Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2046/20 #1Usnesení ÚS ze dne 31.08.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Vsetín
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkPředběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2020:3.US.2046.20.1
Datum podání20.07.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 77


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2046/20 ze dne 31. 8. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Křištofa a Jany Křištofové, společně zastoupených Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem Husova 16, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2020, č. j. 71 Co 106/2020-449, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 20. 12. 2019, č. j. 16 C 131/2017-394, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní soud obdržel dne 20. 7. 2020 návrh stěžovatelů na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Předmětem řízení před obecnými soudy bylo posouzení návrhu stěžovatelů na zrušení předběžného opatření, kterým byla uložena povinnost stěžovatelům (do pravomocného rozhodnutí ve věci zřízení nezbytné cesty) strpět průchod vedlejší účastnice a) a b) uvedených v usneseních krajského i okresního soudu a průjezd vedlejší účastnice a) vždy v době od 1. 11. daného roku do 31. 3. roku následujícího a průjezd vedlejší účastnice b) vždy 1x měsíčně v době do 1. 5. do 30. 9. daného roku přes předmětný pozemek ve vlastnictví stěžovatelů.

3. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 20. 12. 2019, č. j. 16 C 131/2017-394, byl návrh stěžovatelů na zrušení předběžného opatření zamítnut. Okresní soud konstatoval, že předběžné opatření bylo nařízeno krajským soudem při vědomí možnosti přístupu vedlejší účastnice a) ke své nemovitosti přes lesní cestu (tedy jiným způsobem než jak je vymezen v předběžném opatření), což však nebylo možné v zimním období, neboť tato lesní cesta není v zimním období udržována a v případě sněhové pokrývky se tak stává zcela nesjízdnou, jakož i při vědomí neexistence jiné přístupové cesty pro vedlejší účastnici b) k jejímu pozemku - louce za účelem údržby (sekání a odvoz trávy). V tomto ohledu se při rozhodování o zrušení předběžného opatření okolnosti nezměnily. Vedlejší účastnice a) mohla tehdy, jakož i nyní užívat lesní cestu. Ke změně nedošlo ani ohledně přístupu vedlejší účastnice b) ke svému pozemku.

4. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 4. 2020, č. j. 71 Co 106/2020-449, usnesení okresního soudu potvrdil.

II.

5. Stěžovatelé poukazují na to, že po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo uloženo stěžovatelům zatímně strpět průchod vedlejších účastnic a) a b) a průjezd vedlejší účastnice b) vždy v době od 1. 11. daného roku do 31. 3. roku následujícího a průjezd vedlejší účastnice b) vždy 1x měsíčně v době od 1. 5. do 30. 9. daného roku, proběhla dvě jednání a jednání na místě samém. Potvrdila se tvrzení stěžovatelů ohledně přístupu vedlejších účastnic na své pozemky jinými cestami než přes pozemky stěžovatelů. Předběžným opatřením uložený přístup není třeba, neboť tento přístup za celou dobu platnosti a účinnosti předběžného opatření vedlejší účastnice nevyužily.

6. Stěžovatelé mají za to, že v dalším řízení bylo prokázáno, že vedlejší účastnice oprávnění průjezdu přes pozemek stěžovatelů nevyužily ani jednou. Přitom vedlejší účastnice a) nepřetržitě rekonstruuje svůj dům i za přispění těžké mechanizace, která se dostává na místo převážně lesní cestou z opačné strany, než je pozemek stěžovatelů. Vedlejší účastnice b) má pravidelně 2x ročně svoji louku posečenou a traktor se na ni dostane také z opačné strany než je pozemek stěžovatelů.

7. Domnívají se, že pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, protože se změnily okolnosti, z nichž soud při nařízení předběžného opatření vycházel a které byly pro nařízení předběžného opatření podstatné. Proto navrhli zrušení nařízeného předběžného opatření.

III.

8. Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.

9. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Ústavní soud přezkoumává toliko, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377).

10. V posuzované věci Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, jakož i napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, který nenaplňuje shora uvedené podmínky pro ústavně právní přezkum.

11. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, neboť ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. Je třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť se jedná o rozhodnutí, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, ale jde o opatření, jehož trvání je omezeno.

12. S přihlédnutím k výše uvedenému tak Ústavní soud může podrobit rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, ústavněprávnímu přezkumu, avšak jak vyplývá z povahy věci, podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek. Ústavní soud tak je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole dle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 16, str. 17).

13. Žádné z právě naznačených pochybení, která by jedině mohla vést ke zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, však Ústavní soud v nyní posuzovaném případě neshledal. Z odůvodnění nalézacího i odvolacího soudu je zřejmé, že se obecné soudy námitkami stěžovatelů řádně zabývaly.

14. Ústavní soud se nemohl ztotožnit s námitkami stěžovatelů, že vedlejší účastnice přístup ke svým pozemkům podle předběžného opatření nevyužívají, resp. nevyužily ani jednou, a proto je dán důvod pro zrušení předběžného opatření. Jak obecné soudy konstatovaly (v podrobnostech str. 2 a 3 odůvodnění usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, str. 3 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě), stěžovatelé podnikají kroky, kterými přístup vedlejším účastnicím znemožňují. Přitom povinnost strpět průchod a průjezd byla uložena tak, aby co nejvíce šetřila vlastnická práva stěžovatelů a nedocházelo tak k nadměrnému omezení užívání jejich vlastnického práva. Stěžovatelé však tuto povinnost nerespektují, a proto se nelze divit, pokud vedlejší účastnice hledají jiné způsoby, jak se dostat ke svým nemovitostem. Nad rámec soud prvního stupně zmínil skutečnost, že stěžovatelé neumožnili na předmětný pozemek přístup ani soudem ustanovené znalkyni a jí pověřenému úředně oprávněnému zeměměřiči. Jestliže obecné soudy neshledaly okolnosti, pro které by bylo třeba návrhu stěžovatelů na zrušení předběžného opatření vyhovět, jsou tyto jejich závěry z pohledu Ústavního soudu ústavně konformní.

15. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2020

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru