Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 222/02Usnesení ÚS ze dne 03.10.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.222.02
Datum podání12.04.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 32, čl. 36 odst.1

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 222/02 ze dne 3. 10. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené Mgr. M. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 54 Co 233/2001-138, ze dne 21. 2. 2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Brně - venkov, č.j. 11 C 791/99-111, ze dne 19. 6. 2001,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka osobním podáním ze dne 12. 4. 2002, doplněným podáním ze dne 4. 6. 2002, podala návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Ten směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 54 Co 233/2001-138, ze dne 21. 2. 2002, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Brně - venkov, č.j. 11 C 791/99-111, ze dne 19. 6. 2001, kterým bylo rozvedeno manželství stěžovatelky. Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl. 10, 32 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 11 C 791/99, vedený u Okresního soudu v Brně - venkově. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka měla v řízení před obecnými soudy postavení odpůrkyně v řízení o rozvod manželství, zahájeném na návrh navrhovatele B. M. Ve věci rozhodl Okresní soud v Brně - venkově tak, že rozsudkem, č.j. 11 C 791/99-111, ze dne 19. 6. 2001, manželství účastníků rozvedl. V odůvodnění soud I. stupně uvedl, že po podřazení zjištěného skutkového stavu pod příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že podmínky k rozvodu manželství jsou naplněny. K odvolání stěžovatelky rozhodoval ve věci Krajský soud v Brně, který rozsudkem, č.j. 54 Co 233/2001-138, ze dne 21. 2. 2001, potvrdil výrok soudu I. stupně ve věci samé a změnil výrok soudu I. stupně o nákladech řízení. V odůvodnění pak rozebral a odůvodnil veškeré okolnosti, k nimž při posuzování odvolání přihlédl, zejména zkoumal, zda nejsou v tomto případě naplněny okolnosti vylučující rozvod manželství tak, jak to má na mysli § 24b odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině").

Proti oběma rozhodnutím obecných soudů podala stěžovatelka návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podle jejího názoru byla těmito rozhodnutími porušena ustanovení čl. 10, 32 a 36 Listiny. Porušení uvedených ustanovení spatřovala stěžovatelka v tom, že obecné soudy nedostatečně posoudily zjištěný skutkový stav, nepřihlédly k jejímu zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Porušení práva na spravedlivý proces spatřovala stěžovatelka především v tom, že obecné soudy jednaly ve věci v době, kdy stěžovatelka byla dlouhodobě nemocná a nemohla se zúčastnit osobně jednání, čímž byla zbavena možnosti uplatňovat své oprávněné zájmy před soudem. Porušení čl. 10 Listiny spatřovala stěžovatelka v tom, že byla neoprávněně bez svého zavinění a na základě skutkového stavu zjištěného v příkrém rozporu se skutečností zbavena postavení manželky, které chápe po prožité větší části života jako jeden ze základních charakteristických znaků své osobnosti. Konečně porušení čl. 32 Listiny spatřovala stěžovatelka v tom, že obecné soudy upřednostnily egoistický přístup vedlejšího účastníka na místo uznání celoživotní práce a péče stěžovatelkou věnované rodině. Stěžovatelka proto žádala, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Brně jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Dále konstatoval, že odvolacímu soudu rozhodně nebyly známy a v době ústního jednání ani žalovanou tvrzeny žádné skutečnosti stran jejího zdravotního stavu, které by bránily projednání věci.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody, chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv zakotvených v Listině, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Jádrem ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky se zjištěným skutkovým stavem a zejména s hodnocením a právními závěry, které obecné soudy ze zjištění skutkového stavu vyvodily. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší zasahovat do průběhu dokazování a zejména do průběhu hodnocení důkazů, pokud obecné soudy postupují v hranicích, které jim stanoví zásada volného hodnocení důkazů tak, jak ji definují příslušná ustanovení občanského soudního řádu. V předmětné věci Ústavní soud zjistil, že obecné soudy prováděly široké dokazování ke zjištění skutečného stavu věci, získané důkazy hodnotily každý jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a nevybočily z hranic, které jim obecně závazné předpisy stanoví. Ústavní soud si je vědom, že při rozvodu manželství se vždy jedná o hluboký zásah do života manželů, avšak, pokud právo rozvod manželství připouští, nelze rozhodnutí, jímž bylo manželství rozvedeno, považovat za zásah do základních práv jednoho z manželů. Ústavní soud na základě posouzení napadených rozhodnutí i řízení jim předcházejících dospěl k závěru, že nedošlo k porušení uvedených ustanovení Listiny.

Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2002

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru