Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2092/10 #1Usnesení ÚS ze dne 07.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Hradec Králové
SOUD - KS Hradec Králové
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Hradec Králové
POLICIE - Národní protidrogová centrála, Služba kriminální policie a vyšetřování, expozitura Hradec Králové
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
základní práva a svo... více
Věcný rejstříkodůvodnění
trestní stíhání/zahájení
vazba/důvody
vazba/vzetí do vazby
Usnesení
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2092.10.1
Datum podání20.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.c, § 160 odst.1, § 67 písm.a, § 67 písm.b

40/2009 Sb., § 2 odst.1, § 283 odst.1, § 283 odst.2 písm.a, § 283 odst.3 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2092/10 ze dne 7. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti L. K., právně zastoupené Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2010 č. j. 0 Nt 792/2010-9, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2010 č. j. 11 To 237/2010-20, proti usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Hradec Králové ze dne 14. 4. 2010 sp. zn. ČTS: NPC-21/TČ-2009-009221-E4, a proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2010 č. j. 1 KZV 24/2010-83, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, Okresního soudu v Hradci Králové, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Hradec Králové, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, neboť jimi mělo být porušeno její základní právo garantované článkem 8 odst. 2, článkem 36 odst. 1 a článkem 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a z jejích příloh, bylo usnesením Policie ČR, Národní protidrogové centrály SKPV, expozitura Hradec Králové dne 14. 4. 2010 sp. zn. ČTS: NPC-21/TČ-2009-009221-E4 zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (dále jen "tr. zák."). Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2010 byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení o zahájení trestního stíhání

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2010 č. j. 0 Nt 792/2010-9 byla stěžovatelka podle § 68 odst. 1 tr. řádu vzata do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2010 č. j. 11 To 237/2010-20.

V ústavní stížnosti stěžovatelka polemizuje se skutkovými závěry policejního orgánu, státního zástupce i obecných soudů, pokud jde o důvodnost obvinění a správnost právního posouzení skutku, pro nějž je trestně stíhána. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nesplňuje dle názoru stěžovatelky náležitosti vyplývající z § 160 odst. 1 tr. řádu; jeho výroková část je nepřehledná, jednotlivá skutková jednání jsou mezi sebou v rozporu. Nebylo dostatečně objasněno, v jakém časovém období stěžovatelka měla trestnou činnost páchat, což je podstatné z hlediska posouzení trestnosti činu ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zák. Obdobně se dle názoru stěžovatelky obecné soudy ve vazebních rozhodnutích náležitě nevypořádaly s otázkou, zda doposud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, zda má všechny znaky trestného činu a zda jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchala stěžovatelka. Jednotlivé vazební důvody dle § 67 tr. řádu nebyly prý dostatečně osvětleny; odůvodnění napadených vazebních rozhodnutí neodpovídá požadavkům § 134 tr. řádu. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí údajně nezabýval všemi námitkami stěžovatelky.

II.

Ústavní soud si dle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníků řízení k projednávanému návrhu. Tato vyjádření byla stručná, rekapitulovala dosavadní trestní řízení ve věci stěžovatelky a s odkazem na odůvodnění napadených rozhodnutí navrhovala zamítnutí ústavní stížnosti. Ústavní soud tato vyjádření zaslal stěžovatelce k replice, v níž stěžovatelka poukázala na změnu právní kvalifikace stíhaného skutku ze zvlášť závažného zločinu dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. na zvlášť závažný zločin dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., k níž v mezidobí došlo, přičemž právě spáchání skutku v rámci organizované skupiny mělo vliv na důvody vazby dle napadených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti dále vyžádal všechna vazební podání a vazební rozhodnutí ve věci stěžovatelky, usnesení o zahájení trestního stíhání a protokol o výslechu stěžovatelky jako obviněné v rámci vazebního řízení.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a ve světle vyžádaného spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že při svém rozhodování vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Usnesení, kterým se rozhoduje o zahájení trestního stíhání, má ve své podstatě toliko předběžný charakter, přičemž důvodnost a zákonnost trestního stíhání musí být příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu řízení. Ústavnímu soudu rozhodně nepřísluší role orgánu průběžné kontroly nad činností policie a státního zastupitelství, do níž je skutkovými námitkami stěžovatelky stavěn (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 693/06 v on-line databázi rozhodnutí NALUS).

Z hlediska ústavněprávního přezkumu (viz zejména článek 2 odst. 3 Ústavy ČR, článek 2 odst. 2 Listiny) je napadené usnesení policejního orgánu ze dne 14. 4. 2010 dostatečně a srozumitelně odůvodněno v intencích § 160 odst. 1 tr. řádu; v okamžiku zahájení trestního stíhání pro pokračující drogový delikt spáchaný organizovanou skupinou mnoha útoky nelze na uvedené usnesení po stránce skutkové argumentace vznášet přemrštěné nároky. Věc je teprve ve stadiu vyšetřování a dílčí skutková zjištění se mohou upřesňovat a měnit.

Obdobně Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že posouzení nezbytnosti uvalení vazby na obviněného v trestním řízení spadá v zásadě do výlučné pravomoci obecných soudů; do příslušných úvah ohledně existence vazebních důvodů se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, anebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním nesouladu s kautelami vyplývajícími z ústavního pořádku (srov. např. již nález ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, nejnověji viz např. závěry vyjádřené v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3426/10 či IV. ÚS 3446/10; všechna rozhodnutí jsou dostupná v on-line databázi rozhodnutí NALUS). O takový případ však v projednávané věci nejde.

Ve světle okolností, jež se podávají ze spisového materiálu, nelze dovodit, že by se obecné soudy při aplikaci norem jednoduchého práva dopustily zjevných pochybení, jež by musely vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu. Lze přisvědčit názoru vyjádřenému v napadeném rozhodnutí krajského soudu, že požadavek jistoty bez rozumných pochybností je nezbytný při rozhodování meritorním, zatímco pro odůvodnění vazby postačí určitá vyšší míra pravděpodobnosti.

Obecné soudy v projednávané věci vycházely z důkazů shromážděných během dosavadního policejního prověřování podezření, že stěžovatelka (zkráceně řečeno) nejméně v období od měsíce července 2009 na různých místech Prahy neoprávněně prodávala řádově desítkám osob ve spisovém materiálu uvedených a dalším dosud neustanoveným osobám metamfetamin, který získávala v rámci organizované skupiny od P. B. a M. E. Obecné soudy poukázaly na vysokou závažnost této trestné činnosti i konkrétní hrozbu vysokého trestu, na důvodné podezření, že stěžovatelka si prodejem drog opatřuje finanční prostředky pro svou obživu. Nezbytnost vazby útěkové byla dále odůvodněna podezřením o kontaktech spoluobviněných stěžovatelky v zahraničí, důvod koluzní pak nebezpečím ovlivňování dosud nevyslechnutých svědků, mezi nimiž jsou především osoby závislé na návykových látkách. Napadená rozhodnutí obstojí i z hlediska právní kvalifikace, jíž lze z popisu skutku pod bodem I a IV napadeného rozhodnutí policejního orgánu dovodit (případná pozdější změna právní kvalifikace nemá na závěr o konkrétní hrozbě vysokého trestu vliv). V dalších podrobnostech lze odkázat na poměrně podrobnou skutkovou a právní argumentaci napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, zejména i pokud jde o rozhodnutí o nepřijetí slibu dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu.

S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru