Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2176/10 #2Usnesení ÚS ze dne 16.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.2176.10.2
Datum podání28.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 99/1963; Občanský soudní řád; § 83/2/d

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 239 odst.2 písm.a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2176/10 ze dne 16. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., právně zastoupeného Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem AK se sídlem Pravdova 1077, 342 01 Sušice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 3. listopadu 2009 č. j. 44 Cm 73/2009-38 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2010 č. j. 14 Cmo 81/2010-38, spojené s návrhem na zrušení ust. § 83 odst. 2 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové a 2) Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. července 2010 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 29. července 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 3. listopadu 2009 č. j. 44 Cm 73/2009-38, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2010 č. j. 14 Cmo 81/2010-38.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2010 č. j. 14 Cmo 81/2010-38 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 3. listopadu 2009 č. j. 44 Cm 73/2009-38, kterým soud prvního stupně podle ust. § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastavil řízení a rozhodl o nákladech řízení.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2010 č. j. 14 Cmo 81/2010-38 napadl dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to přesto, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze obsahuje poučení, že "proti tomuto usnesení není dovolání přípustné".

Dotazem na pracovnici Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích Ústavní soud ověřil, že stěžovatel podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2010 č. j. 14 Cmo 81/2010-38 dovolání, o němž dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto.

V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. § 72 odst. 4 zák. o Ústavním soudu).

Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330, shodně rovněž usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000).

Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatel podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2010 č. j. 14 Cmo 81/2010-38 dovolání, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. U Nejvyššího soudu tedy probíhá řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhoduje.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal rovněž návrh na zrušení ust. § 83 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Z ust. § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ust. § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Návrh na zrušení ust. § 83 odst. 2 písm. d) o. s. ř., Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2010

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru