Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2/02Usnesení ÚS ze dne 04.04.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
STĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
daň/výpočet
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.2.02
Datum podání02.01.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5

337/1992 Sb., § 31 odst.5, § 50 odst.5

99/1963 Sb., § 249 odst.2, § 250f


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2/02 ze dne 4. 4. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 2/02

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Z., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. M. Z., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2001, č. j. 29 Ca 505/2000-31, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti, označené jako návrh na zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, domáhal i zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Jihlavě ze dne 5. ledna 2000, č. j. 445/00/314911/0974, a Finančního ředitelství v Brně ze dne 14. září 2000, č.j. 1560/2000/FŘ/130. Uvedl, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, a poukázal na okolnosti, za nichž mu byla dodatečným platebním výměrem dne 5. ledna 2000 vyměřena spotřební daň ve výši 4.447.638,- Kč, i na postup soudu, který o jeho žalobě rozhodl bez nařízení jednání.

Předseda senátu 29 Ca Krajského soudu v Brně ve svém písemném vyjádření ze dne 19. února 2002 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, když poukázal na námitky uplatněné v žalobě, kterou se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, a na předmětné soudní řízení, jež proběhlo v souladu s § 249 odst. 2 a s § 250f odst. 1 písm. b), odst. 2 občanského soudního řádu. Pokud jde o námitku uplatněnou v ústavní stížnosti a vztahující se ke stanovení daně správními orgány, poukázal na obsah § 50 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, na skutečnost, že tato nebyla v žalobě obsažena, jakož i na principy, jimiž je ovládáno daňové řízení. V dalším pak odkázal na odůvodnění stížností napadeného rozsudku.

Ředitel Finančního ředitelství v Brně navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, když poukázal na postup správního orgánu při stanovení daně dle daňových pomůcek v souladu s § 31 odst. 5 a 6, jakož i s § 50 odst. 5, 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu 29 Ca 505/2000 Krajskéhosoudu v Brně a jeho stížností napadeného rozsudku ze dne 1. října 2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí správního orgánu v rozsahu, v jakém bylo napadeno, v souladu s § 249 odst. 2 občanského soudního řádu a v odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v žalobě uplatněnými, přičemž odůvodnil i postup dne § 250f odst. 1 písm. b), odst. 2 občanského soudního řádu, když poukázal na souhlas účastníků k rozhodnutí bez nařízení jednání a na skutečnost, že odvolání tohoto souhlasu stěžovatelem bylo soudu doručeno až po vydání jeho rozhodnutí. Poněvadž odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně je přiléhavé a vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru