Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 218/97Nález ÚS ze dne 04.12.1997K odpovědnosti za průtahy v soudním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
právo na soudní a jinou právní ochranu /spr... více
Věcný rejstříkprocesní postup
odpovědnost/orgánů veřejné moci
PoznámkaPřekonáno stanoviskem Pl.ÚS-st 6/98, nálezem sp. zn. IV.ÚS 466/97.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 151/9 SbNU 327
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.218.97
Datum podání19.06.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

37/1992 Sb.


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 218/97 ze dne 4. 12. 1997

N 151/9 SbNU 327

K odpovědnosti za průtahy v soudním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v ústním jednání a v senátě ve věci

ústavní stížnosti stěžovatele K. p. p., nadace, zastoupeného JUDr.

B. G., CSc., proti postupu Okresního soudu v Mělníku takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb.) a za podmínek stanovených zákonem [§ 30 odst. 1, §

34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993

Sb.] vytkl stěžovatel "nečinnost" obecného soudu I. stupně

(Okresního soudu v Mělníku, ve věci 10 C 1243/94) a tvrdil, že

tento soud v rozporu s ústavním příkazem (čl. 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod) bezdůvodně a navzdory jeho stížnostem

včasně a bez průtahu neprojednává jeho žalobu (o ca 119 000,- Kč)

vůči žalovaným, které ve své žalobě (a v ústavní stížnosti jako

vedlejší účastníky) řádně označil; s odkazem na nález Ústavního

soudu ve věci I. ÚS 5/96 (publ. in Ústavní soud České republiky:

Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., č. 116, vydání 1. Praha, C.

H. Beck 1997) a usnesení téhož soudu ve věci III. ÚS 169/96 (publ.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek

5., usn. č. 15, vydání 1. Praha, C. H. Beck 1997) proto navrhl,

aby Ústavní soud svým nálezem obecnému soudu uložil, aby

"nepokračoval v průtazích ve věci, vedené u Okresního soudu

v Mělníku pod sp. zn. 10 C 1243/94, a aby neprodleně v této věci

jednal".

Ústavní stížnost je nedůvodná.

Z vyjádření předsedkyně senátu k rozhodnutí stěžovatelovy

věci v řízení před obecnými soudy příslušné, jakož i z vyjádření

předsedkyně věcně a místně příslušného obecného soudu, které si

Ústavní soud vyžádal (§ 42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., č. l.

8), je patrno, že stěžovatel v posuzované věci k tomuto soudu (pod

sp. zn. 10 C 1243/94) podal žalobu s návrhem na vydání platebního

rozkazu dne 8. září 1994, že dne 11. listopadu 1994 bylo jeho

návrhu vyhověno a že proti vydanému platebnímu rozkazu podal prvý

žalovaný v zákonné lhůtě odpor; podle obsahu spisu obecného soudu

stěžovatel ve své žalobě neuvedl správně buď adresu nebo jméno

druhého žalovaného (ing. P. Š.?), neboť tomuto účastníkovi řízení

se platební rozkaz doručit nepodařilo (dle poštovní relace je

"adresát neznámý"), což vedlo obecný soud k tomu, aby po tomto

účastníkovi, resp. po jeho pobytu pátral, aniž bylo patrno, že

stran těchto vad (objasnění jména či místo pobytu tohoto

účastníka) (§ 79 odst. 1 al. 1 o. s. ř.) stěžovatel poskytl soudu

nezbytnou součinnost; ostatně s obdobnými potížemi stran toho

účastníka (jako vedlejšího účastníka v řízení o ústavní stížnosti)

se setkal i Ústavní soud (č. l. 15).

Podle Ústavnímu soudu obecným soudem předloženého přehledu

věcí v oddělení 10 C obecného soudu I. stupně dosud neskončených

(č. l. 8) je za období let 1988 až 1994 neskončeno dosud celkem

157 věcí, což spolu s dalšími věcmi napadenými do tohoto oddělení

později, případně též spolu s částí agendy převzaté z neobsazených

senátů, dosahuje (ke dni 30. června 1997) - bez přihlédnutí

k agendě rejstříku P a Nc, která do tohoto oddělení částečně podle

stanoviska poměru rovněž spadá - celkem 867 dosud neskončených

věcí.

Z vyjádření předsedkyně senátu (viz dříve) dále vyplývá, že

všechny věci jí přidělené jsou vyřizovány chronologicky podle data

jejich nápadu s tím, že je kladen důraz na vyřizování věcí datem

nejstarších. Přednostně, tedy mimo pořadí daného nápadem věci,

vyřizují se pouze věci péče o nezletilé, věci pracovní, restituční

žaloby a dále takové věci, ve kterých byla podána žádost

o upřednostnění, která byla soudem shledána důvodnou. Takovým

důvodem pro upřednostnění shledává např. lékařská potvrzení

o nepříznivém zdravotním či psychickém stavu účastníků majícím

souvislost s řízením, jak je tomu např. u rozvodu manželství.

Lze tedy co do skutkového aspektu posouzení ústavní stížnosti

uzavřít, že

a) průtahy ve vyřízení stěžovatelovy věci před obecným soudem

I. stupně jsou jednak dány očividně neúplným personálním obsazením

tohoto soudu, jednak - a to nikoli v zanedbatelné míře - samotným

stěžovatelem, který, ať již bydliště či jméno druhého žalovaného

uvedl natolik nepřesně (nesprávně), že tomuto účastníkovi do

současné doby nebylo možno doručit platební rozkaz, a který sám

- přes výzvu obecného soudu - zůstal (ke dni podání ústavní

stížnosti) nečinný;

b) obecnému soudu I. stupně napadlé a dosud neskončené věci

jsou ve shodě s jednacím řádem pro okresní a krajské soudy (§ 2

vyhl. min. spr. č. 37/1992 Sb., v platném znění) do jednotlivých

oddělení soudu (jednotlivým soudcům) přidělovány podle zásad

pevného přidělování agendy (rozvrhu práce) a také vzniklé

nedodělky jsou postupně vyřizovány dle pevně stanovených pravidel

(v chronologickém postupu s pevně stanovenými výjimkami).

Z takto zjištěného stavu věci vyvodil Ústavní soud

následující závěry:

Zásady spravedlivého procesu vyžadují - mimo jiné - aby se

každému dostalo právní ochrany bez zbytečných průtahů ze strany

orgánů veřejné moci (soudů) (čl. 38 odst. 2 al. 1 Listiny

základních práv a svobod); v nálezu ve věci IV. ÚS 55/94 (publ. in

Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek

2., č. 42, vydání 1. Praha, C. H. Beck 1995) Ústavní soud

vyslovil, že "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak,

aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly

respektovány".

Není pochyb o tom, že pojem "stát" v citované právní větě

nelze vztáhnout k vlastní jurisdikční složce soudní moci, ale

výlučně na tu její část, jíž náleží, jako části výkonné moci

veřejné, správa soudů, a která je od vlastní jurisdikce přísně

oddělena, a do jejíž výlučné pravomoci spadá povinnost rozdílení

soudu napadlé agendy, stejně tak jako povinnost dbát na řádné

a dostatečné personální obsazení jednotlivých soudů. Orgánem,

jemuž tedy svědčí posléze zmíněná povinnost, nejsou tedy obecné

soudy jako jurisdikční část soudní moci, ale Ministerstvo

spravedlnosti, a proto povinnost plynoucí z citované právní věty

míří nikoli vůči obecným soudům jako takovým, ale vůči němu.

Jestliže ústavní záruka spravedlivého procesu vyžaduje, aby

ochrana právům (čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) byla poskytována

bez zbytečných průtahů, nelze adjektivu "zbytečných" rozuměti

jinak, než že při jeho výkladu - ve vztahu k obecným soudům - je

nezbytné vycházet z reálných možností, jimiž tyto soudy disponují;

řečeno jinými slovy, o zbytečné průtahy ve smyslu porušení

ústavních zásad spravedlivého procesu (tj. "stanoveného postupu

- čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) půjde zpravidla

jen tehdy, jestliže tyto průtahy in concreto vzniknou špatnou či

nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný

funkcionář soudu nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě

zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi

spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně. Bylo již

řečeno, že v posuzované věci nebylo zjištěno, že by průtahy ve

stěžovatelově věci vedené před Okresním soudem v Mělníku měly svůj

původ v okolnostech již zmíněných; nadto bylo třeba současně

přihlédnout i k tomu, že nedodělky před tímto soudem, mezi něž

patří i stěžovatelova právní věc, jsou postupně zpracovávány podle

pevných pravidel, a že nebyl shledán dostatečně vážný důvod pro

to, aby stěžovatel byl na újmu jiných upřednostňován.

I když - z obecného hlediska a ve vztahu ke státu - Ústavní

soud neztrácí ze zřetele, že průtahy v poskytování ochrany právům

(čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) jsou nejen z ústavního hlediska

jevem nežádoucím, který - nebyl-li by postupně zásahy státu

napravován - by mohl snadno přerůst ve vážné ohrožení ústavnosti;

ve věci stěžovatelovy ústavní stížnosti však zákonný (ústavní)

znak "zbytečných průtahů" z vyložených důvodů shledán nebyl,

a proto Ústavní soud rozhodl, jak z výroku tohoto nálezu je

patrno.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze

odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 4. 12. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru