Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 210/2000Nález ÚS ze dne 09.11.2000K možnosti účastníka řízení skutkově i právně argumentovat před soudem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý pr... více
Věcný rejstříkOdvolání
procesní postup
právní úkon/odporovatelný
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 166/20 SbNU 181
EcliECLI:CZ:US:2000:3.US.210.2000
Datum vyhlášení09.11.2000
Datum podání04.04.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 42a

99/1963 Sb., § 219, § 220


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 210/2000 ze dne 9. 11. 2000

N 166/20 SbNU 181

K možnosti účastníka řízení skutkově i právně argumentovat před soudem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti

účastníků, dne 9. listopadu 2000 v senátě ve věci ústavní

stížnosti M. B., správce konkurzní podstaty veřejné obchodní

společnosti M., s. r. o., za účasti vedlejšího účastníka I. S.,

proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.

prosince 1999, č. j. 5 Co 3177/99-77, kterým byl potvrzen rozsudek

Okresního soudu v Písku ze dne 28. června 1999, č. j. 5

C 480/98-54, o neúčinnost dohody o vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví manželů, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.

prosince 1999, č. j. 5 Co 3177/99-77, se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 3. dubna

2000, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. prosince

1999, č. j. 5 Co 3177/99-77, kterým byl potvrzen rozsudek

Okresního soudu v Písku ze dne 28. června 1999, č. j. 5

C 480/98-54, o neúčinnost dohody o vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví manželů. Uvedeným rozhodnutím soudu se cítí být

dotčen v základním právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 90

Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina").

Z obsahu spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 5 C 480/98,

jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti

bylo zjištěno následující:

Žalobou Okresnímu soudu v Písku se stěžovatel domáhal určení,

že dohoda, uzavřená mezi vedlejší účastnicí v řízení před Ústavním

soudem a jejím manželem, je vůči stěžovateli neúčinná.

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 28. června 1999, č. j.

5 C 480/98-54, návrh stěžovatele zamítl, když dospěl k závěru, že

úmyslem manželů Smolových nebylo zkrátit věřitele na jeho právech,

ale vypořádat si vzájemně finanční nároky poté, co vedlejší

účastnice prokázala, že si od ní její manžel zapůjčil značnou

finanční částku pro své podnikání a vypořádáním bezpodílového

spoluvlastnictví manželů jí svůj dluh vyrovnal.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích

rozsudkem ze dne 8. prosince 1999, č. j. 5 Co

3177/99-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí

odůvodnil nedodržením lhůty pro podání odpůrčí žaloby dle § 42a

odst. 2 občanského zákoníku.

V ústavní stížnosti brojí stěžovatel proti rozhodnutí

odvolacího soudu námitkou odlišnosti posouzení věci ze strany

soudu druhé instance ve srovnání s důvody rozhodnutí soudu

nalézacího. Domnívá se, že tím fakticky došlo ke změně rozsudku,

pročež nutno takové rozhodnutí kvalifikovat jako prvoinstanční.

V této souvislosti stěžovatel odkazuje i na příslušnou judikaturu

Ústavního soudu. Nad rámec uvedeného argumentu pak polemizuje i se

skutkovými zjištěními odvolacího soudu ohledně nedodržení lhůty

dle § 42a odst. 2 občanského zákona. Jak bylo již uvedeno,

rozsudkem Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne

8. prosince 1999, č. j. 5 Co 3177/99-77, se cítí být dotčen

v základních právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy

a čl. 36 Listiny.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76

odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

podal dne 2. května 2000 Krajský soud v Českých Budějovicích

k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž předseda senátu

5 Co uvedl důvody, pro které odvolací soud dospěl k závěru

o nedodržení prekluzivní tříleté lhůty dle § 42a odst. 2

občanského zákoníku v předmětné věci. Za těchto okolností

neprováděl již další dokazování, které vycházelo z předpokladu, že

lhůta byla zachována. Účastník řízení vyslovil závěrem svého

vyjádření přesvědčení, že v důsledku jeho rozhodnutí nebyla

porušena procesní práva stěžovatele, a tudíž nedošlo postupem

odvolacího soudu k porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny.

K výzvě Ústavního soudu dle § 42 odst. 4 a § 76 odst.

l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podala dne

25. září 2000 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření i vedlejší

účastnice. Poukazuje v něm zejména na skutečnost, že z odůvodnění

ústavní stížnosti ani z průběhu procesu a ze způsobu, jakým byl

veden, nelze dovodit jakékoliv porušení uvedených ústavních

zákonů, pročež považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. Ohledně

posouzení nedodržení lhůty dle § 42a odst. 2 občanského zákoníku

se vedlejší účastnice plně ztotožňuje s rozhodovacími důvody

odvolacího soudu.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od

ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění

věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. stěžovatel v podání

ze dne 28. září 2000 a účastník řízení v podání ze dne 8. září

2000, jakož i vedlejší účastník, a to v rámci svého vyjádření

k ústavní stížnosti ze dne 25. září 2000, vyjádřili svůj souhlas

s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní

soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci,

bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

II.

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních

práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94,

III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 142/98, III. ÚS 224/98

a další). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení

právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou

hodnocení dodržení ústavních procesních práv, a konečně posouzení

ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva.

V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování

ústavnosti aplikovaného procesního práva, a to ustanovení § 248

odst. 2 písm. e) o. s. ř.

Jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních

práv a svobod, je její "prozařování" celým právním řádem. Smysl

Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož

i institucionálního mechanizmu a procesu utváření legitimních

rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé

závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene

práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné

moci, interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních

práv a svobod. V posuzované věci to znamená povinnost soudů

interpretovat jednotlivá ustanovení o. s. ř. v první řadě

z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních

práv a svobod.

Dle § 221 odst. 1 o. s. ř. nejsou-li podmínky ani pro

potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší.

Odvolací soud dle § 219 o. s. ř. rozhodnutí potvrdí, je-li věcně

správné.

Věcnou správností se přitom rozumí správnost skutkových

zjištění a správnost právního posouzení (viz J. Bureš, L. Drápal,

M. Mazanec, Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání, Praha 1996,

s. 583).

Změna právního náhledu, jež ale změnu rozhodnutí soudu

prvního stupně neopodstatňuje (§ 220 o. s. ř.), je tudíž důvodem

kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska

ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva

vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které

z pohledu dosavadního nebyly relevantní.

Ústavní soud v této souvislosti již v nálezu ve věci sp. zn.

IV. ÚS 218/95 zaujal stanovisko, dle něhož v situaci, když soud

odvolací při řešení případu opustil režim zákona č. 87/1991 Sb.

a věc posoudil z hlediska obecné ochrany vlastnického práva

v občanském zákoníku, aniž však v řízení vydání jeho rozhodnutí

předcházejícím dal možnost stěžovatelům se k tomuto posouzení

vyjádřit a uplatnit tak námitky, které obecně právní úprava

připouští, tím v podstatě porušil zásadu dvojinstančního řízení

a ve svých důsledcích tak uvedeným postupem zasáhl do práva

stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod.

Shodné stanovisko zaujal i ve věci sp. zn. III. ÚS 139/98,

a to v souvislosti s ústavně konformní interpretací ustanovení §

237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ze strany Nejvyššího soudu ČR, když

tento v postupu odvolacího soudu neshledal nesprávnost, ačkoli

účastníku řízení byla odňata reálná a efektivní možnost jednat

před soudem, spočívající v právu právně i skutkově argumentovat.

V posuzované věci Krajský soud v Českých Budějovicích

potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli jej nepovažoval

za věcně správné (poté, co se neztotožnil s právní kvalifikaci

předmětné věci soudem nalézacím a nahradil ji kvalifikací

odlišnou). Došlo tím nejen k porušení ustanovení § 219 o. s. ř.,

nýbrž také k odnětí reálné a efektivní možnosti účastníku řízení

jednat před soudem, spočívající v oprávnění právně i skutkově

argumentovat, a tím k porušení základního práva, plynoucího z čl.

36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z uvedeného důvodu Ústavní soud rozsudek Krajského soudu

v Českých Budějovicích ze dne 8. prosince 1999, č. j. 5 Co

3177/99-77, zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. listopadu 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru