Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2204/07 #1Usnesení ÚS ze dne 05.10.2007

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkSvědek
EcliECLI:CZ:US:2007:3.US.2204.07.1
Datum podání23.08.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 40 odst.3, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 125 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2204/07 ze dne 5. 10. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. L., zastoupeného JUDr. Jitkou Fišerovou, advokátkou se sídlem U Zvonu 11, 301 12 Plzeň, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2007 sp. zn. 4 To 25/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl stěžovatel pro (ve skutkové větě výroku) blíže popsaná jednání uznán vinným ze spáchání pomoci k trestnému činu krádeže dle § 10 odst. 1 písm. c), § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestného činu podílnictví ve smyslu § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. V důsledku toho byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roků se zařazením k výkonu trestu do věznice s ostrahou a dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Toto rozhodnutí stěžovatel napadl včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností s tvrzením, že jím byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomuto zásahu do ústavních práv mělo dojít dle tvrzení stěžovatele tím, že byl odsouzen rovněž na základě výpovědi utajených svědků, a to německých státních příslušníků, vyslechnutých toliko v přípravném řízení, kteří se k jednání před soudem nedostavili. Tito svědci byli, jak vyplývá z předvolání k hlavnímu líčení "skrytými vyšetřovateli policejního prezídia Würzburg". Tuto skutečnost se stěžovatel, jak v naraci návrhu uvádí, dověděl ex post, pročež na ni již nemohl adekvátně reagovat a uplatnit tak svá obhajovací práva v plném rozsahu z této znalosti plynoucí. Uvedené svědky považuje rovněž za nevěrohodné, a proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nálezem zrušil.

.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Rozsudek Vrchního soudu v Praze je ve vztahu k relevantním aspektům stěžovaných svědeckých výpovědí dostatečně přesvědčivě a ústavně souladně odůvodněn, ve shodě s rozhodovací praxi Ústavního soudu, na kterou se příkladmo přiléhavě v odůvodnění rovněž poukazuje. To jednak nejprve z pohledu procesních podmínek užití těchto svědeckých výpovědí ex lege předjímaných (v tom rámci současně zabývá se i otázkou dostatečného naplnění podmínek potřeby utajení svědků), jednak následně ve vztahu k případné kvalitě účasti utajených svědků na relevantním skutkovém ději ve smyslu "policejní provokace", jakož konečně posléze stran toliko subsidiární usvědčující povahy těchto důkazů a takto současně zabývá se i kompenzací potlačení (zúžení) práv obhajoby (s. 61-62, s. 67-72). Úvahy soudu v tomto ohledu nevykazují prvky svévole a jsou akceptovatelným výrazem zásady nezávislosti soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru