Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2182/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Pardubice
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
žaloba/pro zmatečnost
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.2182.15.1
Datum podání20.07.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229 odst.4


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2182/15 ze dne 19. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. Petra Rudolfa, Ph.D., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015 č. j. 22 Cdo 5106/2014-1169, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 5. 3. 2014 č. j. 22 Co 604/2013-1031, a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 1. 2012 č. j. 10 C 228/2000-901, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podaným návrhem se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - v záhlaví označená rozhodnutí soudů, vydaná v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Vedle důvodů pro podání návrhu Ústavnímu soudu rovněž sdělil, že v projednávané věci podal též žalobu pro zmatečnost (dne 4. 6. 2014), o níž dosud nebylo rozhodnuto.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Pardubicích bylo zjištěno, že soudu byla před podáním dovolání (26. 6. 2014) doručena dne 5. 6. 2014 žaloba pro zmatečnost, směřující proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 5. 3. 2015 č. j. 22 Co 604/2013-1031.

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 6. 8. 2014 č. j. 10 C 228/2000-1081 řízení o žalobě pro zmatečnost přerušil "až do rozhodnutí dovolacího soudu"; úřední činností Ústavní soud pak zjistil, že proti usnesení ze dne 30. 6. 2015, kterým soud rozhodl o pokračování v řízení, podal stěžovatel dne 24. 7. 2015 odvolání.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu"].

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Žaloba pro zmatečnost dle § 229 a násl. o. s. ř. představuje mimořádný opravný prostředek, jenž především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není samozřejmě splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě případného kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (žaloby pro zmatečnost). Jiný postup představuje riziko, že Ústavní soud do probíhajícího řízení zasáhne, což mu vzhledem k jeho postavení nepřísluší; ostatně žalobou pro zmatečnost lze dosíci rovnocenné nápravy, jež je sledována ústavní stížností.

Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co řízení o této žalobě bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku, je nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou.

Taková situace nastala v dané věci, neboť řízení o žalobě pro zmatečnost, směřující proti rozhodnutí, jež bylo současně napadeno i předmětnou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo.

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již kupříkladu v usneseních Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 683/05, sp. zn. III. ÚS 533/05, sp. zn. III. ÚS 129/06, nebo sp. III. ÚS 141/06 či sp. zn. III. ÚS 457/06 - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že návrh označený jako ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný.

Odmítnutí návrhu stěžovatele v jeho právech nepoškozuje, neboť podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z výše vyložených důvodů nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout. Jak bylo již řečeno, pozdější přístup k Ústavnímu soudu tím dotčen není.

Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval žádné důsledky ze zjevných nedostatků návrhu včetně nedostatku doložení povinného zastoupení navrhovatele, neboť ani jejich odstranění by se dovozeného závěru nemohlo jakkoliv dotknout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2015

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru