Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2241/10 #1Usnesení ÚS ze dne 02.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkkonkurz a vyrovnání/přihláška
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.2241.10.1
Datum podání03.08.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

328/1991 Sb., § 7


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2241/10 ze dne 2. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 2. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele ARET-LP-CZ s. r. o., IČO 25432214, se sídlem v Chomutově, Luční 4779, zastoupeného Mgr. Elinou Yurchykovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Školní 5335, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010 č. j. 29 Cdo 1356/2008-1014, Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006 č. j. 1 Ko 377/2006-721 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2006 č. j. 45 K 61/2002-610, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, když dle jeho přesvědčení jimi byla porušena práva, zakotvená v čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Uvedl, že od doby, kdy byl podán návrh na prohlášení konkurzu na jeho majetek, tomuto se bránil, poukazoval na nesrozumitelnost samotného návrhu a na nedostatek své pasivní legitimace. Soudy však o prohlášení konkurzu rozhodly, s uvedenými námitkami se nevypořádaly, stejně tak neučinil ani Nejvyšší soud, k němuž podal dovolání. Poukázal na průběh řízení před soudy I. a II. stupně, zejména pak na způsob, jakým mu byly doručovány poštovní zásilky - jak výzvy soudů tak i jejich usnesení, i na jednání soudce Vrchního soudu v Praze, vůči kterému podal námitku podjatosti, o té však nebylo rozhodnuto.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud důvodně konstatoval, že stěžovatel v dovolání nepředložil žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a proto s poukazem na § 237 odst. 1 písm. c), ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a), na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 10/06, jakož i na obsah samotného dovolání, toto opodstatněně jako nepřípustné dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl. Na odůvodnění rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud vyložil, proč žádnou z námitek stěžovatele nebylo možno považovat za dovolací důvod přípustný podle citovaných ustanovení občanského soudního řádu, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh napadající rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti předcházejícímu usnesení pak jako pozdě podaný, když rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který stěžovatel uplatnil, nelze považovat za učiněné tak, jak to má na mysli § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) cit. zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru