014 usnesení, jímž věc opětovně odložil se závěrem, že rozsáhlým šetřením, zejména revizním znaleckým posudkem z oboru dopravy, bylo zjištěno, že technickou příčinou nehody bylo zbrklé vběhnutí nezletilého do vozovky, čímž vytvořil v dráze automobilu náhlou překážku. Nebylo tedy prokázáno, že by podezřelý porušil důležitou povinnost nebo že by předmětnou dopravní nehodu zavinil. Ke stížnosti první stěžovatelky vydalo okresní státní zastupitelství dne 11. 6. 2014 usnesení, jímž podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodnutí policejního orgánu zrušilo a uložilo mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, s tím, že je nutné zpracovatele revizního znaleckého posudku požádat podle § 109 tr. řádu o vysvětlení, případně o doplnění posudku. Po doplnění revizního znaleckého posudku byla napadeným usnesením policejního orgánu ze dne 16. 7. 2014 věc znovu odložena. Stížnost zástupce první stěžovatelky byla usnesením okresního státního zastupitelství ze dne 12. 9. 2014 zamítnuta jako nedůvodná s tím, že doplněním prověřování se důkazní situace nezměnila. Stěžovatelé opětovně požádali krajské státní zastupitelství o dohled nad postupem okresního státního zastupitelství. Podáním ze dne 20. 10. 2016 byli vyrozuměni, že po přezkoumání spisového materiálu dospělo krajské státní zastupitelství k závěru, že předmětná dopravní nehoda byla ze strany orgánů činných v trestním řízení řádně a objektivně prověřena a jejich závěry odpovídají obsahu spisu.

4. Dne 15. 4. 2020 stěžovatelé opakovaně požádali krajské státní zastupitelství o výkon dohledu nad okresním státním zastupitelstvím. Napadeným vyrozuměním ze dne 3. 6. 2020 krajské státní zastupitelství stěžovatelům sdělilo, že podnět neshledalo důvodným, neboť při konečném vyřízení věci nebyly zjištěny žádné nezákonnosti.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé se s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14 domáhají toho, aby byla věci věnována dostatečná péče. Mají za to, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně odůvodnily svůj postup a rozhodnutí, takže opakovanými podněty k výkonu dohledu nad činností okresního státního zastupitelství žádali o nápravu. Poukazují na to, že po prvním odložení věci byl vypracován znalecký posudek Doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D., který v rozporu se závěry posudku znalce Ing. Petra Ptáčka. Ph.D. uváděl, že řidič mohl dopravní nehodu odvrátit jeho včasnou reakcí. Následovalo vyjádření obou znalců a vypracování revizního znaleckého posudku a poté třetí odložení věci, které však není dle názoru stěžovatelů dostatečně odůvodněno, neboť v něm není na nové důkazy nijak reagováno, stejně jako na posledně předložený posudek znalce Ing. Karla Jeníčka. V řízení tedy existují čtyři znalecké posudky, z nichž dva konstatují, že řidič dopravní nehodě nemohl zabránit a další dva tvrdí opak. Stěžovatelé jsou tak přesvědčeni o tom, že orgány činné v trestním řízení nevedou účinné vyšetřování, neboť nepřistupují k rozporům v posudcích s náležitou péčí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla napadená rozhodnutí a vyrozumění vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

7. Napadené vyrozumění krajského státního zastupitelství přitom lze označit za rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Za "rozhodnutí" zasahující do jejich ústavních práv je totiž možno považovat i sdělení vyššího státního zastupitelství, kterým byl jejich podnět k přezkoumání postupu nižšího státního zastupitelství vyřízen [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

9. Podstatou posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s výsledkem šetření orgánů činných v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti.

10. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti již mnohokrát vyslovil, že ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, neexistuje. Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda a kým byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné právo na "satisfakci" za způsobený trestný čin v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nezakládá [viz např. usnesení ze dne 26. 2. 1997 sp. zn. II. ÚS 361/96 (U 5/7 SbNU 343), ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. I. ÚS 84/99 (U 29/14 SbNU 291) nebo ze dne 5. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 45/05, dostupné jako další rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

11. Z obsahu ústavní stížnosti lze dovodit, že se stěžovatelé dovolávají účinného šetření dopravní nehody, při níž byl usmrcen nezletilý - syn první stěžovatelky a synovec druhého stěžovatele. Problematikou účinného vyšetřování se Ústavní soud také opakovaně zabýval, přičemž ve svých rozhodnutích vymezil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, meze požadavku na účinné vyšetřování [srov. zejména nálezy ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301), ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13 a ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 (N 151/82 SbNU 385), usnesení ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1594/15]. Právo na účinné vyšetřování se uplatní zejména u zásahů do práv chráněných v čl. 6, čl. 7 odst. 1 a čl. 9 Listiny, jakož i v čl. 2, čl. 3 a čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v čl. 10 odst. 2 Listiny a v čl. 8 Úmluvy, chránícím právo na soukromý a rodinný život.

12. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi přistoupil ke zrušení rozhodnutí z důvodu porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně [srov. jiz citovaný nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 a nálezy ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14 (N 8/80 SbNU 91), ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15, sp. zn. II. ÚS 3626/13 (N 216/79 SbNU 475) nebo ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161)]. Nadále totiž platí, že požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče a nikoliv povinností dosáhnout určitého výsledku (srov. též usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13, ze dne 4. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 540/17).

13. K namítanému zásahu do základních práv stěžovatelů mělo dojít nedostatečným prošetřením okolností, za nichž přišel o život jejich blízký příbuzný. Ústavní soud připomíná, že není a nemůže být jeho posláním, aby zasahoval do pravomoci orgánů činných v trestním řízení a aby vykonával dozor nad jejich jednotlivými dílčími úkony. Dozor nad činností policejních orgánů vykonává státní zástupce, který je k tomu vybaven řadou oprávnění a pravomocí. V posuzované věci takovou kontrolu příslušná státní zástupkyně na podkladě řádných opravných prostředků i mimo ně opakovaně uskutečnila. Vzhledem k rozporným závěrům znaleckých posudků Ing. Petra Ptáčka, Ph.D. a Doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D. uložila policejnímu orgánu vyžádat od obou znalců písemné vysvětlení, s ohledem na přetrvávající rozpory pak policejnímu orgánu uložila přibrat znalecký ústav k vypracování revizního znaleckého posudku podle § 110 odst. 1 tr. řádu. Není pochyb o tom, že takový posudek stojí z hlediska důkazního významu na vrcholu hierarchie znaleckých posudků a jeho závěry pak nad závěry soudních znalců. Jak připomnělo krajské státní zastupitelství v napadeném rozhodnutí, předmětný ústav je zapsán v oddíle II. seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost, přičemž v tomto oddíle jsou zapsány znalecké subjekty disponující nejvyšší odbornou a vědeckou kvalifikací. Závěry revizního znaleckého posudku se tak důvodně staly zásadním důkazem pro opětovné rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci ze dne 28. 4. 2014. Přestože uvedené rozhodnutí dozorová státní zástupkyně zrušila a policejnímu orgánu uložila vyžádat od znaleckého ústavu ještě písemné vysvětlení k reviznímu posudku, důkazní situace se ani po podaném vysvětlení nezměnila.

14. Nadto se věcí na základě četných podání zejména druhého stěžovatele vícekrát zabývalo i krajské státní zastupitelství v rámci výkonu dohledu. O výsledku vykonaného dohledu byli stěžovatelé vždy řádně písemně vyrozuměni, naposledy napadeným rozhodnutím, kterým nebyly v postupu policejního orgánu a dozorové státní zástupkyně při konečném vyřízení věci shledány žádné nezákonnosti.

15. Pro svůj konečný závěr, že skutek nevykazuje znaky žádného z trestných činů, měl policejní orgán, dozorující státní zástupkyně i krajské státní zastupitelství dostatek podkladů obsažených ve spisovém materiálu, a to nejenom revizní znalecký posudek, jehož úkolem bylo vyjádřit se k rozporným závěrům znaleckých posudků Ing. Petra Ptáčka, Ph.D. a Doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D. a provést celkovou analýzu, ale i řadu výpovědí očitých svědků i listinných důkazů. Byl-li ve věci s mnohaletým odstupem předložen další znalecký posudek z roku 2019 znalce Ing. Karla Jeníčka, tento posudek hodnotilo krajské státní zastupitelství v souvislosti s dalšími důkazy, neshledalo ho však jakkoliv způsobilým prolomit závěry znaleckého ústavu.

16. Namítají-li stěžovatelé nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí policejního orgánu, stejnou námitku uplatnili v žádosti o výkon dohledu. Krajské státní zastupitelství se jí ve svém rozhodnutí zabývalo a neshledalo ji důvodnou. Ani Ústavní soud nezjistil, že by usnesení policejního orgánu bylo nepřezkoumatelné či nikoliv řádně odůvodněné. Je v něm odkaz na provedené důkazy, včetně popisu jejich obsahu, jimž koresponduje zjištění, že podezřelý neporušil důležitou povinnost ani předmětnou tragickou dopravní nehodu nezavinil. Věcí se ostatně velmi podrobně zabývala dozorová státní zástupkyně v usnesení, jímž stížnost proti poslednímu odkládacímu rozhodnutí zamítla jako nedůvodnou. Odůvodnění jejího rozhodnutí, v němž je patřičně reagováno i na relevantní námitky stěžovatelů, je možno považovat za vyčerpávající.

17. Právo na účinné vyšetřování na ústavně právní úrovni neobsahuje prvek práva na přijetí konkrétních právních závěrů, ale pouze právo na zjištění a vyhodnocení skutkových okolností trestního řízení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2042/17 ze dne 17. 4. 2018). Jinými slovy vyjádřeno, povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká (existence) prostředků, a nikoliv dosažení výsledku [srov. již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 3196/12 či usnesení sp. zn. I. ÚS 4065/14 ze dne 14. 4. 2015]. Ústavní soud tak nemůže z podnětu stěžovatelů přezkoumávat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení či naopak nezahájení trestního stíhání (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 264/06 ze dne 19. 2. 2007 či sp. zn. II. ÚS 1274/17 ze dne 13. 6. 2017). Ústavnímu soudu však přísluší přezkoumávat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu požadavky vyplývajícími z práva na život, jak je zaručeno v čl. 6 Listiny a čl. 2 Úmluvy, tj. s požadavky na účinné vyšetřování. (viz analogicky v případě stížnosti na nelidské zacházení usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 745/11 ze dne 17. 1. 2012). Jak vyplývá z vydaných rozhodnutí, této povinnosti orgány činné v trestním řízení dostály. Rozhodnutí nevykazují žádné známky svévole a z ústavního hlediska jsou akceptovatelná. Sama okolnost, že stěžovatelé vyslovují názor opačný, nemůže věc posunout do ústavní roviny.

18. Zbývá dodat, že povaha usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. řádu není konečným meritorním rozhodnutím, neboť nevytváří překážku věci rozhodnuté. V prověřování trestné činnosti lze tedy pokračovat, budou-li k tomu zjištěny nové konkrétní okolnosti, a to i na základě případného podnětu stěžovatelů.

19. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem orgánů činných v trestním řízení nebyla porušena tvrzená ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru