Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2017/10 #1Usnesení ÚS ze dne 12.08.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
půjčka
směnky, šeky
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.2017.10.1
Datum podání12.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2017/10 ze dne 12. 8. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky O. Z., zastoupené Mgr. Martinou Štěpáníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Žitomírská 38, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3110/2009, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2009 sp. zn. 7 Cmo 441/2008 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. 3 Cm 116/2005, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv svobod. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soudy nezkoumaly oprávněnost kauzální námitky žalovaného, popírajícího existenci smlouvy o půjčce a půjčky vůbec, bez dalšího dokazování této jeho námitce přisvědčily, jejími tvrzeními se však nezabývaly.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na obsah dovolání, na svou ustálenou judikaturu, jakož i na znění § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu opodstatněně dovolání neshledal přípustným a důvodně je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl, když své rozhodnutí odůvodnil tak, že lze na ně v dalším odkázat.

Pro uvedené byla ústavní stížnost napadající usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, v další části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci pak jako podaná po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Lze dodat, že v odůvodnění rozsudků soudu I. a II. stupně se konstatuje a hodnotí rozsah provedených důkazů, z nichž vyplývá důvodný závěr o neexistenci kauzální podstaty směnky, o kterou žalobkyně opírala tvrzený nárok [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru