Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2213/11 #1Usnesení ÚS ze dne 29.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
žaloba/pro zmatečnost
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2213.11.1
Datum podání29.07.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229 odst.1 písm.e, § 229 odst.1 písm.f, § 229 odst.4


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2213/11 ze dne 29. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GLADIOLUS, a. s., IČ: 28192893, se sídlem v Praze 7, Ovenecká 363/30, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2011 č. j. 3 VSPH 758/2011-B-470 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2011 č. j. MSPH 60 INS 628/2011-B-244, za účasti vedlejší účastnice KKCG STRUCTURED FINANCE LIMITED, se sídlem Christodoulides Building, 8 Alasias Street, CY-3095, Limassol, Kypr, identifikační číslo HE179840, zastoupené Mgr. Davidem Koláčkem, LL.M., advokátem v Praze 1, Jungmannova 24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. července 2011, napadla stěžovatelka shora uvedená rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení ohledně dlužníka společnosti SAZKA, a. s. (rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odmítnutí odvolání stěžovatelky).

Stěžovatelka napadá rozhodnutí obecných soudů zejména s argumentací, že rozhodnutí zasahují do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod [práva na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny, práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny a práva na rovné postavení účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny]. Kromě jiného stěžovatelka argumentuje tím, že usnesení o konkursu vydal soud, který byl nesprávně obsazen, a že usnesení o konkursu vydal vyloučený soudce.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti (přípustnosti) návrhu z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Jak Ústavní soud zjistil z vlastního podání stěžovatelky, jedním z argumentů stěžovatelky je názor, že usnesení o konkursu vydal soud, který byl nesprávně obsazen, a že usnesení o konkursu vydal vyloučený soudce. Pro oba uvedené důvody je však možné podat žalobu pro zmatečnost v souladu s ust. § 229 odst. 1 písm. e) a f) o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Ačkoli je žaloba pro zmatečnost mimořádným opravným prostředkem (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), je nutné ji považovat za procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Již ve svém sdělení č. 79/2009 Sb. Ústavní soud zaujal jasné stanovisko, že "Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu"; dále lze odkázat na další ustálenou judikaturu (např. usnesení ze dne 13. srpna 2007 sp. zn. I. ÚS 1988/07, ze dne 16. ledna 2008 sp. zn. IV. ÚS 2618/07, ze dne 18. června 2008 sp. zn. II. ÚS 1276/08, ze dne 18. září 2008 sp. zn. III. ÚS 2288/08, ze dne 30. srpna 2011 sp. zn. IV. ÚS 1573/11 a usnesení ze dne 11. srpna 2011 sp. zn. II. ÚS 1604/11; všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, může účastník podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost. Pokud tedy stěžovatelka má za to, že usnesení o konkursu vydal soud, který byl nesprávně obsazen, a že usnesení o konkursu vydal vyloučený soudce, byla v její věci právě žaloba pro zmatečnost prostředkem přímé ochrany ústavně jí zaručených práv, na jehož vyčerpání před podáním ústavní stížnosti Ústavní soud trvá. Jelikož stěžovatelka žalobu pro zmatečnost nepodala, je její ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

Závěrem Ústavní soud připomíná, že jsou-li ve hře základní práva, musí být chráněna cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro obecné soudy čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod.

Stěžovatelka navrhovala odložení vykonatelnosti usnesení o konkursu a dále navrhovala vydání předběžného opatření: JUDr. Josef Cupka, insolvenční správce dlužníka SAZKA, a. s., IČ: 47116307, se sídlem Praha 9, K Žižkovu 851, PSČ 190 93, je povinen zdržet se až do rozhodnutí o ústavní stížnosti společnosti GLADIOLUS, a. s., IČ: 28192893, se sídlem Praha 7, Bubeneč, Ovenecká 363/30, PSČ 170 00, zpeněžování majetkové podstaty dlužníka. Ústavní soud konstatuje, že odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí je výjimečným opatřením, neboť odkladný účinek ústavní stížnosti je obecně vyloučen (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a vzhledem k výše uvedenému (ústavní stížnost není přípustná) je třeba oba návrhy považovat za bezpředmětné.

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru