Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2015/19 #1Usnesení ÚS ze dne 28.08.2019

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
právo na soudní a jinou právní ochra... více
Věcný rejstříkdítě
styk rodičů s nezletilými dětmi
procesní postup
rodiče
Předběžné opatření
rodičovská zodpovědnost
EcliECLI:CZ:US:2019:3.US.2015.19.1
Datum podání20.06.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

292/2013 Sb., § 452, § 453

89/2012 Sb., § 924

99/1963 Sb., § 102, § 74, § 76


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2015/19 ze dne 28. 8. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, sídlem Stroupežnického 525/20, Praha 5 - Smíchov, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2019 č. j. 54 Co 254/2019-361 a ze dne 28. května 2019 č. j. 54 Co 176/2019- 271, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. července 2019 č. j. 0 P 420/2018-344 a ze dne 13. května 2019 č. j. 0 P 420/2018-257, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a M. B., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 89 odst. 2 Ústavy, jakož i jeho právo podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. 3 odst. 3, čl. 5, čl. 7, čl. 16 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel se dále domáhá, aby Ústavní soud formuloval závazný právní názor v tom smyslu, že

a) předběžná úprava péče musí co nejvíce respektovat rovnost rodičů v povinnostech a právech vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Od rovnosti povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti se předběžná úprava může odchýlit pouze v míře nezbytné;

b) odejmout dítě z péče obou rodičů a svěřit je jednomu rodiči předběžným opatřením lze výlučně postupem podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), po splnění předpokladů upravených v § 924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), a to k zajištění procesních práv dětí a rodiče dle § 453 a násl. z. ř. s.;

c) postupem podle § 76 a § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), lze předběžným opatřením upravit pouze rozsah péče a styku rodičů s dítětem, nikoliv svěření dítěte do jiného výchovného prostředí, než dosud bylo.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených usnesení vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 5. 2019 č. j. 0 P 420/2018-257 byl zamítnut návrh stěžovatele (dále také "otec") ze dne 5. 5. 2019 na vydání předběžného opatření, na jehož základě by byl otec povinen umožnit vedlejší účastnici (dále jen "matka") péči o nezletilého M. a nezletilou B. v návrhem vymezené době a matka by byla povinna umožnit otci péči o nezletilé rovněž v návrhem vymezené době, otec povinen přispívat na výživu nezletilého M. a nezletilé B. stanovenou měsíční částkou, a že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 420/2018-134 ze dne 23. 1. 2019 se zrušuje.

3. Okresní soud vyšel ze skutečnosti, že předběžným opatřením tamního soudu ze dne 23. 1. 2019 č. j. 0 P 420/2018-134 byly do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé upraveny poměry nezletilých tak, že obě děti byly svěřeny do výchovy matky, otci stanovena vyživovací povinnost na nezletilého M. a na nezletilou B. a dále byl upraven styk otce s nezletilými. Okresní soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že naléhavost zatímní úpravy nebyla prokázána, když otec se návrhem na vydání předběžného opatření domáhá rozhodnutí, které svým obsahem prakticky nahrazuje rozhodnutí ve věci samé, což není přípustné, neboť rozhodnutí ve věci samé bude vyžadovat obsáhlejší a rozsáhlejší dokazování, které není v řízení o předběžném opatření možné, když v současné době je spis předložen znalcům k vypracování znaleckého posudku.

4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 28. 5. 2019 č. j. 54 Co 176/2019-271 usnesení obvodního soudu potvrdil. Městský soud měl shodně s obvodním soudem za to, že obecný předpoklad pro nařízení předběžného opatření v podobě potřeby zatímní úpravy poměrů nelze shledat za splněný za situace, byl-li styk (i povinnost k placení nezbytné míry výživného) již upraven existujícím předběžným opatřením, vydaným navíc v této věci před necelými čtyřmi měsíci. Městský soud zdůraznil, že potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků nastává v situaci, kdy by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, resp. vedlo k neodčinitelným následkům, to se však posuzovaného případu netýká, neboť otec sice namítá nedostatečný rozsah styku s nezletilými, avšak jeho styk s nezletilými byl již nezbytným způsobem upraven zmíněným pravomocným předběžným opatřením obvodního soudu ze dne 23. 1. 2019, přičemž nebyl-li jím upraven styk během letních prázdnin odlišně od běžného styku, neznamená to, že by se otec nemohl s nezletilými v uvedeném období stýkat. V řízení o úpravě poměrů nezletilých pak bude vytvořen prostor pro rozsáhlejší dokazování, jakož i pro úvahy, zda a za jakých podmínek umožnit oběma rodičům rovnoprávné a spravedlivé podílení se na jejich výchově.

5. Návrhem ze dne 16. 7. 2019 se stěžovatel domáhal nařízení předběžného opatření, podle kterého by byl otec povinen strpět péči matky o nezletilé od pondělí sudého týdne od 8:00 hodin do středy sudého týdne do 8:00 hodin a od pátku sudého týdne od 8:00 hodin do středy lichého týdne do 8:00 hodin; matka byla povinna strpět péči otce o nezletilé od středy lichého týdne od 8:00 hodin do pondělí sudého týdne do 8:00 hodin a od středy sudého týdne od 8:00 hodin do pátku sudého týdne do 8:00 hodin; že k předání nezletilých v době, kdy nebudou ve školním zařízení, bude docházet v místě bydliště rodiče, jehož péče začíná; a aby bylo zrušeno usnesení obvodního soudu ze dne 23. 1. 2019 č. j. 0 P 420/2018-134.

6. Usnesením ze dne 19. 7. 2019 č. j. 0 P 420/2018-344 obvodní soud návrh stěžovatele zamítl s odůvodněním, že naléhavost zatímní úpravy nebyla prokázána, otec se svým návrhem na vydání předběžného opatření domáhá rozhodnutí, které svým obsahem fakticky nahrazuje rozhodnutí ve věci samé. Obvodní soud konstatoval, že byl sice vypracován ve věci znalecký posudek, nebyl však dosud jako důkaz proveden, a bude zapotřebí obsáhlejšího dokazování, a to i výslechem znalců. Do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé pak nelze předjímat změnu dosud upravené péče o děti včetně úpravy styku. Uvádí-li otec, že matka děti proti němu ovlivňuje, a toto ovlivňování má zásadní dopad do verbálních projevů dětí vůči otci (viz znalecký posudek), má soud za to, že tím v současnosti není prokázána dosavadní nefunkční úprava styku, kterou soud shledává do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé jako dostačující a v jejich zájmu.

7. Usnesením městského soudu ze dne 2. 8. 2019 č. j. 54 Co 254/2019 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud souhlasil se závěrem obvodního soudu, že ani v tomto případě nebyl návrh otce na vydání navrženého předběžného opatření důvodný. Současně městský soud s ohledem na obsah spisu zdůraznil, že od vydání usnesení obvodního soudu ze dne 23. 1. 2019 č. j. 0 P 420/2018-134 podal otec dalších pět návrhů na nařízení předběžného opatření, o kterých musel soud prvního stupně rozhodnout, a to usnesením ze dne 30. 1. 2019 č. j. 0 P 420/2018-160 (návrh ze dne 24. 1. 2019), usnesením ze dne 27. 2. 2019 č. j. 0 P 420/2018-204 (návrh ze dne 20. 2. 2019, doplněný podáním ze dne 21. 2. 2019), usnesením ze dne 1. 4. 2019 č. j. 0 P 420/2018-229 (návrh ze dne 25. 3. 2019), usnesením ze dne 13. 5. 2019 č. j. 0 P 420/2018-257 (návrh ze dne 5. 5. 2019) a napadeným usnesením o návrhu ze dne 16. 7. 2019. S ohledem na četnost otcových návrhů nelze než mít za to, že jsou ve svém důsledku tzv. dysfunkčními návrhy, tedy takovými, které jen oddalují rozhodnutí ve věci samé. K tomu městský soud poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2004 sp. zn. I. ÚS 315/03 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), podle kterého návrhy, jež mohou být jakkoli samy o sobě z hlediska litery zákona i deklarovaného účelu oprávněné, mohou naplnění sledovaného cíle bránit, jsou-li podávány bez ohledu na celkovou procesní situaci a na základě výkladu provedeného v izolovaném kontextu jednoho ustanovení.

II.

Argumentace stěžovatele

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na disproporcionalitu procesních práv dětí a rodičů při odejmutí dítěte z péče předběžným opatřením podle § 102 o. s. ř, a podle § 452 z. ř. s. Zatímco při odejmutí dítěte z péče rodiče podle z. ř. s. musí být prokázáno ohrožení života, zdraví či jiného důležitého zájmu dítěte, k odejmutí dítěte z péče obou rodičů předběžným opatřením do péče pouze matky se prakticky nic prokazovat nemusí. Přitom při postupu dle z. ř. s. je poskytována dítěti a rodiči, jemuž bylo dítě odejmuto, velmi silná procesní ochrana, platnost takové dočasné úpravy je pouze měsíc, je nutno odůvodňovat potřebu prodlužování odejmutí z péče, jsou dány lhůty pro rozhodování jak o zrušení, tak o odvolání, apod. Stěžovatel je přesvědčen, že jde o zásadní vadu právní úpravy, a je na judikatuře, aby i pro odnímání dětí z péče obou rodičů do péče jednoho z nich prosadila stejně silnou procesní ochranu, zejména prokázání závažného důvodu, omezenost trvání a povinnost odůvodňování prodlužování, a především k odejmutí dítěte z péče by mělo zásadně docházet pouze při splnění podmínek uvedených v § 924 o. z., tedy při prokázání ohrožení dítěte. V opačném případě by měla být v průběhu řízení vždy zachována péče obou rodičů a péče v kvantitativním smyslu by měla být omezována pouze v naprosto nezbytném rozsahu (např. z důvodu kojení, pracovní vytíženosti rodiče při útlém věku dítěte apod.). Běžně používaný postup obecných soudů, kdy tak jako v případě stěžovatele bez provedeného dokazování je dítě odejmuto z péče obou rodičů a předáno jednomu rodiči předběžným opatřením, považuje stěžovatel za systémové porušování čl. 32 odst. 4 Listiny a práva na soudní ochranu, které prolamuje důležitost právem chráněného zájmu dítěte na péči obou rodičů.

9. Další zásah do svých práv spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že soudy nevyhověly jeho návrhu a nenařídily předběžné opatření, kterým by byl upraven jeho styk s nezletilými po dobu letních prázdnin v roce 2019. Značnou část ústavní stížnosti zaujímá rozbor nálezu sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), který dle stěžovatele dopadá zcela na posuzovanou věc, a který obecné soudy nerespektovaly. Naopak usnesení Ústavního soudu, na která odkazoval městský soud, se liší od věci stěžovatele v podstatných znacích. Soudy se dle stěžovatele dopustily také pochybení spočívajícího v nerespektování "participačního práva dětí", kdy i při nařízení předběžného opatření o úpravě styku by měly zjistit stanovisko dětí [nález sp. zn. II. ÚS 1263/16 ze dne 1. 8. 2016 (N 142/82 SbNU 269)], a to zejména v situaci, kdy se stěžovatel domáhal změny nerovné úpravy opakovaně. V případě, že Ústavní soud v posuzované věci dospěje k právnímu názoru odchylnému od názoru Ústavního soudu prezentovaného v nálezu sp. zn. I. ÚS 618/05, žádá stěžovatel senát o předložení otázky k posouzení plénu dle § 23 zákona o Ústavním soudu, neboť jde o společensky závažnou otázku, kdy v rozhodovací praxi obecných soudů nadále přetrvává systematická preference matek a "automatické" bezdůvodné omezování péče otců.

10. Svou ústavní stížnost doplnil stěžovatel podáním ze dne 14. 8. 2019, ve kterém uvádí, že v mezidobí byl vypracován znalecký posudek, na jehož základě nebyly zjištěny žádné překážky péče obou rodičů a bylo konstatováno ovlivňování dětí matkou proti otci. Stěžovatel se proto domáhal zrušení stávající předběžné úpravy pro pominutí důvodů, resp. pro nový skutkový stav daný jak znaleckým posudkem, tak dalšími třemi listinnými důkazy prokazujícími ovlivňování dětí matkou. Obecné soudy návrhům stěžovatele nevyhověly, proto stěžovatel rozšiřuje petit ústavní stížnosti i o tato další usnesení, vydaná až v průběhu řízení o ústavní stížnosti, jimiž jeho návrhům na nařízení předběžného opatření nebylo vyhověno.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

13. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Usnesení městského soudu i obvodního soudu vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry soudů jsou v napadených rozhodnutích vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní. To platí notabene i v posuzované věci, v níž stěžovatel napadl pouze rozhodnutí soudů o jeho návrhu na vydání předběžného opatření.

14. Tak tomu je i v dané věci, v níž soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování nepoužily platnou právní právu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí městského soudu i obvodního soudu, které shodně konstatovaly, že naléhavost zatímní úpravy péče o nezletilé nebyla prokázána, a že se stěžovatel svým návrhem na vydání předběžného opatření domáhá rozhodnutí, které svým obsahem prakticky nahrazuje rozhodnutí ve věci samé, což není přípustné.

15. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Ústavní soud zdůraznil, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť jde o rozhodnutí, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, ale jde o opatření, jehož trvání je omezeno.

16. Ústavněprávní přezkum se tedy soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98). Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. Ve své judikatuře Ústavní soud již vícekrát vyslovil v minulosti závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ústavní soud přitom setrvale judikuje, že ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takového výkladu účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny. Ústavní soud ostatně v minulosti řadu rozhodnutí o předběžných opatřeních rozporných s tímto závěrem zrušil [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279)].

17. Tvrzení stěžovatele, že soudy postupují v opatrovnických řízeních nesprávně, odebírají-li nezletilé z péče obou rodičů předběžným opatřením do péče (obvykle) matky, aniž by přitom existovaly předpoklady co do intenzity (a tomu odpovídající procesní záruky) obdobné podmínkám stanoveným v § 452 z. ř. s., svědčí o jeho nepochopení účelu nařízení předběžného řízení v opatrovnickém řízení. Předběžné opatření podle § 452 z. ř. s. upravující poměry nezletilého dítěte pro případ, ocitlo-li se ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat, nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen, je speciálním předběžným opatřením nově od 1. 1. 2014 zařazeným v z. ř. s. Nařízení tohoto zvláštního předběžného opatření přichází v úvahu pouze v krajních, výjimečných případech, kdy je bezprostředně ohroženo nezletilé dítě. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 102 odst. 2 o. s. ř. lze nařídit obecně předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků. Tímto předběžným opatřením lze odevzdat dítě do péče druhého rodiče, jiného příbuzného, v nejkrajnějším případě do péče ústavu, realizovat jím mařený styk. I zde jde o významný zásah do práv účastníků na základě předběžného úsudku, nikoliv po provedeném dokazování, avšak zpravidla nižší intenzity, než v případě speciálního předběžného opatření podle § 452 z. ř. s.

18. Ve věci stěžovatele obvodní soud dospěl k závěru o potřebě prozatímní úpravy poměrů účastníků a předběžným opatřením ze dne 23. 1. 2019 č. j. 0 P 420/2018-134 svěřil do doby pravomocného rozhodnutí ve věci nezletilé do výchovy matky, stěžovateli stanovil vyživovací povinnost a dále upravil jeho styk s nezletilými. Nesouhlasí-li stěžovatel s tím, že nebylo vyhověno jeho návrhu na nařízení dalšího předběžného opatření, nelze než odkázat na závěr obecných soudů, které po čtyřech měsících od nařízení původního předběžného opatření neshledaly důvod po nařízení nového předběžného opatření, když nebyla osvědčena naléhavost potřeby změny zatímní úpravy. Při hodnocení opodstatněnosti návrhu soudem není přitom rozhodné, zda byl podán otcem či matkou, v tom jsou závěry stěžovatele (nerovný přístup k rodičům na základě pohlaví) zcela spekulativní.

19. Uvedené platí i pro úpravu styku v období letních prázdnin. Stěžovatel svůj návrh na nařízení předběžného opatření koncipoval co do petitu v podstatě jako návrh na rozhodnutí ve věci samé. Jak přitom konstatovaly obecné soudy v napadených usneseních, rozhodnutím o předběžném opatření nelze prejudikovat rozhodnutí ve věci samé, nelze je mít za návrh, jímž by se stěžovatel domáhal urgentního opatření pro řešení konkrétní nastalé situace. Stav, který může nastat v budoucnu, o letních prázdninách, přitom nepředstavuje začátkem května naléhavost, která by vedla soud k vydání předběžného opatření pro období července až srpna. Pokud by stěžovatel nebyl schopen domluvit se s matkou nezletilých, mohl se aktuálně v období letních prázdnin či bezprostředně před termínem, v němž by plánoval strávit čas s nezletilými, obrátit na soud s návrhem na vydání předběžného opatření s uvedením konkrétního termínu styku a způsobem (místem) realizace takového styku, a soud by zvážil opodstatněnost takového návrhu, a musel by o něm bezodkladně rozhodnout. V takovém případě, ať by rozhodl jakkoli, by již soud nemohl zamítnout návrh stěžovatele pouze s odkazem na dosavadní úpravu péče a styku, jak to učinil obecný soud ve stěžovatelem poukazované věci sp. zn. I. ÚS 618/05, kdy Ústavní soud takové usnesení zrušil s odůvodněním, že návrh požadující úpravu styku s nezletilým dítětem dalším předběžným opatřením pro období letních prázdnin za situace, kdy nebylo možno očekávat v dohledné době dohodu rodičů ani rozhodnutí ve věci samé, nemůže být odmítnut pouze odkazem na dříve vydané předběžné opatření. V citované věci se však navrhovatel obrátil na soud dne 21. 6. 2005, doložil, že matka se dohodě o prázdninovém styku vyhýbá, a navrhl, aby byla matka povinna předat nezletilého do jeho péče v konkrétně vymezených obdobích.

20. Ústavní soud se tedy ztotožňuje s obecnými soudy v tom, že stěžovatel v návrhu na vydání předběžného opatření dostatečným způsobem netvrdil aktuální naléhavost potřeby změny zatímní úpravy poměrů či potřeby úpravy nové pro dobu letních prázdnin, nýbrž ve své podstatě je traktátem hovořícím obecně a obšírně o nesprávné aplikační praxi obecných soudů nerespektující práva dítěte na péči obou rodičů, včetně citace odborných článků a judikatury Ústavního soudu. Konkrétní okolnosti předmětné situace jsou zmíněny jen okrajově (svévolné zrušení družiny, odhlášení nezletilého z angličtiny, přihlášení nezletilé na nový kroužek, vyvolávání konfliktů matkou). Přitom právě konkrétní okolnosti, avšak dosahující intenzity implikující naléhavost změny poměrů, mohou vést soud k nařízení předběžného opatření. Vzhledem ke skutečnosti, že obecné soudy ústavně souladným způsobem odůvodnily, že takové předpoklady pro nařízení předběžného opatření spočívající v podobě potřeby zatímní změny poměrů nejsou dány, nepochybily ani v tom, že nepřistoupily za uvedené procesní situace ke zjišťování stanoviska nezletilých.

21. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru